Warren Buffett: VZKAZ INVESTORŮM

Berkshire vs. S&P 500: síla vyššího tempa

Začneme od konce, kde vidíme ten velký rozdíl ve výkonnosti Berkshire a S&P 500. Berkshire má od roku 1964 do roku 2024 zhodnocení 5 502 284 %, kdežto S&P 500 pouhých 39 054 %. To je gigantický rozdíl a nádherná ukázka toho, co se stane, když reinvestujete peníze a zhodnocujete je vyšším tempem než S&P 500. Průměrný roční přírůstek od roku 1965 do roku 2024 je u Berkshire téměř 20 %, u S&P 500 pouhých 10,4 %.

Na první pohled se může zdát, že 10 oproti 19 nebo 20 není takový rozdíl – je to jednou tolik. Ale celkové zhodnocení není jen jednou tolik: je to 39 000 % oproti 5,5 milionu %, což je zhruba 141krát víc než zhodnocení S&P 500 za stejnou dobu.

Lekce 1: Nemusíte S&P 500 porazit každý rok

První lekce, kterou si odsud můžeme odnést, je, že nemusíme S&P 500 přebít každý rok, abychom celkově dosáhli mnohem vyššího zhodnocení. I Warren Buffett měl roky, kdy S&P 500 nepřebil. Podívejte se na rok 2015 – měl ztrátu 12,5 %, zatímco S&P 500 připsalo 1,4 %. V roce 2011 byl v mínusu 4,7 %, téměř 5 %, a S&P 500 připsalo 2,1 %. Budou tedy roky, kdy budeme mít jako investoři nižší zhodnocení než S&P 500, ale to vůbec neznamená, že na tom v konečném důsledku nebudeme líp.

Cílem investora tedy není přebít S&P 500 každý rok – to nedokázal ani Warren Buffett, jeden z nejlepších investorů na této planetě, takže nemám ambice, že bych to dokázal já. Cílem je přebít index v dlouhodobém horizontu.

To je i důvod, proč se v Live roomu, kde živě vysílám a sdílím všechny své investice a portfolia, swingové obchody i dlouhodobé investice, soustředím na výběr individuálních společností, převážně těch s menší tržní kapitalizací. Tady je důležité se zastavit: pokud sledujete Warrena Buffetta a chcete se inspirovat jeho investicemi, uvědomte si, že on spravuje gigantický balík peněz. V jednom rozhovoru se ho reportérka ptala, jak by investoval, kdyby měl mnohem menší účet, a on řekl, že by investoval do společností s malou tržní kapitalizací a byl by schopen zhodnocovat účet o 50 % ročně – prakticky řekl, že by to garantoval. Situace, ve které se Warren Buffett nachází, je úplně jiná než ta moje nebo pravděpodobně vaše. Má mnohem užší prostor, ze kterého může vybírat. Potřebuje akcie s velkou tržní kapitalizací, aby mohl nakoupit a částečně vlastnit firmu, a s takovým balíkem peněz se mu možnosti investic výrazně zužují. Hlavní důvod, proč jsem v Live roomu schopen přebíjet akciové indexy tak vysokým tempem, je právě to, že se zaměřuji na společnosti s malou tržní kapitalizací, které se hýbou.

Lekce 2: Připravte se na ztrátové roky

Další lekce: musíme se připravit na ztrátové roky a na to, že uvidíme svůj investiční účet klidně o polovinu menší, než je teď. Přesně to se stalo Warrenu Buffettovi, a to několikrát. Vezměte si rok 1974 – jeho účet byl téměř −50 %, konkrétně −48,7 %, a to je závěr roku. Nebere to v potaz průběh roku, kdy dno mohlo být samozřejmě mnohem níž. Beru si z toho, že pokud se to stane jednomu z nejlepších investorů na planetě, vůbec nepředpokládám, že se tomu dokážu vyhnout, že každý rok bude jen plusový a že každý rok přebiju S&P 500. Nebudu – a ani to není potřeba.

Na začátku roku jsem sdílel své loňské výsledky, kdy jsem na svém investičním portfoliu, se kterým veřejně obchoduji v Live roomu, dosáhl nějakých 65% zhodnocení. Někdo mi odpověděl, že nakoupil Nvidii a jeho zhodnocení bylo daleko větší. Tady bych chtěl říct: buďte opatrní, když u někoho vidíte, že v jednom roce hodně zhodnotil účet a prakticky všechno dal do jedné akcie. To není strategie, protože se to nedá replikovat každý rok – není jednoduše možné každý rok najít jen toho vítěze, který automaticky půjde nahoru. Dát všechno na jednu kartu, která zrovna ten rok jela nahoru, pro mě není dlouhodobě udržitelná strategie.

Sám si hlídám riziko vůči potenciálu a počítám s tím, že trh bude volatilní. Obzvlášť když se budete soustředit na akcie s menší tržní kapitalizací jako já, musíte počítat s tím, že volatilita účtu bude ještě větší.

Chyby a brutální upřímnost managementu

Pojďme teď nahoru a pročtěme si samotný dopis. Prošel jsem klíčové věci, které mě zaujaly a které si jako investoři můžeme vzít a připomenout, protože hlava většinu věcí zkrátka zapomene. Chyby – ano, děláme je i v Berkshire. Warren píše, že se někdy dopustil chyb při posuzování budoucí ekonomiky podniku, který pro Berkshire koupil, a vždy šlo o chybnou alokaci kapitálu. Stává se to jak u obchodovatelných akcií, které považují za částečné vlastnictví podniků, tak u 100% akvizic společností.

Warren tu popisuje, jak je důležité být k sobě brutálně upřímný a připustit si, že chyby děláte a dělat je budete. Velký bonus investování je, že odpouští strašně moc chyb a nakonec stačí vybrat pár akcií, které dosáhnou obrovského zhodnocení. Například Carvana, do které jsem investoval – pokud jste u mě v Live roomu, víte, že tam je zhodnocení už skoro 2 000 % –, nebo investice do společnosti HIMS, která v posledních měsících neskutečně vystřelila a je tam zhodnocení už okolo 600–700 %. Takové investice zaplatí spoustu špatných, průměrných nebo těch, které prodělají.

Důležitý bod je také to, že těch chyb se dopouští nejen u obchodovatelných akcií, kde vlastní jen části podniků, ale i u 100% akvizic. To podle mě spousta investorů na začátku úplně přehlédne. Berkshire není jen portfolio veřejně obchodovatelných akcií, které u Warrena Buffetta vidíme a které má aktuálně hodnotu nějakých 264 miliard dolarů. Z větší části Berkshire drží 100% podíly soukromých firem, které se na trhu neobchodují, takže je nemožné sledovat jejich vývoj, natož je nakoupit.

Píše také, že v letech 2019–2023 ve svých dopisech 16krát použil slova „chyba“ nebo „omyl“, zatímco mnoho jiných obrovských společností za toto období nepoužilo ani jedno. Uznává, že Amazon ve svém dopise z roku 2021 uvedl několik brutálně upřímných poznámek, jinde to byly většinou veselé řeči a obrázky. Co si z toho můžeme vzít: až budeme procházet výkazy firem a poslouchat earnings cally, zaměřme se na to, jestli je management brutálně upřímný, nebojí se sdílet, že někde udělal chybu, poučil se z ní a jde dál.

Greg Abel a proč investuji do lidí

Zaujal mě odstavec, kde píše, že ve věku 94 let – Warrenovi je 94 let a investovat začal myslím okolo svých 10–13 let – nebude trvat dlouho a Greg Abel ho nahradí ve funkci generálního ředitele a bude psát výroční dopisy. Greg sdílí krédo Berkshire, že zpráva je to, co generální ředitel Berkshire každoročně dluží vlastníkům, a chápe také, že kdo začne klamat své akcionáře, uvěří svým vlastním blábolům a bude klamat i sám sebe. Potom popisuje spolupráci s Petem Lieglem, od kterého koupil jeho společnost.

Zaujala mě i věta k výběru generálního ředitele: nikdy se nedívá na to, kde kandidát studoval. Píše, že měl štěstí, že získal vzdělání na třech skvělých univerzitách, a horlivě věří v celoživotní vzdělávání, ale vypozoroval, že velká část podnikatelského talentu je vrozená a příroda přehlušuje výchovu.

Když budeme číst mezi řádky – já se tím nezabývám tak dlouho jako Warren Buffett, ale od roku 2008, takže už jsem pár kol prožil, obzvlášť hned to první, kdy jsem naskočil do trhu v roce 2008 při hypoteční krizi a trh giganticky padal, což není nic veselého –, zjistil jsem, že pokud investuji do nějaké společnosti, prakticky investuji do lidí, kteří ji řídí. Dáváme peníze do rukou managementu a záleží prakticky jen na něm, protože ovládá všechno, co ze společnosti dokáže udělat. Můžete to vidět i v Live roomu, kde individuálně procházím každou firmu, do které investujeme, sdílím fundamenty a důvody, proč ji vybírám. Je pro mě strašně důležité strávit hodně času u managementu a poznat lidi, kteří za firmou stojí, protože jim ty peníze dávám a bude záležet na tom, jak je použijí a jestli přinesou růst.

Když si pročtete i minulé Warrenovy dopisy, uvidíte, že velká část se zaměřuje na příběhy lidí, od kterých koupil nějakou firmu, kterou vlastní ze 100 % nebo v ní má většinový podíl, nebo na generální ředitele – protože pro něj jsou důležití lidé. To je za mě velká věc, kterou si z těchto dopisů beru a chci si ji neustále připomínat.

Pojišťovnictví a float jako motor Berkshire

Dál popisuje, jak se jim loni dařilo. Hlavním byznysem Berkshire je samozřejmě pojišťovnictví. Tam Warren Buffett získává obrovský float, tedy příliv peněz: za pojistku zaplatíte předem a výdaj přijde teprve někdy později, pokud dojde k nějaké pohromě. Tento volný peněžní tok mu umožňuje peníze investovat a kupovat skvělé společnosti, ať už veřejně obchodovatelné, nebo v soukromém sektoru. To je obrovský motor Berkshire. Popisuje, že se jim podařilo GEICO, což je hlavní pojišťovna, obrátit naruby, a je to myslím zásluha Todda, který se tím zabýval – udělali tam velký posun.

Proč Berkshire nepoužívá EBITDA

Další dobrá věc: „Zde je rozpis příjmů za období 2023 a 2024, jak je vidíme my. Všechny výpočty jsou po odečtení odpisů a daně z příjmu. EBITDA, chybný a Wall Streetem oblíbený ukazatel, pro nás není.“ EBITDA znamená earnings before interest, taxes, depreciation and amortization. Na jejich konferencích jste často mohli slyšet Charlieho Mungera i Warrena Buffetta, jak EBITDA napadají a říkají, že to není dobrý ukazatel.

Pro zajímavost je tu složení výdělků Berkshire. Příjmy z pojištění – underwriting a investice – jsou skoro největší položkou. Nepočítají se sem kapitálové výnosy, tedy když odprodal nějaké akcie nebo firmu; jsou to čistě provozní výdělky, které vygenerují byznysy, které drží. Největší část generuje pojišťovnictví, pak energetika a pak další kontrolované byznysy, tedy ty, které vlastní soukromě a má v nich většinový nebo 100% podíl. Ty vygenerovaly nějakých 13 miliard. Non-controlled businesses, tedy byznysy, kde nemají většinovou kontrolu, jsou většinou právě akcie, které vidíme v portfoliu – Apple, Bank of America, Coca-Cola a tak dále. Ty vygenerovaly na provozních příjmech jen 1,5 miliardy oproti 13 miliardám u kontrolovaných byznysů, takže je to velmi zanedbatelná suma. Pak jsou tu ještě kurzové zisky, protože si půjčovali peníze myslím převážně v japonských jenech, tedy v jiné měně než v dolarech, a to vytvořilo nějaký zisk. Celkem v roce 2024 Berkshire vygeneroval nějakých 47 miliard provozního zisku oproti 37,35 miliardy v roce 2023.

Kde jsou vaše peníze: soukromé firmy vs. obchodovatelné akcie

Důležitý bod je kapitola, kde Warren akcionářům píše, kde jsou jejich peníze. Akciová aktivita Berkshire je oboustranná. Na jedné straně vlastní kontrolu nad mnoha podniky – drží nejméně 80 % akcií, zpravidla 100 %. Těchto 189 kontrolovaných společností se podobá obchodovatelným kmenovým akciím, ale zdaleka nejsou totožné. Sbírka má hodnotu mnoha stovek miliard dolarů a obsahuje několik vzácných klenotů, mnoho dobrých, ale zdaleka ne skvělých podniků a několik zaostávajících, které byly zklamáním. Nevlastní nic, co by bylo velkou brzdou, ale mají řadu podniků, které neměl kupovat.

Warren tu mluví jen o firmách v soukromém sektoru, které vlastní celé nebo z 80–100 %. Je jich 189 a mají hodnotu mnoha stovek miliard dolarů, kdežto veřejné portfolio obchodovatelných akcií má hodnotu „pouhých“ 264 miliard dolarů. Přesnou hodnotu soukromých firem samozřejmě neznáme, protože se neobchodují na burze, ale je to značně větší část než veřejně obchodovatelné portfolio.

Tím se dostáváme k tomu, že se mnoho investorů dívá na to, že Warren Buffett odprodává akcie a má hromadu hotovosti, a považuje to za negativní znamení. Ano, sám vidí, že trhy jsou teď drahé, i o Berkshire píše, že je nadhodnocené a že za tyto ceny nedělá zpětné odkupy. Myslím si tedy, že u některých veřejně obchodovatelných akcií vybírá zisky, protože mu to dává smysl. Ale zároveň popisuje, že hodnota neobchodovatelných podniků vzrostla, zatímco u obchodovatelných klesla.

Na druhé straně vlastní malé procento z přibližně tuctu velmi velkých a vysoce ziskových podniků, jako jsou Apple, American Express, Coca-Cola nebo Moody's. Mnohé z nich dosahují velmi vysokých výnosů z čistého hmotného kapitálu potřebného pro jejich provoz. Ke konci roku měly tyto podíly hodnotu 272 miliard dolarů, což je pokles, protože předtím měli myslím nějakých 350–360 miliard. Odprodával Apple a v posledním kvartálu ještě Bank of America, což je teď jeho třetí největší pozice.

Skvělé firmy se zřídka prodávají levně

Warren píše, že opravdu vynikající podniky jsou jen velmi zřídka nabízeny celé, ale malé zlomky těchto skvostů lze od pondělí do pátku koupit na Wall Street – a jen velmi zřídka se prodávají za výhodné ceny. To pořád opakuji svým studentům. Když najdeme skvělou společnost – a teď mluvím o opravdu skvělé firmě, která už má historii, blue chip, o které celý svět ví, že je dobrá, rostou jí tržby, zisky a volné peněžní toky a má konzervativní dluh, což jsou hlavní znaky skvělých společností –, bude se ve většině případů obchodovat kolem své férové hodnoty nebo bude nadhodnocená. A jak sám popisuje, jen velmi zřídka bude levná, tedy podhodnocená, protože každý vidí, že je to skvělá firma.

Proto se hodně soustředím na společnosti s malou tržní kapitalizací. Nesleduje je tolik analytiků, svět ani YouTube se o nich moc nebaví a většina velkých fondů a hedgeových fondů je ani nemůže kupovat, protože by musely koupit celou firmu, a to by porušovalo pravidla těchto fondů.

Skvělé společnosti se prodávají levně tehdy, když nastane nějaký problém – buď uvnitř firmy, nebo globálně na trzích. Otázka, kterou si musíme jako investoři položit, je: je to jen přechodný problém, nebo problém, který bude trvat dlouho a investiční teze se úplně mění? Pokud je přechodný, víme, že ho firma přežije, ještě ji posílí, ceny nakonec budou vyšší a můžu jít investovat do skvělé společnosti. Ale teď jsou společnosti, které táhnou akciové indexy, i samotné indexy velmi drahé. Warren tyto akcie postupně odprodává a ani zpětné odkupy Berkshire na těchto úrovních nedělá. Když budeme číst mezi řádky, říká nám to, že příležitosti na velkých známých firmách teď z mého pohledu – a myslím si, že ani z Warrenova – moc výjimečné nejsou a je potřeba být kreativní a podívat se jinam.

Výhoda malých investorů: snadno změnit kurz

Další dobrý bod: s obchodovatelnými akciemi je snazší změnit kurz, když udělá chybu. To je naše obrovská výhoda, obzvlášť s malými účty. Když Warren zaujímá nějakou pozici, může to trvat měsíce, klidně i rok, než ji vybuduje, protože prostě není k dispozici tolik akcií, kolik potřebuje. Kdežto s malými účty – a teď mluvím klidně o účtech v řádu několika milionů dolarů, natož o stovkách tisíc nebo milionech korun, což jsou z pohledu trhu úplně mikroúčty – máme proti Warrenu Buffettovi obrovský luxus: můžeme měnit kurz, skákat dovnitř a ven, vyhlížet malé firmy, a když zjistíme, že děláme chybu, velmi snadno vyskočit ven. To u firmy v soukromém sektoru, kterou koupíte celou, už tak snadné není.

Píše, že současná velikost Berkshire tuto možnost snižuje: nemůžou přijít, odejít a otočit se na pětníku. K založení nebo odprodeji investice je někdy zapotřebí rok i více. S menšinovými pozicemi navíc nemůžou změnit vedení, pokud je to nutné, ani kontrolovat, co se děje s kapitálovými toky, když nejsou spokojeni s přijatými rozhodnutími. To už je samozřejmě level, který si myslím většina soukromých investorů během své investiční kariéry nezažije – to je aktivistické investování, kdy koupíte firmu celou nebo většinu, a když nejste spokojení s tím, jak ji management provozuje, dosadíte tam svůj a začnete diktovat, co se ve firmě bude měnit. My jako investoři se prakticky jen vezeme a věříme lidem. Proto znovu opakuji, že je pro mě strašně důležité, kdo stojí v pozadí firmy, protože všechno je o tom, jak ji management dokáže vést.

„Navždy“ platí pro kontrolované podniky, ne pro akcie

U řízených společností můžou rozhodnutí diktovat, ale mají mnohem menší flexibilitu při nakládání s chybami. Berkshire ve skutečnosti téměř nikdy neprodává kontrolované podniky, pokud se nepotýká s problémy, které považuje za nekonečné. Kompenzací je, že někteří majitelé podniků vyhledávají Berkshire kvůli jeho neochvějnému chování, což může být občas rozhodně výhodou.

Tady je další důležitá lekce. Spousta lidí skočí do investování, přečte si pár knížek od Warrena Buffetta a dalších investorů a Warren sám říká, že jeho nejoblíbenější doba držení akcií je navždy. Ale to neplatí pro veřejně obchodovatelné akcie. Sám tu popisuje, že Berkshire téměř nikdy neprodává kontrolované podniky – to má na mysli tím „navždy“: podniky v soukromém sektoru, které se neobchodují na burze a které vlastní celé, protože z nich se dostává velmi těžko. U veřejně obchodovatelných akcií může kurz měnit velmi snadno – i když on s velikostí Berkshire už ne tak snadno. To je velký rozdíl. Když se podíváme na individuální firmy, je jich tam pár jako Coca-Cola, které opravdu drží dlouho. Ale vezměte si, jak pozdě naskočil do Applu – ten od prvního nákupu nedrží tak dlouho, určitě ne navždy, a odprodal téměř polovinu akcií. To jeho pravidlo najednou jako by porušuje.

Obří hotovost Berkshire v kontextu

Komentuje tu i svou hotovostní zásobu, která je gigantická a znovu narostla, protože odprodal ještě Bank of America. Navzdory tomu, že někteří komentátoři považují hotovostní pozici Berkshire za mimořádnou, naprostá většina peněz akcionářů zůstává v akciích a tato preference se nezmění. Zatímco hodnota obchodovatelných akcií se loni snížila – jak jsem říkal, z těch zhruba 354 miliard na nějakých 260–270 miliard ke konci roku –, hodnota nekótovaných podniků se naopak poněkud zvýšila a zůstává daleko vyšší než hodnota akcií kótovaných na burze.

To je důležité: hotovost nemůžeme srovnávat jen s obchodovatelným portfoliem, protože to nedává smysl. Viděl jsem spoustu lidí na sociálních sítích, kteří říkají: má portfolio v takové hodnotě a v hotovosti drží tolik, to je nějaká známka, něco se děje, Warren Buffett něco tuší – a podobné nesmysly. Vždycky je potřeba dát to do kontextu a hlavně plně rozumět tomu, co Berkshire Hathaway je a co všechno drží. Když hotovost srovnáte s obchodovatelnými i neobchodovatelnými akciemi, stále je většina peněz v akciích, a to Warren Buffett nikdy měnit nebude.

Vypovídá to o tom, že Warren Buffett využívá vysokých cen velkých akcií, jako jsou Apple a Bank of America, které v posledních letech hodně narostly, vybírá částečné zisky a buduje větší hotovostní zásobu. Je mu 94 let, možná chce nechat hotovost pro práci Gregovi, a teď zřejmě při své velikosti a ve velmi úzkém prostoru nemá na burze na výběr mnoho akcií, kde by mohl velkou hotovost použít. Píše, že akcionáři Berkshire si mohou být jisti, že podstatnou většinu jejich peněz budou navždy vkládat do akcií, většinou amerických, i když mnohé z nich budou mít mezinárodní operace. Berkshire nikdy nebude upřednostňovat vlastnictví peněžních ekvivalentů před vlastnictvím dobrých podniků, ať už kontrolovaných, nebo jen částečně vlastněných.

Kouzlo spoření a složeného úročení

Další pro mě zajímavá věc: akcionáři Berkshire se na „americkém zázraku“ podíleli tím, že se vzdali dividend a rozhodli se raději reinvestovat než spotřebovávat. Původně byly tyto reinvestice nepatrné, téměř bezvýznamné, ale časem vyrostly jako houby po dešti, což odráží kombinaci trvalé kultury spoření a kouzla dlouhodobého složeného úročení.

Lekce: pokud úplně začínáte a nemáte velký kapitál, je důležitá disciplína spořit, protože uspořené peníze se rovnají investovatelným penězům. Ony se investují, i když je máte na spořicím účtu – jen je neinvestujete vy, ale investuje je za vás banka. Já si peníze investuji sám do firem. Na začátku to není vůbec vidět, ale pokud vydržíte být v průběhu let disciplinovaní, dokáže se to strašně nastřádat – vyroste to jako houby po dešti. A to je celý zázrak Berkshire: na rozdíl od nějakých zázračných nebo nadaných lidí, kteří vytvořili úspěšný byznys, Warren Buffett říká, že to, co dělá on, může dělat kdokoliv. Je to replikovatelné prakticky pro každého.

Ještě jedna důležitá věc: Warren Buffett by byl nejbohatším člověkem světa, kdyby se nerozhodl dávat obrovskou část svého jmění na charitu, což dělá už několik let. Jeho jmění se odhaduje myslím na nějakých 150–160 miliard, ale kdyby akcie charitě nerozdal, měl by něco přes 350–360 miliard dolarů a byl by nejbohatším člověkem na planetě.

Vytvořte si vlastní „motor“ na peníze

Dál popisuje, že pojišťovnictví je nadále hlavní činností Berkshire a toto odvětví se řídí finančním modelem, který je mezi obřími podniky velmi vzácný. Pojišťovnictví je motorem Berkshire díky floatu, jak jsem popisoval, kdy může peníze investovat dál. Model „peníze předem, ztráty později“ umožňoval Berkshire investovat velké částky floatu a přitom obecně dosahovat, jak se domnívají, malého zisku z upisování.

Co si z toho můžeme vzít jako investoři: mít nějaký motor, který nám umožní uspořit co nejvíc peněz. Princip číslo jedna, jak dosáhnout finanční nezávislosti nebo svobody, je utratit méně, než vydělám, uspořit co nejvíc, uspořené peníze investovat a opakovat to stále dokola. Proto je dobré mít vytvořené nějaké motory. Může to být vlastní byznys nebo příjmy z nájmů – pokud dokážete většinu uspořit a výdělek nespotřebovat, můžete uspořené peníze investovat. Pokud chodíte do práce, snažíte se utratit co nejméně, co nejvíc uspořit a investovat. To je základ: mít motor, který přisouvá nové peníze, abychom je mohli neustále posílat do trhu – a to pak vyroste jako houby po dešti.

Pak se samozřejmě nabalí další kolo: začnou přicházet třeba dividendy, nebo pokud používáte opce – já používám výpisy opcí, kterými mám dodatečné příjmy k vlastněným akciím –, a zdrojů příjmu je víc. Pak třeba odprodáte investici, která už udělala značný pohyb, přesunete peníze do jiné, která je podhodnocená, a takhle to opakujete stále dokola.

Investice Berkshire v Japonsku

Dál popisuje, že Berkshire zvyšuje investice v Japonsku, takže investuje i mimo Spojené státy. Je to téměř šest let, co začala nakupovat akcie pěti japonských společností: Itochu, Marubeni, Mitsubishi, Mitsui a Sumitomo. Na tyto firmy jsem se ještě nedíval, u některých vím, co dělají. Každý z těchto velkých podniků vlastní podíly v obrovském množství dalších podniků, z nichž mnohé sídlí v Japonsku a další působí po celém světě – jsou to konglomeráty, které velmi úspěšně fungují podobně jako Berkshire. Warren Buffett viděl, že jsou levné, a viděl i příležitost půjčit si peníze v japonských jenech, kdy jsou náklady na úroky nižší než dividendy, které jim tyto firmy posílají.

Ještě důležitý bod: každá z těchto pěti společností zvyšuje dividendy, když je to vhodné, a odkupuje své akcie, když je to rozumné – a rozumné je odkupovat akcie jen tehdy, když je cena pod férovou hodnotou. Jejich vrcholoví manažeři jsou navíc ve svých programech odměňování mnohem méně agresivní než jejich američtí protějšky. To se Warrenovi na Japonsku a na té mentalitě líbí. A znovu vidíte zaměření na manažery, tedy na lidi, kteří firmy vedou, protože na nich záleží, jak bude firma úspěšná – svěřujeme jim své vydělané peníze.

To byly hlavní body, které mě z tohoto dopisu zaujaly, a doufám, že jste si z toho něco vzali. Celý dopis Warrena Buffetta přeložený do češtiny si můžete stáhnout pod tímto videem. Podívejte se také na můj web tradesmart.cz, vzdělávací projekt, který jsem založil – pořádám tam workshopy a online webináře, máme tam komunitu a najdete tam moje veřejná portfolia, investiční i tradingová. Zabývám se investováním do skvělých společností s malou tržní kapitalizací, které se hýbou, a swingovým obchodováním s akciemi a opcemi.