Slovník akciového INVESTORA a TRADERA (2025). Pojmy, které musíte znát. / Otázky, co mají výnos

Trader vs. investor: sprinter a maratonec

Otázka: Začněme tím nejdůležitějším – jaký je rozdíl mezi traderem a investorem?

Trader je člověk, který je orientovaný poměrně dost krátkodobě. Investor naopak myslí dlouhodobě a chce investovat do společností – zajímá ho fundamentální analýza, tedy jak se firmě daří z pohledu tržeb a zisku. Trader bude víc zkoumat cenu, takzvanou price action analýzu. Zazněly tu pojmy, které ještě rozebereme.

Trader je orientovaný víc na grafy, protože z krátkodobého hlediska je trh emoční a iracionální a v grafech se často tvoří patterny, kde můžeme najít výhodu. Z dlouhodobého hlediska naopak cena respektuje fundament – následuje hodnotu firmy. Je to, jako kdyby ses podívala na sprintera a maratonce. Rozdíl je v čase a potom v přístupu k analýze.

Otázka: Sprinter je tedy trader a maratonec investor?

Přesně tak.

Proč vůbec investovat: inflace a složené úročení

Otázka: Možná bychom si ze začátku mohli říct, proč vůbec investovat a obchodovat.

Protože existuje něco, čemu se říká inflace, a ta ti žere peníze. Když budeš mít peníze na běžném nebo i spořicím účtu, nepokryje to inflaci. Je to taková skrytá daň, která ti ukusuje kupní sílu – všechno okolo tebe se zdražuje, ty napočítáš pořád stejný počet papírků, ale nekoupíš si za ně to, co sis koupila třeba před pár lety.

A pak tu máme složené úročení, osmý div světa. Natáčeli jsme o tom podcast o tom, jak se dostat k finanční nezávislosti, kde jsme o tom mluvili podrobně, takže se na něj můžete kouknout. Je to opravdu úžasný div – Albert Einstein řekl, že je to osmý div světa. Je to úrok z úroku, takže se peníze multiplikují a s časem exponenciálně rostou. Kapitál nám tedy nejen roste, ale investováním se zároveň ochrání, protože ho nebude požírat inflace, jako když leží na běžném účtu. A samozřejmě cílem je vydělat něco navíc.

Kdo je broker

Otázka: Slovo, se kterým se setká úplně každý, je broker. Pamatuji si z filmů, jak lidi na Wall Street telefonovali a zvedali ruce – vím, že to byli brokeři. Jak to funguje dnes? Kdo nebo co je broker?

Občas nám ještě dnes někdo napíše, že mu volal broker nebo někdo, kdo ho přemlouval, aby investoval peníze do akcií. Broker je jednoduše místo – představme si něco jako banku, instituci, která má přístup na burzy. Založíme si u ní účet, nafundujeme ho, jinými slovy pošleme peníze, a protože má broker přístup na burzu, můžeme skrz něj koupit akcie a investovat nebo začít krátkodobě obchodovat. Je to zprostředkovatel obchodu, takový prostředník na burze.

Výnos a riziko

Otázka: Co je to výnos z investování nebo obchodování?

Výnos je pro nás zisk – kolik mi investice vynesla neboli přinesla peněz. Většinou se na to díváme v procentech, protože absolutní sumu bude mít každý jinou, a měříme výnosnost v procentech za čas, který uběhl.

Otázka: Je mi jasné, že s výnosem je spojené i nějaké riziko. Co je to riziko?

Riziko je to, co podstupujeme v každém obchodě a v každé investici. Je to suma peněz, kterou můžeme ztratit, protože nikde nemáme garanci, že obchod vyjde. Investování a obzvlášť trading je vysoce rizikové a cena akcie samozřejmě může po nákupu spadnout – pak inkasuji takzvanou ztrátu. Je tedy potřeba vědět, kolik jsem ochotný riskovat a jaké je moje riziko. Kapitálová ztráta, kapitálové riziko – přesně o tom se tady bavíme.

Trh a burza: supermarket firem

Otázka: Co je tedy ten trh? Mluvili jsme o brokerovi, o riziku a výnosu – to všechno se děje na trhu.

Trh si můžeš představit úplně jednoduše jako supermarket, kde se prodávají různé produkty, potraviny, cokoliv. Tady je to supermarket firem. Přijdeš do něj a můžeš si tam koupit firmy, protože firmy, které se veřejně obchodují na burze, jsou tam k dispozici.

Otázka: A burza?

Burza je zase místo – například pražská burza, kde jsou zalistované firmy třeba z České republiky, nebo newyorská burza, kde budou zalistované americké firmy. Představ si to jako dům, místo, kam jsi dřív opravdu musel fyzicky dojít a říct: chci koupit 10 akcií téhle firmy. A dostal jsi fyzický papírek, že máš koupenou akcii.

Otázka: Když zůstaneme u supermarketu – trh je supermarket, burza jsou regály a společnosti jsou zboží v různých regálech?

Přesně tak, dá se to tak říct. Super přirovnání.

Býčí a medvědí trh a hranice 20 %

Otázka: Setkávám se se spojením býčí trh a medvědí trh.

Častý pojem. Býčí trh je v angličtině bull market. Na Wall Streetu, té hlavní ulici, která je mekkou akciového trhu, je velký býk. Býčí trh označuje něco, co investor vnímá pozitivně, protože to jde nahoru – ceny tvoří vyšší vrcholy a vyšší dna a neustále to roste. Představ si vlnovku, která se pořád kreslí směrem nahoru.

Otázka: Ta vlnovka tedy může mít výkyvy, ale trend je pořád nahoru?

Ano, protože nic nejde strmě nahoru ani strmě dolů. I když dolů to padá většinou tak třikrát až pětkrát rychleji, než to jde nahoru, většinou to jde ve vlnovkách – a dolů taky. Tomu se pak říká medvědí trh a je to opak: cena tvoří nižší vrcholy a nižší dna a jde v trendu dolů. Většinou je to spojené s bolestí, takže medvědí trh není moc vítaný.

Jsou k tomu zajímavé statistiky, které by podle mě měl každý znát. Kdy se dá trh nazvat býčím a kdy medvědím? Je na to číslo, a to je 20 %. Pokud cena od posledního dna vzroste o 20 %, od té úrovně se počítá nový býčí trh. Například v roce 2022 jsme měli medvědí trh, ten skončil někdy v prosinci, pak se cena odrazila ode dna o víc než 20 % a začal nový býčí trh. V tuto chvíli jsme přibližně tři roky v novém býčím trhu. Býčí trh v průměru trvá většinou nějakých šest sedm let, může být i delší, ale to je takový průměr. A naopak, když to od vrcholu udělá −20 % a víc, je to medvědí trh. Je to pomyslná čára – když to spadne jen o 5 % nebo 10 %, to není medvědí trh. Je to až tehdy, když to prorazí −20 % a jde to dál dolů.

Otázka: Poklesy o méně než 20 % jsou tedy normální, běžný stav křivky, která může být pořád v trendu nahoru?

Přesně tak, velmi dobře.

Pullback a korekce

Otázka: A korekce, nebo jak to někdo může znát, pullback?

Jsou to dva pojmy. Pullback je pro mě taková běžná „vracečka“. Je to, jako když se opřu – cena dělá takové mělké opření. Pro mě je to většinou pohyb o 3, 5, 7 %, něco takového. Když přijdete do klubu, tak tomu budu říkat pullback. Korekce je pohyb o více než −10 %, ale ne víc než −20 %, protože tam už je to medvědí trh. Takže −10 až −20 % je korekce. Peter Lynch, velmi slavný investor, který měl skvělé výsledky a napsal skvělé knihy, říkal, že lidé tomu tak říkají, ale je to vlastně název pro to, jak v trhu velmi rychle ztratíme dost peněz. Odborně tomu říkáme korekce, ale už je to trochu bolest, protože −10 % znamená, že to může být 11, 12, 15, 18 až těch 20 %, a to už je docela dost.

Otázka: Tato procenta si tedy člověk neurčuje sám, je to všeobecně známé?

Přesně tak, takhle se to bere. Je to jazyk investora a tradera. Když někdo řekne medvědí trh, vím, že se děje pohyb dolů o víc než 20 %.

Choppy trh a range

Otázka: Trh ale nemusí jít jen v těch procentech nahoru a dolů, může tam být třeba nějaká rovina. Co je přesně choppy trh?

Často tomu říkám choppy trh nebo range – že to jde v nějakém pásu. Když jsem v roce 2008 přišel k akciím, ani jsem nevěděl, že se to slovo používá, ale znal jsem ho z windsurfingu. Do 18 let jsem surfoval a hodně se věnoval sportu a tam se používalo „choppy water“, rozbitá voda. Představ si, že se jedna vlna tříští o druhou, je to takový bordel, není to hezká klidná voda. A stejně se tomu říká choppy markets – rozbité trhy, které jedou nahoru, dolů, zpátky a nikam nejdou. Je to úsek, který jde doprava a má nějaký range, pásmo, které si můžeš změřit, jak je veliké a v jakém rozmezí se to pohybuje.

Otázka: Má to také nějaké procento, pod které výkyv nejde?

O tom nevím. Může to být úzký range, může to být širší range – to je dané volatilitou a trhem. Každá akcie bude mít range jiný, a i časově: pokud se nic neděje, může daná akcie jít v choppy trhu nebo v range dlouhé měsíce.

Otázka: Může to být třeba i na začátku, když firmy vstoupí na burzu?

Tam může být nějaká konsolidace, ale můžou to být i období, kdy firmě třeba začnou stagnovat tržby a najednou tam není žádný hnací motor fundamentu. Pak se to obchoduje nahoru a dolů a tradeři to obchodují tak, že kupují supporty a prodávají rezistence.

Konsolidace

Otázka: Slovo, které tu ani nemám napsané – konsolidace.

To je časté slovo, které používám. Konsolidace je, když jde třeba trend nahoru a pak to začne konsolidovat. Není to úplně range nebo choppy trh, protože ten je spíš spojený s delším časem – když se to bude plácat několik týdnů, nazveme to spíš range nebo choppy trh. Konsolidace je za mě vysloveně pár dnů, kdy se pásmo hezky zužuje – jde to ze široka často do trojúhelníku – a pak je konsolidace proražená a trend pokračuje dál.

Bublina a férová hodnota

Otázka: Když máš vysílání v investičním klubu, často slyším slovo bublina.

Bubliny se samozřejmě všichni investoři bojíme. Je to situace, kdy se aktuální cena akcie dostane hodně daleko od své reálné hodnoty. Cena, kterou vidíme na grafu, není férová reálná hodnota firmy. Je to tržní hodnota, za kterou ji teď můžeš koupit a za kterou se obchoduje, ale ta může být oběma směry velmi vzdálená od reálné hodnoty, ke které se dopočteme jednoduše podle toho, kolik firma vydělává peněz. Představ si nemovitost: koupíš dům za milion korun a každý rok ti přinese 100 000. Máš tedy 10% výnos – to slovíčko, které už jsme si vysvětlili – a desetinásobek, což je P/E, o kterém si za chvíli řekneme. To je návratnost: bude trvat 10 let, než se mi investice zaplatí.

Otázka: Je to tedy nafouknutá cena, a to oběma směry?

Ne, bublina je vždycky směrem nahoru. Když je něco v bublině, je to překoupené – dostalo se to hrozně daleko nad férovou hodnotu. Představ si, že férová hodnota byznysu podle výdělků a analýzy, kterou si uděláme, vyjde na 100, ale akcie se obchoduje za 500. Je to uměle nafouknutá cena, která není obhájená reálnými výsledky, fundamentem. A právě na to se soustředí investor.

Tradera to tolik zajímat nebude, protože jeho zajímá trend a chytá jen kousíčky. Je mu jedno, že se to obchoduje nad férovou hodnotou, pokud je tam momentum – síla, kdy trend pořád jede hodně rychle – a klidně je schopný obchodovat krátkodobě silně nad férovou hodnotou. Já se o to nesnažím ani při swingovém obchodování. I krátkodobě rád obchoduji akcie, které jsou pořád někde okolo férové hodnoty, protože v bublině se člověk velmi rychle dostane do problémů.

Otázka: Právě jsem se chtěla zeptat, proč tě to neláká.

Je lákavé naskočit na momentum, protože si říkáš, že to ještě má sílu a setrvačnost a ještě nějaký kus můžeš chytit. Ale už si zahráváš s ohněm. Pokud nedodržíš nebo nemáš opravdu pevně nastavené riziko, money management a stop loss – o tom si ještě řekneme – jsi v problému, protože cena se při velké bublině už nikdy nemusí vrátit zpátky, nebo to bude trvat roky. A najednou máš z krátkodobého obchodu dlouhodobý. To začátečníci často dělají a je to problém – odsuneš to do „doufací fáze“ a doufáš, že se to snad někdy vrátí.

Otázka: Vidím, že je dost důležité pojmy pochopit, protože se nedá říct věta bez odborného pojmu, kterému člověk musí rozumět, aby vůbec rozuměl slovníku tradera a investora.

Přesně tak.

Margin of safety: bezpečnostní polštář

Otázka: S tím souvisí ještě margin of safety, bezpečnostní polštář.

Margin of safety neboli bezpečnostní polštář je prostor na druhé straně od férové hodnoty. To je hodnotové investování: zjistíš, že akcie má hodnotu 100, ale trh ti ji teď nabízí za 50. Tam je příležitost – mám slevu, mám bezpečnostní polštář. Ta se ti ale vyrovná: pokud cena dojde k férové hodnotě, bezpečnostní polštář najednou nemáš. Je to takový záchranný kruh pro případné události, kdy firma něco pokazí a férová hodnota se jí třeba sníží. Pořád jsi pak schopný z pozice vystoupit a neprodělat na tom peníze.

Otázka: Je to tedy bezpečnostní polštář pro tvou chybu?

Ano, nebo pro chybu firmy.

Likvidita, protistrana a bid-ask spread

Otázka: Další slovíčko je likvidita.

Něco, co je likvidní, o to je zájem, a co není likvidní, o to zájem není. Souvisí to s objemem. Co je likvidní, je hodně obchodované, má hodně objemu – snadno se dostaneš do trhu i ven, snadno nakoupíš a snadno prodáš i velké množství akcií. Co likvidní není, má zkrátka malý objem a budeš dlouho čekat, než tě to naplní, když budeš kupovat větší množství akcií.

Otázka: Když koupím akcie a budu je chtít prodat, musí tam být někdo, kdo je ode mě odkoupí? Nebo je můžu hodit zpátky na trh? Akcie přece vždycky někdo vlastní.

Jasně, vždycky je tam protistrana. A to je zajímavý pohled, protože tam, kde ty vidíš long, tedy příležitost směrem nahoru, někdo jiný vidí short a prodává. Říká se tomu zero-sum game, nebo je to spíš ještě mínusová hra, protože platíš poplatky, takže začínáš spíš v nevýhodě. Je ale důležité vzít to hodně obecně. Ten, kdo prodává, mohl mít nakoupeno a realizuje zisk, takže nutně nemusí vidět short. Zadá prodejní příkaz a ty od něj akcie kupuješ. To, že někdo prodává, neznamená, že ty děláš chybu – cena nejspíš stejně půjde dál nahoru a on jen inkasuje zisk, protože to koupil třeba před pěti lety. A takhle to jede dál.

Na trhu je hromada lidí a hromada fondů. Můžeš hodit příkaz na trh, a když tam nebude kupec nebo protistrana, koupí to od tebe takzvaný market maker – ten, kdo tvoří trh. Ten často nabízí bid-ask spread, tedy rozdíl mezi poptávkou a nabídkou.

Otázka: Když se vrátím k supermarketu: koupím si akcie, vezmu si zboží z regálu, a pak ho budu chtít prodat, tedy vrátit do regálu. Představme si, že tam žádný kupec není. Pak si to ode mě koupí broker, supermarket, a zboží čeká v regálu na ostatní investory?

Kupec tam vždycky je, ale budeme se tvářit, že ne – pak je to přesně tak. On riskuje, že naskladní zboží, které zrovna nikdo nechce. A protože tam není likvidita a nikdo ho nechce, dá mu široký bid-ask spread, tedy široký rozdíl mezi poptávkovou a nabídkovou cenou. To je jeho marže, jeho zisk. Tam, kde není likvidita, se spread hrozně roztahuje, protože na to není fronta.

U likvidní akcie, třeba u Applu, kde se každý den obchodují miliony kusů, bude spread hrozně těsný, protože market maker nic neriskuje – ví, že kupce vždycky najde, protože na tu akci je pořád fronta. Je jen otázka, za jakou cenu. Ty to do regálu dáš za 100, ale on může říct: za 100 to nevezmu, vezmu to za 99. A tím jde cena dolů. Tak se tvoří trendy – pokud není dostatek lidí, kteří koupí za 100, a nejbližší cena je 99, jde se o dolar dolů.

Otázka: Když jsem akcii koupila za 70 a teď je tržní cena 100, inkasuji zisk 30. Ale broker ji ode mě za 100 nechce, chce ji za 99, protože je to méně obchodovaná akcie a není o ni zájem?

Dá ti možnost zkusit 99. Zkusíš 100, nic se neděje, tak dáš 99. Prodejní cenu určuješ samozřejmě ty.

Otázka: Aha, já myslela, že ji určuje trh.

Ne, to je jen tržní cena, kterou vidíš. U opcí je to samozřejmě složitější než u akcií. U akcií – a většina lidí bude obchodovat hodně známé akcie – už teď jdeme zbytečně do hloubky, protože většina lidí tohle ve svém životě vůbec nezažije. Obzvlášť pokud tam půjdou s kapitálem řekněme do 100 milionů dolarů, což jsou pořád malé peníze, nemusí tohle vůbec řešit. Stane se to u opcí, protože ty jsou někdy méně likvidní – ne na Applu, ale na nějaké méně známé společnosti. V klubu často obchodujeme opce a tam právě čekáme a posouváme ceny, aby nás to naplnilo, abychom našli protistranu nebo zaujali market makera, kterého to za danou cenu bude zajímat.

Otázka: U opcí to vím, ale u akcií mě to docela překvapilo – nevěděla jsem, že se tam dá takhle smlouvat. Pozitivní je, že v objemu, ve kterém obchodujeme my smrtelníci, se to nemusí řešit.

Bid a ask máš všude, ale řešit to nemusíme.

Volatilita a tržní kapitalizace

Otázka: Pojďme zpátky, trochu jsme se zakecali. Volatilita?

Volatilita je to, jak trh skáče. Když je něco hodně volatilní, jsou tam veliké skoky nahoru a dolů – pohyby a range jsou velké, ať už v trendu, nebo v pásmu do strany. Vysoce volatilní budou většinou akcie, které mají malý tržní kapitál.

Tržní kapitál je hodnota firmy. Když spočítáš všechny dostupné akcie v oběhu a vynásobíš je aktuální cenou, za kterou se na burze nabízejí, dostaneš tržní kapitalizaci. Nejjednodušeji: představ si, že bys šla koupit celou firmu, všechny akcie – kolik bys za ni musela zaplatit. To je tržní kapitál, aktuální hodnota firmy. Když je ta hodnota malá – firmy s malým tržním kapitálem, třeba do 1 miliardy dolarů – budou typicky mít větší volatilitu a víc se budou hýbat. Čím menší, tím snáz s ní pohneš.

Giganty jako Apple nebo Nvidia, které mají tržní kapitalizace v bilionech – 2 nebo 3 biliony, kam už se dostaly – pohneš samozřejmě hůř, takže nebudou tak volatilní. Vždycky najdeš výjimky: třeba Tesla má velkou tržní kapitalizaci, a přesto se obchoduje téměř jako malá akcie kvůli Elonu Muskovi a kvůli tomu, že je to opravdu hodně oblíbená akcie, která se dokáže pohnout.

Otázka: Ve volatilitě tedy tradeři asi vidí spoustu příležitostí, když to takhle skáče?

Často budou obchodovat i menší akcie. Když já tradeuji, tedy swingově obchoduji, zaměřuji se také na menší akcie, protože příležitosti jsou tam větší a víc se to hýbe. Za kratší čas se stane zajímavější věc, než když koupím Amazon a budu klidně několik týdnů čekat na 5% pohyb. Teď se třeba rok nepohnul vůbec nikam a je na stejné ceně.

Co je akcie a zlomkové akcie

Otázka: Existuje spousta možností, kam peníze dát, a už tu zazněly akcie i opce. Pojďme si rozebrat ty hlavní názvy. Co je akcie – když ji koupím, co budu mít v ruce? Přijde mi domů nějaký papírek?

Dnes už nepřijde. Možná se dá o to zažádat a bylo by hezké ten papírek u něčeho dostat – určitě to někdo dělá. Ale je to cenný papír, který má cenu, jakou jsi za akcii zaplatila, a máš díky němu podíl ve firmě. Představ si Apple, který prodává iPhony nebo třeba tenhle tablet. Koupíš si cenný papír firmy Apple, a když prodá tablet a má z něj zisk třeba 200 dolarů, máš podle toho, kolik akcií držíš, podíl na úspěchu a zisku firmy.

Otázka: Firma tedy rozdělí svůj tržní kapitál do akcií, rozkouskuje ho třeba na X milionů papírků, a já si můžu koupit jeden papírek – nebo i půlku?

Půlku, zlomek. Máme něco, čemu se říká zlomkové akcie, a to je skvělá věc. I lidé, kteří začínají s velmi malou částkou, si dnes můžou koupit akcii, která je v absolutní hodnotě relativně drahá, protože si koupí zlomek – čtvrtinu, třetinu jedné akcie.

Otázka: To je super – je tu tedy příležitost začít investovat s jakoukoliv částkou, protože si můžu koupit třeba 0,00-něco akcie Applu.

Přesně tak. Se 100 korunami nebo s 1 000 korunami, je to úplně jedno, a můžeš začít napodobovat portfolia profesionálních investorů.

Otázka: Pak můžu přijít do Applu a říct: tenhle šroubek na klice je můj podíl ve firmě.

Můžeš si to tak představit.

Dividenda

Otázka: K akciím se váže dividenda. Můžeš ve zkratce říct, co to je?

Je to zase podíl na zisku. Firma, která vytváří zisk, má ve většině případů růst už za sebou a nemá moc kam peníze investovat, tak řekne: zisky nám přebývají a rozhodli jsme se je vyplatit akcionářům. Ty jsi akcionář, vlastníš akcie, a firma rozhodne, že vyplatí dividendu třeba 3 nebo 4 %. Bude to celková suma za celou firmu a podle toho, jaký máš podíl, dostaneš dividendy fyzicky jako peníze na účet u brokera. Většinou je firmy vyplácejí kvartálně, některé pololetně nebo ročně. A musíš je normálně zdanit.

Otázka: Má dividendy každá akciová společnost?

Ne, nemá je každá. Firmy, které jsou na začátku – často se jim říká růstové – jde o růst a zisky budou reinvestovat zpátky do firmy. Nebudou odměňovat akcionáře, ale vracet peníze do firmy, protože mají ještě kam jít. Teď jsme třeba ve Španělsku: kdyby španělská firma měla úspěch a řekla si, že otevře pobočku v Čechách, raději vezme peníze a otevře pobočku, místo aby vyplatila dividendu, protože to akcionáři přinese větší benefit.

Otázka: Akcii tedy kupuji už s vědomím, jestli dividendu má, nebo ne?

Může se to změnit. Já jsem třeba vlastnil Apple, který dividendu nevyplácel, a teprve později ohlásil, že ji začne vyplácet.

Otázka: A může to firma ohlásit i opačně?

Může, ale to je většinou blbé, protože firma by měla udělat všechno pro to, aby k tomu nedošlo. Samozřejmě se to ale děje, a docela často – není to nic neběžného. Dopředu to budeš vědět: firma oznámí, že nebude vyplácet, protože je třeba v problému, musí splatit dluh nebo nemá takové příjmy, jaké očekávala. Většinou je to spojené negativně. Může to být i pozitivní, pokud by řekli, že objevili velikou příležitost a bude lepší místo dividend investovat peníze tam, protože vám to přinese víc. Pokud by to obhájili, bylo by to dobré.

Buybacky: zpětné odkupy akcií

Otázka: Teď mám pár slovíček, která budu spíš číst. Buybacky?

Buybacky jsou zpětné odkupy akcií. Firma, která vygeneruje zisk, ho má fyzicky na účtu – takzvaný volný peněžní tok, se kterým si může dělat, co chce. Může buď vyplatit dividendu, nebo reinvestovat zpátky do firmy a otevírat další pobočky, anebo koupit zpět své akcie a snížit jejich počet v oběhu.

Otázka: Takže akcie bude najednou dražší?

Přesně tak, protože čeho je míň, to je hodnotnější. Najednou všechny ukazatele vystřelí nahoru a musí dojít k přecenění akcie.

Otázka: A proč by to firma dělala – jen proto, že chce odměnit akcionáře?

Většinou je to pro odměnu akcionářů. Často to vidíš u firem, kde je velké vlastnictví insiderů.

Insideři a jejich nákupy

Otázka: Insideři mi napovídají, že to budou lidé uvnitř firmy, vedení.

Přesně tak, lidé uvnitř firmy. Představ si, že člověk uvnitř firmy drží její akcie – bude ji řídit tak, aby odměnil sebe, a tím odmění i akcionáře, protože sám je akcionář. A chce mít v oběhu co nejmenší počet akcií, ne co největší.

Otázka: Vedení firmy si tedy může koupit její akcie? Já jako ředitel nebo manažer si můžu koupit akcie své firmy?

Ano, ale musíš to reportovat. Insideři mají povinnost to nahlásit do dvou dnů od nákupu. Jinak dostáváš veliké pokuty a můžeš jít i do vězení. Pokuty jsou ve statisících dolarů, a pokud by se prokázalo, že jsi investici schválně zatajila, protože máš vnitřní informace, hrozí myslím až 5 milionů dolarů pokuty a 20 let vězení. Je to opravdu hodně přísné a všichni insideři to reportují. Firma má navíc povinnost v takzvaném 10-K reportu, což je roční report, vyjmenovat insidery z vedení, kteří to neohlásili. I pro reputaci je to tedy velmi špatná věc.

Otázka: Když ředitel koupí akcie své firmy, je to pro nás asi velká příležitost, protože by si je nekupoval, kdyby firmě nevěřil.

To je to, co děláme v klubu – každý týden sledujeme nákupy insiderů. Ale nemůžeš brát každý insiderský nákup jako dobrý, protože to často dělají jen na oko, aby uklidnili akcionáře. Když je nějaký problém, můžou insideři začít nakupovat, aby uklidnili trh: v klidu, my to kupujeme, nebojte se. Často je to ale zástěrka a něco skrývají. Musíme to tedy dát do souvislostí a znát fundament. Máme na to speciální aplikaci.

Otázka: Chtěla jsem se zeptat, jestli o všech firmách čtete a jak je hledáte.

Já čtu všechno o firmách, do kterých investuji, takže tohle vím. Ale máme speciální aplikaci, kterou mají k dispozici všichni v investičním klubu, a v ní sledujeme takzvanou neobvyklou aktivitu. Insidery testujeme – sledujeme všechny jejich nákupy za celou historii, kdy jsou insidery, klidně roky a desítky let dozadu, a jakou mají úspěšnost: jestli to dělají jen na oko, nebo na tom opravdu vydělávají. Díky tomu vidíme, že nákupu určitého insidera můžeme přikládat hodnotu, protože pokaždé, když koupil, byla cena třeba po roce nebo dvou výš a vydělal na tom. To hodně používáme při investování i obchodování.

Blue chips

Otázka: Další pojem jsou blue chips akcie.

To jsou známé, hodně stabilní společnosti. Můžeš si představit Coca-Colu, Pepsi, McDonald's, Apple – všechny, které vyjmenuješ, nejspíš budou blue chips.

Otázka: Proč blue chips?

Nevím, proč zrovna blue chips, je to takový slang. Mám to zafixované tak, že se tomu tak říká. Pokud to někdo víte, napište nám do komentářů.

ETF a akciový index

Otázka: Co je ETF? Kolem mě všichni mluví o ETF.

ETF je exchange traded fund, tedy fond, jehož akcie si můžeš koupit. Často je vázaný na akciový index. Známý akciový index je třeba S&P 500, ten ale koupit nejde – je to jen měřidlo výkonnosti trhu, souboru firem, které jsou v indexu. Nemůžeš přijít a říct: chci koupit S&P 500. Proto existuje fond, ETF, který je vázaný na akciový index a kopíruje všechno, jak se index pohybuje, protože vlastní stejné firmy, které jsou v indexu. Ty si koupíš akcii ETF a tím vlastníš třeba 500 společností z S&P 500.

Otázka: Mám tedy fond, ten má akcie, a já si koupím akcii neboli podíl fondu. A index je ta strategie, kterou fond kopíruje?

Ano. Index je výkonnost těch 500 společností, ale koupit ho nemůžeš. Proto vznikl ETF, fond vázaný na index, který má stejnou výkonnost a dělá to, co index. Když index firmu vyhodí, fond ji taky prodá, a když ji do indexu přidají, fond ji nakoupí – v přesném poměru.

Sektory a sektorová ETF

Otázka: Firmy jsou v různých odvětvích, sektorech.

Přesně – sektor je soubor firem ve stejném odvětví. Máme třeba technologický sektor, biotechnologický nebo energetický sektor. V sektorech jsou jednotlivé firmy, ale ty si můžeš koupit i celý sektor přes sektorové ETF. Nemusíš kupovat ETF celého indexu, kde je X sektorů. Řekneš si: zajímá mě jen technologický sektor, a koupíš si ETF vázané na technologický sektor. Máš tedy možnost koupit jednu akcii a mít celý sektor – třeba 10 akcií – nebo si vybereš jen dvě akcie z toho sektoru a vytvoříš si takový svůj sektor.

Dluhopisy

Otázka: Dalším cenným papírem jsou dluhopisy.

Dluhopis je jednoduše půjčka někomu – většinou státu nebo firmě. Ty půjčíš peníze a oni ti místo akcie dají dluhopis, kterým říkají: máme od vás peníze a máte za to výnos. Ten je většinou fixní, daný v okamžiku, kdy dluhopis podepisuješ. Garantovaný samozřejmě není. Na to lidé často naletí u jednotlivých, méně známých firem – dnes vydávají dluhopisy všichni a slibují vysoké výnosy, ale jsou to pořád soukromé firmy, nebo můžou být i veřejně obchodované, a nikde nemáte garanci, že zaprvé dostanete výnos a zadruhé vůbec peníze, které jste vložili. Je s tím tedy spojené riziko. Nejbezpečnějším nástrojem je samozřejmě státní dluhopis, protože když zbankrotuje stát, je to velký průšvih, ale to se většinou nestane.

Otázka: Rozdíl mezi akcií a dluhopisem je tedy ten, že akcií si kupuji podíl na hodnotě firmy, a dluhopisem…

…půjčuješ peníze, třeba státu, aby je investoval a rozvíjel se. Akcie je podíl na růstu a zisku. Nevýhodou dluhopisu je, že má většinou fixní výnos.

Otázka: Garantovaný na určitou dobu?

Slovo garantovaný bych úplně nepoužíval. U státu to můžeme skoro nazvat garancí, ale u firem je to rizikové – výnos slíbí, ale není garantovaný. Nevýhoda je třeba v období vysoké inflace. Existují různé typy a druhy dluhopisů, například státní dluhopisy, které reflektují inflaci a jdou o něco nad ni. Ale když zůstaneme u jednoduchého příkladu dluhopisu firmy: slíbí ti 5 % a víc ti nedá. I když inflace najednou skočí na 10 %, budeš dostávat 5 %. Proto dluhopisy nejsou úplně dobrým nástrojem v krizích, kdy ceny akcií klesají a všechno jde dolů. U akcie máš pořád šanci, že držíš firmu, jejíž zisk nebo tržby rostou a hodnota akcie roste. U dluhopisu se to nehýbe, u akcií se to hýbe – i směrem dolů.

Otázka: Dá se říct, že jedno z toho je konzervativnější?

Rozhodně je dluhopis mnohem konzervativnější než akcie.

Komodity, futures a forex

Otázka: Další pojem, kam investovat peníze, jsou komodity.

To je jednoduše zlato, ropa, stříbro. Futures, které jsi zmínila, jsou zase kontrakty vázané na komodity – představ si to jako smlouvu.

Otázka: Takže mi nepřijde fyzicky zlato, ale mám na něj kontrakt?

Může ti i přijít – pokud kontrakt včas neprodáš, máš pak povinnost dodání. Na to je dobré si dávat pozor, i když dnes už je to hodně ošetřené. Tyto kontrakty většinou používají krátkodobí obchodníci, ne dlouhodobí.

Otázka: Forex?

Forex je obchodování s měnami. Jednoduše EUR/USD nebo GBP/USD. Vydělává se na rozdílu měnového kurzu.

Opce: finanční deriváty

Otázka: A teď opce.

Opce jsou něco podobného jako futures – zase finanční deriváty, tedy smlouvy a kontrakty, které jsou vázané na podkladová aktiva. Podkladovým aktivem je třeba akcie nebo ETF. Když se podíváš do klubu, zabýváme se třemi světy: akcie, ETF a opce. To dělají i největší hráči na této planetě – Warren Buffett, další investoři a hedgeové fondy převážně používají tyto tři nástroje. Proto jsem se do nich ponořil, a kdybych dnes začínal znovu, začal bych v tom. Ale postupně: od akcií, pak ETF a teprve pak bych přidal opce, protože ty jsou nad tím – jsou vázané na tato aktiva a už je to pákový produkt. Proto je to finanční derivát: je odvozený od vývoje ceny podkladového aktiva, akcie nebo ETF, a ovlivňuje ho spousta dalších faktorů. Každá opce má třeba časovou expiraci. Ale do hloubky nemusíme, protože o opcích můžeme někdy udělat samostatný podcast – je to obrovské téma samo o sobě.

Fundamentální a technická analýza

Otázka: Teď už víme, kam investovat, tak si pojďme rozebrat svět analýzy – jak zjistit, jestli jsem akcii vybrala dobře, nebo špatně. Už zazněla fundamentální a technická analýza.

Při fundamentální analýze zkoumám růst tržeb, růst zisků, volný peněžní tok a jak je firma zadlužená. Při technické analýze zkoumám graf: jestli tvoří vyšší vrcholy a vyšší dna, jestli jde v range nebo v chopu, v jakém je trendu. Technickou analýzu budou většinou používat krátkodobí obchodníci, fundamentální dlouhodobí, protože z krátkodobého hlediska je cena iracionální a emoční. A my obchodujeme na základě patternů, které ty emoce vytvářejí – to jsou setupy. K tomu se ještě dostaneme.

P/E ratio a PEG ratio

Otázka: Zůstaňme u fundamentální analýzy. Mám tu napsané P/E ratio, které od tebe slyším hodně často.

To je cena vůči zisku: P jako price a E jako earnings, výdělek. Zapomeňme teď na akcie a představ si, že jdeš kupovat barák, jak už jsem říkal. Barák stojí milion korun – to je P, price, tedy to, co zaplatíš. Earnings je výnos z nájmu, protože to je zisk, který ti nemovitost generuje. Pokud je výnos 100 000, moje P/E, poměr ceny vůči zisku, je 10.

Otázka: Tedy 10 %?

Dá se říct, že 10 % je výnos, to jsi řekla dobře, ale uvádí se to jako desetinásobek zisku. Jinými slovy: pokud se výdělek nepohne, nezvýší se nájmy a všechno zůstane stejné, budu muset čekat 10 let, než se mi investice vrátí. Takže tam, kde vidíš P/E 200, je při nezměněných podmínkách návratnost 200 let.

Pozor ale, není to dobrý ukazatel, podle kterého se dívat na všechny firmy. Firmě, která je na začátku a v růstu, vůbec nejde o výdělky – jde jí o to dostat se co nejvíc na trh, a může mít P/E 200 nebo může být klidně ve ztrátě. Taková firma se musí měřit podle úplně jiného ukazatele. P/E se většinou používá u hodně zaběhnutých firem, které stabilně generují zisky třeba už 5 nebo 10 let, a tam můžeš určit, jestli je P/E vysoké, nebo nízké.

Já mám radši PEG ratio, které tu ani nemáme napsané. PEG je price to earnings to growth, tedy cena vůči zisku ještě vztažená k růstu zisku. Pokud máš P/E třeba 50, investor ti řekne, že je to vysoké. Ale pokud má firma růst zisku 50 %, máš najednou PEG 1, a to je velmi levné, protože vysoké P/E obhájila vysokým růstem zisku. Je to tedy lepší ukazatel.

Otázka: Při fundamentální analýze je určitě víc takových ukazatelů – pár jich tu mám, tak si je rozebereme. Funguje to tak, že jednotlivé ukazatele aplikuješ na společnost a trychtýřem ti vyjde ta nejlepší, kterou se budeš zabývat?

Tohle je pohled na hodnotu firmy, ale nestačí se na to podívat jen číselně, musíš ji posoudit i kvalitativně – jací lidé ve firmě stojí, jestli jsou dobří, nebo špatní. Probíhá tedy víc druhů fundamentálních analýz.

EPS, volný peněžní tok a EBITDA

Otázka: Mám tu EPS.

EPS je earnings per share, tedy výdělek na akcii. Firma bude mít celkový výdělek – třeba ohlásí, že vydělala 10 miliard. Řekneš si: 10 miliard, tak to asi budu bohatá, ale držíš jen jednu akcii. Musíš si tedy výdělek převést na jednu akcii. Počet akcií firmy je veřejně známý, takže se to dá jednoduše dopočítat a ukazatel je hned vidět.

Otázka: Už tu zazněl volný peněžní tok neboli cash flow.

Volný peněžní tok je opravdu reálný zisk firmy. Je tu ještě něco, co asi znáš – EBITDA.

Otázka: Slyšela jsem, firmy to často uvádějí.

Pro Warrena Buffetta a Charlieho Mungera je EBITDA „shit“, prostě to není reálné. Je to řekněme účetní ukazatel. Free cash flow, volný peněžní tok, je opravdu to, co firmě zbude poté, co zaplatí veškeré provozní náklady a veškeré investice. Ty peníze má pak fyzicky na účtu a může s nimi kupovat zpět své akcie, dělat buybacky, vyplácet dividendy nebo investovat zpátky do svého růstu.

Otázka: Jasně, protože společnost si třeba před koncem roku může účetně upravit náklady a tak.

Přesně tak, pozor na to. Je docela dobré naučit se trochu účetnictví, aby člověk porozuměl, jak udělat fundamentální analýzu firmy, a díval se na firmu i z podnikatelského hlediska.

Otázka: Myslím, že jsme se o tom bavili i v tom podcastu – podnikatel má jako investor určitě náskok oproti člověku, který o podnikání nic neví.

Ano, přesně tak.

Earnings, upgrade a downgrade

Otázka: Další pojem je earnings.

Earnings jsou výdělky – firmy reportují své earnings, tedy výdělky, většinou jednou za kvartál.

Otázka: Upgrade a downgrade?

To často uslyšíš od analytiků z Wall Street, kteří hodnotí firmy a dávají jim valuace. Své ocenění buď upgradují, takže je vyšší, nebo downgradují, takže je nižší, než měli předtím.

Technická analýza: svíčky a trend

Otázka: Pojďme k technické analýze, ke grafu. Graf známe – cena, červené a zelené svíčky.

Když je svíčka červená, znamená to, že den uzavřel níž, než otevřel. Když je zelená, uzavřel výš, než otevřel. A jedna svíčka podle typu grafu představuje na denním grafu jeden den, na týdenním grafu dohromady pět dní v jedné svíčce.

Otázka: Trend – to slovo už tu zaznělo.

Trend nahoru, uptrend nebo býčí trh, je, když cena tvoří vyšší vrcholy a vyšší dna – začíná v levém dolním rohu a pokračuje do pravého horního rohu. Downtrend, trend dolů, je, když cena padá a tvoří nižší vrcholy a nižší dna.

Support a rezistence

Otázka: Support?

Support je místo, kde se cena zastaví. Představ si, že padá shora a najednou se zastaví – to je cenová podpora. Najednou tam přicházejí býci, tedy kupci – když řeknu býci, myslím kupce – a vyhoupnou cenu zase nahoru. Je tam šance, že se od toho místa odrazí. Není to ale garantované. Support není zeď.

Otázka: Je to tedy pomyslná čára, od které se cena vždycky odrazí? Funguje support i směrem dolů, nebo jen nahoru?

Opačně je to rezistence. Rezistence je, když cena jede nahoru a zastaví se tam, kde se už třeba v historii někdy zastavila. Je zase šance – jen pravděpodobnost – že se od ní odrazí. Ale jak říkám, není to zeď, cena může projít skrz. Support a rezistence jsou opaky.

Price action, indikátory a klouzavý průměr

Otázka: Price action?

Price action je cenová analýza bez jakéhokoliv indikátoru, jen podle svíček – díváš se na graf a na pohyb ceny. Říká se, že price action je vedoucím indikátorem všeho, protože všechno, o čem víš, je už započtené v ceně. Indikátor je matematický ukazatel vypočtený z historických dat, který se pak aplikuje na cenu, objem a podobné technické věci. Nemůže ti říct budoucnost, protože aby se vůbec zobrazil, potřebuje historická data.

Otázka: Klouzavý průměr je další takový ukazatel.

Klouzavý průměr je průměr ceny akcie za určité období. Například 200denní klouzavý průměr je cenový průměr za posledních 200 dní. Často se používá 50denní a 200denní.

Volume: objem obchodů

Otázka: Pak tu mám volume.

Volume je objem – jaký objem se na akcii zobchodoval v daný den. Je to objem v dolarech, kolik peněz se zobchodovalo. Velké objemy budou většinou dělat velké pohyby.

Otázka: Kolik se tedy na konkrétní akcii zobchodovalo za jeden den?

Přesně tak, za jednu svíčku. Když budu mít 30minutový graf, bude to jen za 30 minut – za úsek, který máš vybraný. Záleží na tom, na jaký graf se díváš.

Overbought a oversold

Otázka: Overbought?

Overbought je něco, co je překoupené. Může se to dostávat do bubliny, ale bublina je spíš fundamentální pojem, kdežto overbought je technický pojem: různé indikátory a oscilátory ti ukazují, že je to hodně překoupené a je šance, že se cena vrátí. Oversold je naopak, když je to přeprodané – padalo to až moc a je šance, že se to vrátí zpátky nahoru.

Diverzifikace a koncentrace

Otázka: Víme, do čeho dát peníze, máme analýzu a každý trader nebo investor má svůj styl. Tady by se hodilo slovo diverzifikace.

Diverzifikovat bude člověk, který je hodně konzervativní. Warren Buffett říká, že diverzifikace je ochrana před ignorancí: nechcete se zabývat analýzou, a protože neumíte vyhodnotit, co je dobré a co špatné, zdiverzifikujete se.

Otázka: Rozložím si riziko.

Přesně tak. On je třeba proti moc velké diverzifikaci a já se taky snažím být spíš koncentrovaný než diverzifikovaný – mít v portfoliu méně akcií. Když jsi hodně diverzifikovaný, máš v portfoliu hodně akcií. Index má třeba 500 společností, ale pozor, je vážený tržním kapitálem, takže Apple má v indexu úplně jiný podíl než nějaká méně známá firma.

Otázka: Nemají tam tedy všichni stejný podíl, velká firma má větší?

Přesně tak.

DCA a buy and hold

Otázka: DCA?

Dollar cost averaging, tedy průměrování nákupní ceny. Představ si, že teď vložíš 100 000 Kč, každý měsíc ušetříš 8 000 a každý měsíc je půjdeš zainvestovat. Je šance, že chytíš cenu níž, než jsi kupovala předtím, takže průměruješ svou nákupní cenu – děláš dollar cost averaging.

Otázka: Buy and hold?

Buy and hold znamená koupím a držím. Opravdu zavřeš počítač, koupíš, držíš – jsi skutečně dlouhodobý investor.

Hodnotové a růstové investování

Otázka: Pak tu mám hodnotové a růstové investování.

Pro Warrena Buffetta a Charlieho Mungera je všechno hodnotové investování. I růstové je vlastně hodnotové, protože v budoucnu dostaneš větší hodnotu, než jakou jsi zaplatil teď. Hodnotové investování je ale často spojené s tím, že se klidně podíváš na firmu, které moc nerostou tržby, třeba už stagnuje, ale obchoduje se za 50, přičemž férová hodnota na základě volného peněžního toku je 100. Kupuješ ji tedy pod hodnotou. Nemůžeš ale čekat, že až se cena dostane k férové hodnotě, přijde nějaký zásadní veliký růst, protože firma už moc neroste a naopak třeba vyplácí dividendy – to bude třeba Coca-Cola. Růstová firma může být nějaká menší, u které může růst opravdu vystřelit.

Otázka: Růstem se ale nemyslí to, že roste cena akcie – to se předpokládá – ale že firmě vysokým tempem rostou tržby a zisky?

Přesně tak. Růst tržeb je třeba 10 %, 20 % i víc a růst zisků třeba 25 %. Velkým zaběhnutým firmám budou zisky růst třeba o 7 %.

Swing trading, poziční trading a day trading

Otázka: Co je poziční trading? Možná bychom si mohli říct swing trading, day trading a poziční trading.

To, co dělám já, je swingové obchodování neboli swing trading a investování. Investování už známe. Swingové obchodování je něco, co držím déle než jeden den – můžou to být dny, týdny a pro mě třeba až tři až šest měsíců. Pak už je to spíš poziční trading, do jednoho roku. A když je to víc než jeden rok, třeba deset let, je to už investování. Pak máme day trading neboli intradenní trading, což je jedno a to samé: obchod musím otevřít i uzavřít v daný den, nedržím ho přes noc, než se večer zavře burza. Jakmile ho podržím přes noc, už je to swing trading – už „swinguji“.

Scalping

Otázka: Scalping?

Scalping je v rámci intradenního tradingu takový podobor, kdy opravdu jen „skalpuješ“ – chytáš třeba vteřiny nebo minuty. Intradenní obchod totiž může trvat i 5 hodin, ale když udělám obchod, který trvá 5 minut nebo 30 sekund, skalpuji. Scalp jako říznout – jdu si jen říznout kus trhu: nakoupím a prodám.

Je to velmi nebezpečné a hodně lidí si tu vyláme zuby. Obzvlášť na začátku to láká začínající obchodníky, protože mají malý kapitál a říkají si, že potřebují rychle vydělat. Často je to spojené s obrovským množstvím poplatků a rozhodnutí musíš udělat prakticky během sekund nebo minut, což je pro začínajícího obchodníka extrémně náročné. Nejziskovější obchodní styl z tradingu je právě swingový, protože máš čas si to promyslet. Vstupy a výstupy si můžeš klidně několik dní promýšlet a moc ti toho neuteče.

Časování trhu

Otázka: Časování trhu?

O časování trhu se říká, že ho začátečník běžně nezvládne, protože z krátkodobého hlediska je trh emoční, iracionální a nerespektuje hodnotu. Natáčel jsem na to video. I Warren Buffett svým způsobem časuje, protože čeká, až se cena dostane pod férovou hodnotu, a pak nakoupí. Co už ale nečasuje, je, kdy trh ocení reálnou hodnotu firmy – na to je ochotný čekat roky, protože to načasovat nejde. Nevíš, kdy se to stane. Často uvidíš, že akcie prvních pět let klidně neudělá nic, pátý rok vystřelí o 100 % a máš v průměru 20% zhodnocení. To lidé na začátku často nedokážou vydržet, nemají na to trpělivost.

Long a short pozice

Otázka: Long a short pozice?

Když jdu do longu – to říkám často – spekuluji směrem nahoru. Budu vydělávat, když cena půjde nahoru. Short je, když spekuluji na pokles. Můžu si půjčit akcie od někoho, kdo je už vlastní. Když budeš mít nakoupený Apple, můžu přijít za tebou – všechno to zprostředkovává broker a ty o tom vůbec nevíš. Broker mi tvoje akcie půjčí, já je prodám, aniž bych je vlastnil, zaplatím úrok a vydělám, když bude cena klesat. Pak pozici zavřu, akcie koupím zpět a broker ti je zase vrátí.

Otázka: Nemusím tedy vydělávat jen tím, že nakoupím a prodám se ziskem, ale můžu mít zisk, i když cena jde dolů?

Přesně tak, můžeš shortovat trhy. Ale je to také velmi nebezpečné, protože směrem nahoru je pohyb neomezený, kdežto směrem dolů jsi pořád omezená nulou. Proto je pro investora větším nebezpečím, když investici zavře brzo, než když pozdě zavře ztrátový obchod – maximálně můžu přijít o 100 %, ale vydělat můžu stovky a tisíce procent. Pro shortaře je tedy paradoxně nebezpečnější pohyb nahoru.

Otázka: Tam si pak můžu dát nějakou zarážku – stop loss, který si ještě vysvětlíme.

Přesně.

Short squeeze a GameStop

Otázka: Short squeeze?

To už je odbornější pojem. Je to situace u akcie, která je hodně shortovaná. Lidé vidí, že má slabý fundament, tak ji fondy začnou shortovat – půjčovat si akcie a prodávat je se spekulací, že cena bude klesat a oni vydělají. Když se ale fundament firmy změní a shortařů je tam hrozně moc, cena začne jít nahoru proti nim a oni jsou donuceni pozice zavírat se ztrátou. Když shortař zavírá, musí akcii koupit zpět, a to umocňuje vzestup – cena se dostává do takzvaného short squeezu. Squeeze je anglicky zmáčknout, jako vymáčknout citron: shortaře takzvaně zmáčkneš, jsou v háji, musí kupovat a cena exploduje nahoru.

Největší short squeeze byl na GameStopu (GME). Já jsem ho chytil, obchodovali jsme ho živě v investičním klubu, je to tam zaznamenané a dokonce je to i na YouTube. Byl o tom natočený i film, myslím, že je na Netflixu – přímo o tomto short squeezu, který jsme obchodovali.

Hedge a hedgeové fondy

Otázka: Poslední slovíčko tady je hedge.

Hedge je zajištění. Když se hedguji, bráním své portfolio. Mám akcie koupené do longu, ale nechci je prodávat. Můžu koupit put opci a ta mi vydělá, když cena půjde dolů. Tím mi bude bránit portfolio akcií, aniž bych je musel prodat – hedguji své portfolio. Pak existují hedgeové fondy, které používají různé obranné strategie, deriváty a pákové produkty, jiné než klasické fondy.

Bid, ask, mid a spread

Otázka: Co je bid a ask?

Bid a ask jsou základní pojmy u příkazu, který budeš zadávat. Máš bid, ask a mezi nimi mid, tedy střed. Já většinou dávám mid – snažím se kupovat za střed mezi bidem a askem – a k tomu dám limit, kolik za to maximálně chci zaplatit. Když budeš mít akcii a budeš ji chtít prodat, řekneš: tady je moje akcie, chci 100. Teď přijdou kupci a je otázka, jestli za 100 – oni budou kupovat za bid. Pokud budou chtít být v trhu hned, budou muset přeplatit a koupit za ask, tu nejvyšší cenu, protože ask je vždycky vyšší než bid. Oni nabídnou třeba 99, ty přijdeš se 100 a střed bude 99,5. Takže 100 je ask, 99 bid a mid je 99,5. Takhle v reálu vypadá objednávka.

Pokud někdo z vás, kdo nás posloucháte, zažil, že byl hned po nákupu ve ztrátě, znamená to, že bid-ask spread byl široký. Spread je rozdíl mezi poptávkovou a nabídkovou cenou. Čím je širší – jak jsme si říkali už na začátku – tím je to většinou méně likvidní akcie s menšími objemy. A to je marže pro market makera a brokera. Brokeři, kteří nabízejí obchodování bez poplatků, mají často velké spready, tedy velkou marži. Člověk si myslí, že obchoduje bez poplatku, a přitom platí daleko víc, protože spread si broker může určit sám.

Většinou platí, že velmi těsný spread je na hodně likvidních aktivech. Když budeš obchodovat ETF nebo Apple či Google, bude velmi těsný a broker si tam takzvaně moc nevydělá, ale udělá velký objem. U méně známých akcií bude bid-ask spread široký a tam se může stát, že člověk otevře pozici a má pocit, že je rovnou v mínusu. Je to postavené proti tobě – musíš zaplatit spread brokerovi za to, že je ochotný tě naplnit, protože tam není taková likvidita a není tam moc lidí.

Otázka: Myslela jsem, že to funguje víc tak, že mám určenou cenu, za kterou jdu prodávat a nakupovat. A jak to říkáš, funguje to spíš jako na tržišti, kde se nabízí a smlouvá.

Brokeři se to snaží lidem zobrazit jednoduše a málokterý broker vám to bude vysvětlovat. Na forexu nebo u CFD jsou lidé zvyklí kliknout „do trhu“ a kliknout „ven“. Někteří brokeři ani neposílají objednávky reálně do trhu – mají takzvaný A-book a B-book – ale to už jdeme do zbytečné hloubky. I takoví brokeři existují a je potřeba si na to dát pozor. Je to velmi komplikovaný systém, který běží v pozadí, ale snaží se to lidem co nejvíc zjednodušit, aby přišli, klikli a dostali akcii.

Jakmile začneš jít víc do opcí, potřebuješ tomu rozumět trošku víc: že je tam bid, ask, že chceme mid, a když je spread široký, je to málo likvidní. Tomu se většinou chceme vyhnout a najít akcie a opce, které jsou likvidní, protože tam bude bid-ask spread úzký. Když je široký, jsme hned okradení na vstupu i na výstupu – spread zaplatíš při vstupu a pak znovu při výstupu, takže je to dvakrát mínus. Proto jsem říkal, že trading je zero-sum game – když já vydělám, ty proděláš – ale ve skutečnosti to není nula, je to rovnou mínusová hra už při nákupu.

Otázka: Protože obzvlášť na velkém spreadu jsi rovnou v mínusu, k tomu poplatek, při výstupu znovu mínus a další poplatek, a mezitím musíš vydělat a všechno to pokrýt?

Přesně tak. Nakrmíš tam hodně lidí a hodně institucí – z tvé objednávky se uživí hodně lidí. Představ si, že tohle dělá intradenní trader a provede 20 obchodů za den. Zaplatí hodně spreadů a hodně poplatků. Brokeři si mnou ruce a samozřejmě budou radši, když budou mít intradenní tradery, než swingaře a dlouhodobé investory.

Jak si vybrat brokera

Otázka: Zpátky na začátek k brokerovi. Jak takhle mluvíš, dává mi smysl, že si člověk musí brokera opravdu poctivě vybrat, aby se tam tohle nedělo, a mít k němu důvěru jako k bance.

Určitě. A vědět i to, jak broker s příkazy pracuje, s kolika market makery a jakou má likviditu a order flow. To jsou důležité věci, protože broker pak dokáže dát i výhodnější cenu. To se mi děje u brokera, u kterého jsem já, a to je Interactive Brokers. Nechci tomu dělat žádnou reklamu, je jedno, kde budete obchodovat, každý obchoduje, kde chce. Ale ten mi častokrát dá nižší cenu, než je moje limitní, což se málokde stane.

Otázka: A ne každý broker asi nabízí všechno, třeba opce.

Ano. A pozor, lidé si často pletou binární opce s burzovními opcemi – to je úplně jiný svět. Binární opce jsou zase jako EBITDA – opravdu hrozný „shit“.

Otázka: Myslím, že byly zakázané, nebo jsou zakázané.

Možná, ale vezmi si, že i brokeři, kteří jsou dnes považovaní za seriózní, se nechali ovlivnit krátkodobými zisky a prakticky všichni umožnili takové binární opce obchodovat. Pak je samozřejmě z trhu vyhodili, protože jim to nedělalo dobré jméno a zjistili, že to skoro není obchodování, ale jen sázení neboli gambling. Je to džungle a je potřeba se v tom dobře zorientovat a vědět, že opce, o kterých mluvím já, jsou burzovní opce. Ty používají velké fondy – Warren Buffett vypisuje opce na Coca-Colu a dělal s nimi obrovské obchody. Jsou to opravdu kontrakty vázané na akcie a všechno je to provázané.

Breakout a trendlinie

Otázka: Další pojem je breakout.

Breakout je jednoduše průraz. V technické analýze, když budu obchodovat swingově, budu obchodovat třeba breakout na nový vrchol. Je tam trend, pak přijde konsolidace, cena jde v nějakém range, v pásmu, a pak přijde breakout – cena prorazí třeba trojúhelník, konsolidaci nebo trendlinii.

Horizontální linie nám signalizuje support nebo rezistenci a trendlinie je nakloněná. Představte si nakloněnou rezistenci nebo nakloněný support – cena se od trendlinie odráží buď zespodu, nebo shora.

Otázka: Když si představím graf se svíčkami a trendem, vím, že tam máš nakreslené různé matematické obrazce – trojúhelníky a podobně – a cena prorazí hranici. Vypadá to možná jako věda.

Není to nic složitého. Za mě je super, když kdokoliv, kdo chce začít swingově obchodovat akcie nebo ETF, začne bez jakéhokoliv indikátoru – jen si zakreslovat supporty a rezistence, jednoduché čáry, a pak trendové kanály. To je úplně super věc. Mimochodem, podrobně to rozebírám ve svém workshopu pro začátečníky na tradesmart.cz nebo dominikkovarik.com, který jsem nedávno pořádal. Je zaměřený na úplně jednoduchou strategii obchodování trendových kanálů a odrazů od supportů. Větší váhu má samozřejmě support z týdenního grafu než třeba z hodinového, protože když se cena odrazila na týdenním grafu, přišli tam velcí hráči, fondy a investoři a dali tam opravdu hodně peněz, aby přemohli shortaře. Tohle si začneš zakreslovat, obchoduješ průrazy z trendů a nepotřebuješ vůbec žádný indikátor. Kdybych dnes začínal, začal bych přesně tímhle: obchodoval bych jen trendové kanály a odrazy od supportů a rezistencí, teprve pak bych přidal nějaký klouzavý průměr pro orientaci a šel bych dál.

Take profit, stop loss a cenové gapy

Otázka: Take profit je další.

Take profit je místo, kde chci vybrat zisk. V tradingu nastavuji stop loss a take profit. U investování nepoužívám stop loss ani take profit – je to vysloveně tradingový pojem.

Otázka: Určíš si tedy spodní i horní hranici. Stop loss je maximální možné riziko. Je to nějaký příkaz?

Přesně tak, prodejní příkaz.

Otázka: Akcie je teď třeba na 100. Na 70 si dám pomyslnou spodní hranici a na 150 horní. A pak se mi to buď prodá se ziskem, nebo se ztrátou, a nemusím si toho všímat?

Nemusíš si toho všímat. Problém je, že stop loss není garance – cena ho může přeskočit a pokračovat za tvůj stop. Jak je to možné? Protože existují cenové gapy. Cenový gap je skok. Například přijdou earnings – firma bude zítra reportovat výsledky – a stane se něco hodně špatného. Cena najednou skočí ze 100 a druhý den rovnou otevře na 60, a ty máš stop loss na 70. Smůla.

Otázka: Prodá se mi to ale hned při otevření?

Pokud to máš takhle nastavené, většinou by se to mělo stát. Často se ale stane i to, že se ti to neprodá vůbec – pokud je to limitní příkaz, cena ho přeskočí, je mimo a už to nezachytí. Jediný garantovaný stop loss je nakoupená put opce. To ale můžeš udělat, jen když vlastníš 100 akcií, protože jedna opce kontroluje 100 akcií – jinak bys měla spíš short expozici.

Otázka: Opcemi se tedy nemusím zabývat, pokud nemám 100 akcií?

Teď se bavíme o hedgingu, o tom bránění, a to ti přesně vysvětluji. Když budeš mít nakoupeno 100 kusů akcií a budeš si myslet, že cena může jít dolů, ale jen krátkodobě, a nechceš se akcií zbavovat, půjdeš se zajistit a koupíš jednu put opci. Když koupím jednu put opci třeba na 60 dní, budu 60 dní zajištěný, protože když cena akcie půjde dolů, put opce mi bude vydělávat. Na akcii budu prodělávat, ale ztráta se mi promítne ve výdělku na put opci. Pak ji zavřu, vezmu zisk z put opce, akcie dál držím a čekám, jestli to půjde zpátky. To je hedging a je to jediný opravdu garantovaný stop loss, protože jinak ti ho cena může přeskočit. Nestává se to ale moc často – mně stop loss přeskočila cena možná dvakrát, třikrát.

Otázka: Vím, že v covidové době bylo pár takových skoků, kdy trh zavřel a pak otevřel o kolik níž – byla jsem svědkem pár takových pohybů. Můžu si dát stop loss na víc úrovní? Třeba pět stop lossů pod sebou, kdyby to v nějaké takové době spadlo na 50?

Stop loss dáváš na počet kusů. Teoreticky to asi udělat můžeš, ani mě to nenapadlo – můžeš to vyzkoušet, dobrý nápad. Rozhodně ale můžeš mít třeba 100 kusů a dát stop loss na 20 kusů na jedné úrovni, dalších 20 kusů na další úrovni a takhle to rozkouskovat.

Já ale k obchodování většinou přistupuji tak, že když se trh najednou stane hodně volatilním, začne hodně lítat a jsme v takové době, nejdu směrem těsných stop lossů. Naopak začnu spíš zaujímat dlouhodobější pozice, stopy odstraním nebo jim dám daleko větší prostor a zmenším objemy. Když se to začne hodně hýbat a skákat, nepotřebuji být agresivní – samo o sobě mi to dává větší pohyby. Proč bych tedy měl jít do toho agresivněji se stejným objemem jako v době, kdy se to hýbe daleko míň? Když se to hýbe víc, snížím objem a dám větší stop loss. Hned mám mnohem větší pravděpodobnost úspěchu, že mi stop loss hned nezasáhne, a dám trhu prostor, než se uklidní.

Otázka: To je dobrý recept i pro začátečníka, jak se vyhnout divočinám a zbrklým rozhodnutím.

Ano.

Break even a postupné navyšování pozice

Otázka: Další pojem je break even.

Break even neboli BE. V klubu často píšu, že posouvám stop na BE – to je taková naše morseovka. Break even je, když vstoupíš za 100 a máš stop loss na 70 a posuneš ho na 100. To je sen, protože najednou jsi v obchodu, kde nemůžeš prodělat peníze. V takovém obchodu jsem teď. Doobchodoval jsem se do velkého objemu – mám 60, dokonce 70 % kapitálu v jednom jediném obchodu, v jedné akcii.

Otázka: Plus 60 %?

Ne, 60 % mého kapitálu je investovaných. To je poměrně dost v jedné akcii, ale mám stop na break evenu, tedy na nákupní ceně. Neriskuji tam žádné peníze, a přitom obchoduji s takhle velkým objemem. Obchod s takhle velkým objemem jsem si zasloužil – začínal jsem s 10% pozicí.

Otázka: Přikupoval jsi tedy postupně?

Přikupoval. Dělalo to, co chci – přikupuji jen tehdy, když to dělá to, co chci. Navyšuji pozici, posouvám stop loss a zajišťuji se, abych měl bezrizikový obchod, protože to je pak sen a můžeš to nechat projevit a hezky s tím jet. Stop můžeš dokonce dál posouvat – ze 100 na 110 nebo 120. Když se to pak vrátí ze 150, mám pořád +10 a budu v nějakém malém zisku. Nenecháš si vzít svůj zisk a nenecháš obchod otočit do ztráty.

Otázka: Když jsi začínal na 10 % a postupně přikupoval až do 60 % kapitálu, výdělky už tam postupně jsou, protože ta první část ti vydělala dřív, než jsi přikoupil další?

Přesně. Musím si takzvaně zasloužit obchodovat ve velkém. Samozřejmě se to průměruje, a to jde trochu proti mně, protože cena pořád roste a já kupuji výš a výš, jak jde trend. Stop pak máš na průměrné vstupní ceně.

Target

Otázka: Target?

Target je cenový cíl, tedy místo, kam dáváme take profit. Pro mě je to cíl, kde byla třeba předchozí rezistence – tam dám target a tam budu vystupovat. Při tradingu si chci ukousnout jen kus trhu, kus masa, a chytit pravděpodobnou situaci, kterou mám načtenou podle technické strategie. U investování žádný target nemám. Tam je mým targetem to, že kupuji růstovou firmu, o které předpokládám, že bude růst 10 let. Mám samozřejmě nějaké tušení, za jaké hodnoty se může obchodovat za 5 nebo 10 let, ale často to může hodně překvapit – ve firmě se za takovou dobu může udát hodně věcí.

Money management: nejdůležitější věc

Otázka: Trading a investování s sebou nesou rizika. Jak k nim přistupovat, abychom pořád obchodovali zodpovědně? Napadá mě money management, který hodně zmiňuješ.

To je důležité téma. Money management je za mě úplně nejdůležitější věc u investování i obchodování vůbec, protože zaprvé má přímý vliv na naši psychiku. Lidé, kteří řeší, kolik vydělávají, kolik prodělávají, jestli držet, nebo prodat, jsou často příliš fixovaní na peníze. Klíčem tradera i investora je odprostit se od peněz. To jde těžko, protože lidský mozek má ztrátu peněz spojenou s bolestí. Kdykoliv v historii někdo ztratil peníze, bylo to spojené s negativní událostí – najednou nemáš jídlo, nemáš domov. To je náš hrozný blok, se kterým musíme bojovat.

Ztráty totiž budeme brát, tomu se nedá vyhnout. Je to součást toho, stejně jako u podnikatele, jen tam je to méně viditelné. Koupím zboží, prodávám ho s nějakou marží, najednou se neprodává, tak marži snížím, prodám ho na nule nebo se ztrátou a jsem rád, že ho vyskladním a můžu peníze použít na nový nákup.

Otázka: Tam to člověk může ovlivnit sám.

Může, a myslím si, že se na to díváš trochu jinak. Řekneš si: radši koupím tamto, protože se to teď prodá líp a rychleji, a je pro mě lepší zbavit se toho i s malou ztrátou. Málokdo takhle přemýšlí u akcií. Já se na to snažím dívat právě tímto způsobem a vždycky se dívám na svou aktuální takzvanou net liquidation value, NLV. To je důležitý ukazatel – likvidní hodnota portfolia. Představ si, že máš otevřené obchody a teď bys všechno zavřela: jaká je hodnota portfolia? Otevřená ztráta, otevřený zisk, všechno dohromady zavřeš a vidíš, jakou máš hodnotu.

To je důležité číslo. Pokud jdu do obchodu, ten se mi rozjede do ztráty a nedělá to, co chci, a já najdu šanci jinde – hezčí setup, hezčí graf u pěkného supportu, kde vidím šanci vydělat peníze bezpečněji a rychleji na jiné akcii – a ta, kterou držím, už porušila support a nevypadá dobře, tak prostě vezmu ztrátu a přesunu peníze jinam. Stejně jako se zbožím: neprodává se, tak ho radši prodám se ztrátou a přesunu peníze do jiného zboží, o které je zájem a kde mám šanci vydělat. Vydělaný dolar je úplně stejný, ať je z akcie A, nebo B. Lidé jsou často fixovaní na to, že nebudou prodávat ve ztrátě – odsunou to do rohu, do „doufací fáze“, a čekají, až se to otočí: až se to vrátí, slibuji, že to prodám a už to nikdy nebudu opakovat. To je úplně nejhorší, co můžeš dělat.

Otázka: Brát ztráty je takové proti srsti.

Právě, protože je to spojené s bolestí. Bolest prožíváme třikrát až desetkrát víc než úspěch a zisk, protože jdeme pro zisk – kvůli tomu tam každý jde. Počítáme s tím, že vyděláme, a když tomu tak není, bolí to.

Otázka: Už se řeší jen to, jak velký zisk bude, ale ne jestli vůbec bude.

Přesně. A to pak definuje dlouhodobě úspěšné tradery: dokážou kontrolovat riziko, utínají ztráty, berou menší ztráty a větší zisky. Nakonec totiž nezáleží na tom, jestli mám pravdu, nebo se mýlím, ale kolik prodělám, když se mýlím, a kolik vydělám, když mám pravdu. Oba scénáře budeš zažívat nonstop po celou svou kariéru – budeš prodělávat i vydělávat. Jediné, co bude rozhodovat, je, kolik proděláš, když to netrefíš, a kolik vyděláš, když to trefíš. A to je money management: objem, kam míříš targetem a kam dáváš stop.

Úplně stejně to platí i u investování, jen tam nepoužíváme stop. Dáme tam nějakou alokaci, třeba 10 %, a to je pro mě riziko – o 10 % přijdu, když firma zbankrotuje a bude stát nula. Protože ale kupuji kvalitní nezadluženou firmu, nulu nejspíš stát nebude. Na chvíli může klesnout o 50, 60 nebo i 80 % – samozřejmě se to může stát a není garance, že se nevylistuje, takové firmy jsou. Ale směrem nahoru je u růstové firmy velký potenciál, větší než 100 %.

Risk reward ratio: proč se můžu často mýlit

Otázka: RR, risk reward ratio.

To je super a můžeme na to rovnou navázat, protože jde právě o to, že mám cíl větší než riziko. Pohyb k targetu musí být větší než pohyb ke stop lossu. Risk reward ratio je poměr zisku vůči ztrátě a já chci mít tento poměr samozřejmě pozitivní – ideálně 1 : 2, to je pro mě minimum, na které mířím. V klubu hledáme swingové obchody 1 : 2, ideálně 1 : 3. U investování se většinou snažím hledat multibaggery, tedy násobky – chci ×3, ×5, ×10. Tam počítám s tím, že riskuji opravdu 100 % investice, tedy že to půjde na nulu, a potenciál je 100 %, 200 %, 300 % – jako jsme teď měli třeba u Carvany, jedné z mých největších investic v klubu, 2 300 %.

Otázka: Vůči jakému riziku?

Vůči 100 %, protože maximum, co můžu ztratit, je 100 %. Kdyby firma zbankrotovala, přijdu o 100 % investovaných peněz, ale vydělal jsem 2 300 %. Proto jsem říkal, že je daleko větší riziko prodat brzo vítěznou akcii než prodat pozdě ztrátovou akcii, protože prodělat můžu maximálně 100 %.

Proč ale u swingu mířím na 1 : 2 a 1 : 3? Protože pak se můžu v obchodech i často mýlit a pořád budu vydělávat peníze. To je fakt magie. Když si vezmeš 1 : 2 – riskuji 1 000 a jdu si pro 2 000 – potřebuji úspěšnost jen 33,3 %, abych byl na nule. Představ si to: můžeš mít úspěšnost horší než opice. Ta si hodí korunou – v jednom obchodu vydělá, v dalším prodělá – a bude mít 50 %. Když budu mít 50% úspěšnost s risk reward ratiem 1 : 2, jsem super ziskový obchodník a vydělám hromady peněz. Ze tří obchodů ti stačí chytit jeden a nic neproděláš. U 1 : 3 stačí ještě nižší úspěšnost, protože máš zisk 3 000 a riskuješ 1 000, takže ti stačí 25 %. Na 100 obchodech ti stačí trefit 25 – ve většině se mýlíš, a přesto nic neproděláš. U 1 : 2 ze 100 obchodů trefíš jen 33 a pořád nic neproděláš.

Swingový obchodník, který má u obchodů, jež zadává, úspěšnost okolo 50–55 % a drží risk reward ratio někde okolo 1 : 2 až 1 : 3, má za mě super ziskovou strategii. Nic bych neměnil. To je za mě sweet spot, kde ti trh odpustí hodně chyb. Lidé se pak dívají a říkají: aha, Dominik taky prodělává, a docela často. Ano, často se mýlím, a přesto jsem ziskový, což je dobře. Pomoct k tomu můžou i opce – když vypíšeš opci daleko od ceny, což bude pro začátečníka asi španělská vesnice, můžeš se dokonce mýlit ve směru a stejně vydělat peníze.

Otázka: To pro mě bylo na začátku úplně nepochopitelné.

Mám na to zase workshop na tradesmart.cz nebo dominikkovarik.com, kde si to lidé můžou přehrát a kde tuto strategii konkrétně vysvětluji.

Pákový efekt, margin účet a margin call

Otázka: Opce jsou určitě zajímavé téma. Pákový efekt?

Pákový efekt je obchodování na páku, tedy s půjčenými penězi – na takzvaném margin účtu. Vložíš tam milion, ale broker ti řekne: půjčím ti další tři, tak nakup akcie za čtyři. Problém je, že pak stačí, aby to šlo proti tobě třeba o 25 %, a zbankrotuješ, protože broker si nikdy nenechá sáhnout na svoje peníze.

Otázka: A pak broker volá margin call. Je to opravdu tak, že volá před tím vypnutím?

Dřív to tak bylo. Dnes ti to samozřejmě blikne v platformě. Upozorní tě a řekne: nafunduj účet, pošli tam peníze, pokud chceš své pozice držet, nebo ti je zlikvidujeme, protože tvůj milion už je pryč a na ty tři, které jsme ti půjčili, si sáhnout nenecháme.

Otázka: Logicky si vezme zpátky to, co je jeho.

Přesně. Vypne tě, aniž by akcie zmizela z burzy. Pozor na to – je to podle mě jedna z nejčastějších věcí, kvůli kterým lidé na burze přijdou o peníze: obchodují na margin, na páku. Když koupí akcii mimo férovou hodnotu, nadhodnocenou, můžou pak čekat roky. To jsou problémy, ze kterých se dá ještě nějak dostat a nemusí být úplně fatální. Fatální je jít tam napákovaný s půjčenými penězi. Čím je páka větší, tím víc to proti tobě kmitne – a klidně 10 nebo 20 % pro akcii nic neznamená. Růstové akcie běžně udělají propady o 50, 70, 80 %, pak jedou na nový vrchol a udělají 1000% pohyb. Ale tenhle člověk už to nezažije, protože už je dávno vypláchnutý.

Cash účet

Otázka: Máme tedy margin účet, to jsou půjčené peníze, a opakem je cash účet, kde mám jen hotovost?

Přesně tak, jen hotovostní peníze. Přesně to mám já a za mě je to nejlepší, pokud bych začínal. Myslím si, že vůbec není důvod otevírat margin účet, dokud se nepustíte do nějakých složitých strategií nebo nebudete dělat hodně krátkodobé obchodování.

Otázka: Kde si půjčuješ peníze pro vyšší výdělek?

Ano, vyšší výdělek, protože chytáš menší pohyby. Ty ale musíš mít ochráněné stop lossem, jinak bys podstupovala veliké riziko.

Drawdown

Otázka: Další pojem je drawdown.

Drawdown je výkyv na tvém účtu. Představ si svou výnosovou křivku – drawdown je pohyb od nejvyššího bodu směrem dolů. Podle toho se měří i úspěšnost: někdo řekne, že má na účtu růst 120 %, ale měl tam drawdown −50 %. A to není pro každého. Konzervativní člověk nebude chtít mít na účtu drawdown 50 nebo 60 %. Podle toho pak nastavuješ strategii a volíš akcie, do kterých budeš investovat. Pokud ti vadí drawdown 50 %, nebudeš moct investovat do malých společností a budeš investovat spíš konzervativněji, protože než udělá index 50% pohyb, musí se ve světě něco stát. Pokud klesne index o 50 %, je to prakticky katastrofa. Drawdown se počítá z celého účtu, takže když máš riziko rozložené do víc akcií, záleží na tom, jak se hýbe celková hodnota portfolia, tvoje net liquidation value.

Psychologie tradera a investora

Otázka: Říká se, že trading a investování jsou z 80 % psychologie. Co je tedy psychologie tradera?

Psychologie je hodně důležitá věc. Jakmile už víš, co dělat – naučit se všechno zabere asi nejvíc času – je to u investování o žaludku, protože všechno má svou daň. Daň u investování je, že koupím akcii, budu ji držet několik let a cestou musím vydržet horskou dráhu. Malá akcie, jak jsem říkal, bude mít výkyv o 50 nebo 80 % a pořád to nic neznamená, pojede zpátky. Warren Buffett měl za svůj život několikrát portfolio v drawdownu o 50 % a víc, a přesto šel a jde nakupovat. To je ten žaludek – daní je, že musím vysedět několik takových výkyvů. Budu se dívat, jak z milionu mám dva, pak 500 000, pak 2,5 milionu a pak 1,5 milionu. To spousta lidí na začátku nedá, jejich žaludek to psychicky nevydrží.

U tradingu je daní naopak to, že nechytím celý pohyb, ale jdu si ukousnout jen kus. Vstoupím, když mám setup – třeba přichází breakout trendlinie – chytím to, mám stanovený target, obchod vypnu a ono to letí dál. Lidé pak začínají řešit, že to nepodrželi: kdybych, tak bych. Na to se musíš úplně vykašlat, proto tam nejdeš. Jdeš chytat pravděpodobnou situaci. Všechno, co potřebuješ, je 1 : 2, 1 : 3 a 50% úspěšnost, a to je celé.

Otázka: Musím se tedy spokojit se svým plánem, pokud se naplní, a už se nekoukat. To je disciplína.

Přesně. A psychika je přímo ovlivněná objemem peněz. Nejlepší recept je za mě, pokud se člověk soustředí na peníze, vytvořit si vedle účet s hrozně malým objemem. Když v obchodu ztratím peníze, bude to jako koupit si zmrzlinu – nebude mi na tom záležet. Budou to peníze, které mi budou jedno, a hlava se tak bude soustředit jen na proces, ne na peníze. Tím se od peněz odprostíš a naučíš mozek zaměřovat se na provedení obchodu. Až se to naučíš a po 25 obchodech budeš v plusu, jediné, co uděláš, je, že zvedneš objem. Většina ale začíná obráceně – jde tam kvůli penězům, chce vydělávat, a tak rovnou kupuje objemy, které jsou zajímavé pro ni, ale většinou ne pro její psychiku.

Strategii můžete mít úplně primitivní a jednoduchou, ale spíš selže člověk – selže psychika, nevydrží ji dodržovat, nevěří tomu, nevěří sobě. Je to přímý pohled do zrcadla. Jako první potřebuješ u obchodování poznat sebe: jak se chováš, co prožíváš, jestli prožíváš bolest, nebo je ti to jedno, nebo máš spíš sklony ke gamblingu. I takoví lidé jsou – nakládají to tam a uspokojuje je to. Udělají tři obchody a do čtvrtého jdou s extra objemem, protože jsou teď králové. Na to si musíš dávat pozor. Bude tam euforie a bude tam strach – mám malý zisk a trh mi ho vezme, tak radši vezmu malý zisk. A naopak člověk podrží velkou ztrátu, protože je už tak veliká, že ji nechce brát, odsune ji do doufací fáze a najednou bere velké ztráty a malé zisky. Jak se říká, když budeš jíst jako vrabec a prohrávat jako slon, na burze nepřežiješ.

Otázka: A psychika u většiny lidí má sklony táhnout právě k tomu.

Ano – brát velké ztráty, podstupovat velká rizika a brát malé zisky ze strachu, že to trh vezme: aspoň něco tam mám. To je dlouhodobě nefunkční model. Úspěšnost není tak podstatná jako to, abyste ve vítězných obchodech vydělali víc a ve ztrátových prodělali míň.

Revenge trading

Otázka: Revenge trading?

Revenge trading je, když prodělám a chci se rychle dostat zpátky – udělat rychlou „pomstu“. Lidé mají často velký drawdown na účtu. Problém je, že matematika při drawdownu působí proti tobě. Když budu mít 10% drawdown, potřebuji 11 %, abych se dostal zpátky. Když budu mít 20 %, potřebuji 25 %. A když budu mít 50% drawdown, potřebuji 100 %, abych se dostal na nulu. Čím do větší ztráty to nechám zajít, tím do většího průšvihu se dostávám. A čím ve větším průšvihu jsem, tím víc se chci pomstít a rychle dostat zpátky, takže zvýším objemy, abych to uspíšil. Tím jen umocním celý ten kolotoč a je to obrovský průšvih. S rozbitou psychikou je to ještě horší – krásná kombinace.

Otázka: Super kombinace pro profesionály?

Ano, protože my si přesně od takových lidí bereme peníze. Je to příležitost nakoupit výhodně.

FOMO a Warren Buffett v dot-com bublině

Otázka: Další pojem je FOMO.

FOMO, fear of missing out. Lidé mají často pocit, že zmeškají pohyb. Mají třeba nakoupenou akcii, která – jak jsem popisoval – čtyři roky nedělá nic, mají v ní malý zisk nebo možná malou ztrátu. A vedle toho se Franta chlubí na sociálních sítích, jak nakoupil nějakou kvantovou akcii, protože to je teď budoucnost všeho. Firma přitom ještě nevydělává peníze, prakticky nic neprodává, je to jen naděje. Obchoduje se nad férovou hodnotou, v bublině, s P/E 380, nebo možná žádným, protože nemá výdělek. Ale Franta vydělává – je +400 %, a ty držíš akcii, která je −20 %. Řekneš si: já na to kašlu, jdu nahánět to, co kupuje Franta, protože jemu to funguje. Je mi jedno, kde se to obchoduje, jede to nahoru, tak to jdu koupit. Mám strach, že zmeškám pohyb, tak zavřu to, co mám, a koupím to, co zrovna frčí.

Často se pak stane, že to samozřejmě kupuješ na vrcholu, cena se tam už nikdy nevrátí nebo se bude vracet roky – a mezitím to, co jsi prodal, protože to čtyři roky nic nedělalo, pátý rok vyletí o 120 %. A v tomhle mlýnku jedeš dokola. Mnohokrát jsem to zažil. Je to velmi častý jev u lidí na začátku, ale myslím si, že do toho můžou spadnout i hodně pokročilí.

Otázka: Proti tomu musíme bojovat a stát se vůči tomu odolnými.

Tohle nejvíc umí Warren Buffett. V roce 2000, kdy byla dot-com bublina a technologické akcie letěly nahoru, neměl koupenou žádnou technologickou akcii a všichni o něm říkali, že už je out, není v kurzu a má daleko horší výsledky než ostatní lidé a fondy. Prakticky ho na několik let odepsali. A on říká, že musíte být ochotní několik let vypadat jako pitomci. Bublina splaskla, Warren Buffett pokračoval dál nahoru a zase byl oslavován, jak to udělal dobře, jak vydržel, setrval a věřil hodnotám firem, které měl nakoupené.

Paper trading a backtesting

Otázka: Pojmů je hodně. Na závěr jsem vybrala šest důležitých, tak jestli bys je mohl vždycky stručně vysvětlit. Paper trading neboli demo účet?

To je obchodování nanečisto. Nemáš tam peníze – broker ti umožní otevřít účet s fiktivními penězi a začneš si to tam zkoušet. Moc to nedoporučuji, protože tam nezažiješ psychiku. Spíš je to na osahání platformy, abys věděla, kam kliknout.

Otázka: Backtesting?

Backtesting je, když jdu zpětně testovat – dívám se na grafy nebo na fundamenty a zjišťuji, co zafungovalo a co ne. Zpětně tedy testuji nějakou strategii.

Fed

Otázka: Fed?

Fed je instituce, které se bojí prakticky úplně všichni na této planetě – Federální rezervní systém. Opravdu z něj má strach vláda, jednotlivci i firmy, protože určuje úrokové sazby a likviditu na trhu: kolik peněz bude v oběhu, jestli se budou stahovat, nebo naopak tisknout.

Otázka: Podle něj se tedy řídí celý trh?

Přesně tak. Ale Fed se sám velmi často řídí inflací – považuje se to tak, že Fed je ocas a inflace pes, protože podle toho, jak se vyvíjí inflace, pohybuje úrokovými sazbami.

Hedgeový fond a insideři

Otázka: Hedgeový fond?

To jsme už zmínili. Je to fond, instituce, která obchoduje s penězi investorů a používá pokročilé strategie, které jsme tu nakousli – může obchodovat s opcemi a deriváty, hedgovat se, zajišťovat. Jejím cílem je samozřejmě porazit indexy.

Otázka: Pak tu mám insidery, ale ty už jsme probrali.

Jsou to lidé uvnitř firmy. Může to být CEO, ředitel nebo člen představenstva, jak jsi řekla, ale může to být i člověk, který vlastní víc než 10 % akcií. Nemusí pro firmu pracovat ani tam mít žádnou funkci, ale pokud bys vlastnila víc než 10 % firmy, už jsi insider a považuješ se za člověka uvnitř firmy. A máš povinnost nákup oznámit do dvou dnů, jinak hrozí vězení a vysoké pokuty.

Gurus a super investoři

Otázka: A poslední – super investoři, gurus.

To je teď hodně rozšířené téma a máme ho v aplikacích velmi dobře zpracované – gurus a super investory testujeme. Jsou to lidé jako Warren Buffett, Charlie Munger, Li Lu, Bill Ackman nebo Druckenmiller, zkrátka známí investoři. Výhoda je, že institucionální investoři, jednotlivci nebo family offices, tedy rodinné kanceláře, které spravují majetek vyšší než 100 milionů dolarů, jsou povinni každý kvartál reportovat, co kupují a jakou hodnotu mají v daných akciích. To můžeme sledovat – i za to jsou pokuty a funguje to podobně. Reportují myslím do 45 dní po každém kvartálu, takže to vidíme zpožděně, ale protože jsou to dlouhodobí investoři, tolik nám to nevadí. V klubu jsme často schopní koupit ještě levněji než Warren Buffett, protože cena trochu klesne a přijde výkyv.

Tohle hodně sledujeme pro investování, tvořím si z toho i watchlisty a hodně s tím pracujeme. Na TradeStreetu, v aplikaci, ke které mají přístup všichni členové investičního klubu, mají přístup k těmto neobvyklým datům – a je jich spousta. Mimochodem, na burze je nějakých 10 000 společností a v každé stovky insiderů, takže odhadem můžeme testovat a analyzovat 200 až 300 tisíc insiderů. A pak máš gurus a super investory, kterých budou tisíce. Lidé znají ta nejznámější jména, ale my jdeme víc do hloubky, protože nejvýkonnější gurus a super investoři nejsou ti nejznámější. Ti nejznámější už mají velký balík peněz, a co je velké, tím se těžko hýbe a příležitosti se zužují. Daleko výkonnější jsou ti, kteří spravují méně peněz – ne biliony nebo miliardy, ale třeba stovky milionů nad hranicí 100 milionů. Ti přinášejí velmi zajímavé výkonnosti a hodně se inspiruji tím, co kupují.

Proč se v pojmech zorientovat dřív, než vstoupíte na trh

Otázka: Pojmů tu bylo hodně a určitě jich je ještě víc, v dalších podcastech se k nim určitě dostaneme. Myslím, že je hrozně důležité se v nich zorientovat dřív, než člověk vstoupí na trh, protože to na začátku hrozně pomůže – neučí se to za běhu a ví, co je na platformě, kam kliknout a o čem se mluví.

Přesně tak. A pomůže ti to, ať už budeš sledovat televizi, jakékoliv video, nebo přijdeš ke mně do klubu – najednou z toho budeš mít úplně jiný zážitek, protože budeš rozumět. Za mě je skvělé si toto video pustit několikrát, pojmy si fakt přehrát a ideálně se je naučit. Pak se v tom člověk velmi dobře orientuje a ví přesně, co daný člověk říká. Doufám, že to posluchačům pomůže lépe se v tomto světě orientovat.

Moc děkujeme za objasnění pojmů a budeme se těšit na další díl podcastu.