Proč Warren Buffett dělá to, před čím vás ostatní varují (Časování akcií)

Krátkodobý šum a zkracující se doba držení akcií

Každý den jsme bombardovaní zprávami: co udělá Fed, jaká bude inflace, jestli nám hrozí recese, jak dopadnou kvartální výsledky. Všechny tyto otázky svádějí k jedné z největších chyb v investování – zaměření na krátkodobý čas a časování trhu podle věcí, které nemůžeme ovlivnit. Jak víme, trh je v krátkodobém hledisku emoční a iracionální a pouze v dlouhodobém následuje hodnotu. Tou hodnotou je, kolik hotovosti byznys vygeneruje od začátku investice do soudného dne, kdy ji zavřeme.

Jednou z největších výhod, kterou na trhu můžeme najít, je dát investici automaticky delší čas, protože statistiky říkají, že doba držení akcií se výrazně zkracuje. V roce 1955 byla průměrná doba držení něco okolo 7 let, nyní je to méně než jeden rok. Investoři se čím dál víc orientují na krátkodobý horizont, a proto řeší kvartální výsledky a zajímají se o Fed – což je mimochodem jedna z nejdůležitějších institucí na planetě, které se bojí prakticky všichni a která může trhem z krátkodobého hlediska mávat. Velkou výhodu ale získáme tím, že prodloužíme časový horizont, pro mě ideálně na tři a více let. Peter Lynch, další skvělý investor, ve své knížce říkal, že zajímavé zhodnocení viděl po třech a více letech, nikoliv po třech měsících.

U investování je to pro mě tedy horizont jeden a více let, ideálně tři až pět let. V České republice navíc máme časový test: když ho splníme a držíme investici tři roky, můžeme ji prodat a nedanit nic. Na Slovensku jsem zjistil, že je to ještě lepší – pokud se díváte ze Slovenska, pravděpodobně tam máte časový test jeden rok, takže žijete v ještě lepším daňovém ráji. Ale i Česká republika je pro investory na akciovém trhu opravdu daňovým rájem, protože stačí investici podržet tři roky a nebudeme danit nic. A když víme, že máme výhodu, když to podržíme déle, je to automaticky skvělá věc.

Časový horizont u tradingu a role money managementu

U tradingu je můj časový horizont samozřejmě kratší. Většinou držím obchody okolo dvou až tří měsíců, kdy se už vyvine nějaký hezký trend, nejdéle možná půl roku. Cokoliv do jednoho roku je pro mě spekulace, swingové obchodování a trading – investice to začíná být teprve po jednom roce. A čím kratší časový rámec, tím víc potřebuji časovat trhy. U tradingu tedy časovat musím a dělám to pomocí technické analýzy, tedy grafu. Podívám se, jak se graf vyvíjí, kde se tvoří nějaká konsolidace, a pak obchoduji třeba breakout. To mi trošičku víc napoví, jak se trh pravděpodobně pohne.

Protože vím, že pohyb nelze vždy trefit, musím dobře řídit money management – to je nakonec to nejklíčovější. Nikdy nemáme stoprocentní garanci, že pohyb trefíme, může to jít úplně obráceně, a potřebuji vědět, kolik je moje maximální riziko.

I Warren Buffett časuje trh

Pojem časování trhu může být jiný, než si představujete. Většina lidí si myslí, že časování trhu je blbost, ale i Buffett časuje. Možná si teď říkáte: co to sakra je, vždyť všichni říkají „nečasujte trh, důležitý je čas strávený v trhu“. Warren Buffett ale časuje trhy a ukážu vám jak: kupuje, když je to podhodnocené. To důležité slovíčko je „když“. Nekupuje kdykoliv za jakoukoliv cenu.

Kdo mě sledujete, víte, že nejsem velkým fanouškem kupování akciových indexů nebo jednotlivých akcií kdykoliv za jakoukoliv cenu – jakmile ušetřím nějaké peníze, hned je tam dát a je mi jedno, kde se to obchoduje. V Investičním klubu hodně zkoumáme hodnotu a chceme, aby nás praštila do obličeje, tedy aby byla hodně vzdálená od aktuální ceny. To je to, co chceme. Pokud na to u akcií čekáme – a Warren Buffett na to klidně čeká několik let – automaticky časujeme trh, protože vstupujeme teprve, když se cena dostane pod férovou hodnotu, třeba k silnému supportu, když nastane nějaká situace.

Buffett teď sedí na velkém balíku hotovosti a zase časuje trh – nemá žádnou příležitost, která by nabízela zajímavý výnos, do kterého by investoval a kvůli kterému by stálo za to podstoupit riziko. Čeká, než něco objeví, a když to objeví, bude čekat, až se to dostane pod férovou hodnotu byznysu.

Časuje vstup, ne okamžik přecenění

Co ale potom už nedělá, je časování toho, kdy přijde pohyb k férové hodnotě. Poté dává trhu velký prostor. Myslím si, že tohle je bod, který si plete hodně lidí, když mluví nebo slyšeli někoho mluvit o časování trhu. Ano, časuje vstup – chce nakoupit, když je to podhodnocené, a je ochotný na to čekat klidně dlouhou dobu – ale potom už nečasuje a neodhaduje, kdy dojde k přecenění. Kdy trh řekne: aha, tady se mýlíme, ten byznys generuje víc hotovosti, máme tu víc volného peněžního toku a musíme ho přecenit, protože když tomu dáme multiple, tedy násobek, bude hodnota někde jinde.

Proto také často vidíme, že akcie dlouho nic nedělá – jde doprava, konsoliduje – a pak během krátké chvíle, kolikrát i pár měsíců, vystřelí klidně o desítky i stovky procent. Záleží samozřejmě na tom, jaká je to firma, jak velkou má tržní kapitalizaci a podobně. Tohle je další důležitý bod u investování, protože lidé jdou investovat a myslí si, že jim to každý rok přinese třeba 20 % zhodnocení, což je dost realistické, ale bohužel to v realitě nefunguje tak, že to přichází každý rok. Často se stane, že koupíte akcie a ty jdou rok doprava s nulovým zhodnocením. Můžou jít takhle doprava klidně dva, tři, čtyři roky a pak pátý rok vyletí o 100 %. To znamená, že jste za těch pět let udělali v průměru 20% zhodnocení.

Nakupování, když jsou akcie podhodnocené, je tedy svým způsobem časování, protože čekáte na moment, kdy podhodnocené budou. Nekupujete kdykoliv za jakoukoliv cenu, jak si to mnoho investorů přeložilo.

Stejný princip ve swingovém obchodování: obchod na AMD

Sám se to snažím víc a víc praktikovat i při swingovém obchodování. Můžu budovat pozice při konsolidaci, kdy rychle zjistím, jestli se mýlím, a pak chci trhu dát větší prostor, aby mohl udělat pohyb, na který čekám. Nedokážu říct, kdy přesně k breakoutu dojde.

Kdo jste v Investičním klubu, víte, že jsme brali velmi pěkný obchod na AMD. AMD se dostalo z výprodeje zpátky nahoru a prorazilo dlouhodobou trendovou linii. V grafu mám i 200denní klouzavý průměr – cena se poprvé dostala z negativního trendu ven nahoru a přišel break. Předtím jsem nekupoval, protože to nesplňovalo můj technický setup: pod 200denním průměrem se typicky nedějí dobré věci, kdežto nad ním už má trh trend, může být silnější a je to pozitivní. Čekal jsem tedy na konsolidaci, na vracečku – a tady vidíme pět konsolidací. Přesně v tomto prostoru jsem šel nakupovat akcie, obchod je živě zaznamenaný, pokud si ho chcete přehrát.

Proč právě tady? Protože v konsolidaci dokážu z pohledu money managementu vytvořit velmi asymetrickou příležitost. Můj stop byl pod konsolidací – pokud by ji cena prorazila dolů, nejspíš by šla níž, mohla by se tam motat a dostávala by se zpátky do negativního trendu, a to už není to, co chci u swingového obchodování držet. U investování je to něco jiného, tam tolik neřeším technickou analýzu. V krátkodobém hledisku je ale trh iracionální a emoční a s emocemi nám pomáhá právě technická analýza – opakují se v ní patterny, díky kterým jsme schopni obchodovat sentiment a emoce. Proto to tak dělám. Měl jsem tady velmi malé riziko pro potenciálně velký pohyb, který pak přišel.

Potom jsem do obchodu ještě přidával a někde výš jsem vystoupil. Nechytil jsem vrchol, to ale není cílem. Ukousl jsem si kousek masa – kousek trhu –, svezl jsem se na vysoce pravděpodobné situaci podle mého setupu a šel jsem z obchodu ven. Tady se to odehrálo velmi rychle, protože pohyb dal vracečku, chvíli konsolidoval a rovnou vyletěl nahoru. Často ale konsolidace může trvat déle, jako třeba teď: po velkém vzestupu přichází vracečka, která trvá déle, takže máme delší pullback. A co už nečasuji, je, jestli pohyb přijde zítra, nebo za týden, když budu vstupovat na breaku. Dávám tomu čas a klidně počítám s tím, že se to může motat. Mám jen určenou úroveň, kde už setup není platný, a je mi jedno, kdy pohyb přijde – pokud nepoužiji opce, kde mám expiraci, můžu trhu s akciemi dát velký prostor.

Scénáře a pravděpodobnosti místo jistot

Takhle přistupuji k časování trhu z pohledu swingového obchodování. Nikdy nevím, kdy break přijde, nevím ani, jestli přijde, a nevím, jaký bude mít výsledek žádný obchod, který zadávám – to je důležité zmínit. Všechno, co vím, jsou jen scénáře, úrovně a pravděpodobnosti, že by k tomu mělo spíš dojít, že by to mělo jít spíš nahoru než dolů. K tomu můžeme použít fundament, technickou analýzu, momentum a tak dále. Pak zvolím nástroj – v tomto případě si nebudeme motat hlavu opcemi a zvolíme akcie. Máme tím pádem dlouhý, nekonečný čas, jen si určím úroveň, kde už to nechci držet, a pak můžu dát prostor.

Aplikuji tedy to, co Warren Buffett aplikuje u investování, na swingové obchodování. Jen u tradingu mě tolik nezajímá, jestli je cena výrazně podhodnocená. Samozřejmě jsem radši, když je pod férovou hodnotou než nad ní, ale kolikrát, když je tam momentum, vstoupím do obchodu, i když je to z pohledu fundamentu nadhodnocené. Buffett řeší fundament, já u tradingu vstupuji, když je splněný setup, tedy technické nastavení grafu – jde to třeba do vracečky, začíná to plnit setup, začínám budovat pozici, klidně postupně. Dám si stop-loss a dávám trhu prostor, aby udělal pohyb. A je mi jedno, jestli přijde za den, za pět dní, za pět týdnů, nebo za pět měsíců.

Lekce 1: Nevyměňujte to, co víte, za to, co vědět nebudete

Teď tři klíčové lekce, které vám pomohou při investování. Myšlenka číslo jedna: nikdy nevyměňujte to, co víte, za to, co nikdy vědět nebudete. Je to nejdůležitější princip ze všech a Buffett ho formuloval dokonale. Vzdát se něčeho, co víte a co je ziskové, kvůli něčemu, co nevíte a nikdy vědět nebudete, jednoduše nedává smysl. S jistou mírou pravděpodobnosti můžeme vědět například to, jaká je vnitřní hodnota skvělého byznysu. Můžeme analyzovat jeho zisky, dluh a konkurenční výhodu a odhadnout, kolik za něj stojí zaplatit. To je fundament, který řeší Buffett.

Ve swingovém obchodování můžeme analyzovat technickou analýzu. Analyzuji pattern a zkoumám, jaký je trend – jede to nahoru, tvoří to vyšší vrcholy a vyšší dna? Super. Jak daleko jsme, v jakém jsme tržním prostředí, kolikátá je to vlna, kdy přichází vracečka, drží support? To je analýza toho, kde začínám budovat swingovou pozici.

Co nikdy vědět nebudeme, je, co udělá akciový trh v pondělí ráno, příští měsíc nebo příští rok, jestli přijde nějaká další válka nebo recese, co řekne Fed nebo kam se vyvine inflace. Na tyto věci se hodně lidí zaměřuje, a čím déle budete obchodovat, tím víc zjistíte, že to nedává smysl – přesně tak, jak to popisuje Warren Buffett. Obětovat svou schopnost analyzovat byznys ve prospěch křišťálové koule, která neexistuje, je podle Buffetta a Mungera naprosto iracionální.

Lekce 2: Cena je váš jediný kompas, ne makroekonomika

Buffett často používá jednoduchou analogii s hamburgery: když si chci do konce života kupovat hamburgery, fandím tomu, aby jejich cena klesla. Proč se u akcií lidé chovají obráceně? Když akcie, tedy podíly ve skvělých firmách, zlevní, většina lidí panikaří. Buffett se naopak raduje. To je velký rozdíl, protože Buffett ví, co kupuje – zná hodnotu byznysu. Většina lidí si při začátku investování rozběhne portfolio, zeptá se na sociálních sítích, co mají koupit nebo co má koupeno někdo jiný, nakoupí a při prvním pádu panikaří, protože neví, jestli to držet, přikupovat, nebo co dělat – neví totiž, co vlastní. Pokud víte, co vlastníte, nebudete se ptát, jestli máte kupovat víc. Pokud je to podhodnocené, odpověď je automaticky ano.

Buffett dokázal vytrénovat svůj mozek úplně obráceně. Náš mozek je od přírody vytrénovaný tak, že jsme velmi špatní obchodníci, protože cokoliv spojeného se ztrátou peněz prožíváme jako bolest. On ji prožívá taky, protože má kůži v trhu a nakoupené akcie – když trh padá, teče na trhu krev a teče i ta jeho vlastní – a přesto se raduje, protože je spousta akcií ve slevě a může jít nakupovat. V roce 1974, kdy byla ekonomická situace hrozná a titulky v novinách křičely o zkáze, byly akcie extrémně levné a to byl pro něj jediný signál, který potřeboval. Nepotřeboval vědět, kdy se ekonomika zlepší – to nikdo vědět nebude. Budeme mít tisíce názorů od různých ekonomů, ale když se zeptáte nejlepších investorů, prakticky do jednoho vám řeknou: když strávíte pět minut nad ekonomikou, čtyři minuty jste vyhodili do koše. Proč se tím tedy zabývat, když to bůh investování vzdal?

Tady vidíme přesně to, co jsem zmiňoval na začátku: časuje trh podle hodnoty, ale pak už neřeší, kdy se to projeví. Kupuje i tehdy, když je ekonomika špatná, protože ho nezajímá ekonomika a globální trh. Jde vždy na mikro, do hloubky jedné konkrétní firmy, a řeší, jestli se jí bude dařit a jestli to dokáže přežít.

Proč retailoví investoři porazili fondy v roce 2020 i 2025

To je mimochodem důvod, proč při propadu za covidu v roce 2020 a následně při clech v dubnu 2025 zvítězili retailoví investoři nad hedgeovými fondy, family offices a podobně. Čím bohatší je instituce nebo jedinec, tím víc je orientovaný na makro a na Fed. Oni si v roce 2025 při clech nemysleli, že Fed přijde zachránit trhy, takže zmeškali celou rally – proto je to nejvíc nenáviděná rally, protože jim prostě utekla. Retailoví investoři se tolik nesoustředí na makro a ekonomiku, zaměřili se na jednotlivé firmy a řekli si: sakra, třeba HOOD je dobrá firma, má budoucnost, je podhodnocená, teď je po výprodeji 40 %, jdu ji nakupovat.

Investuji od roku 2008, takže jsem skočil hned do velmi divokého trhu s obrovským propadem. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že obzvlášť při propadech mi funguje daleko lépe zaměřit se na konkrétní firmy, ne tolik na situaci, která se děje. Tam vždy najdete negativní věci, které vás budou tlačit k tomu, abyste prodali své akcie. Ale v konkrétním byznysu se – pokud jde o dobrou firmu – v té době nemusí dít nic zlého. Jejich cena může padat, ano, ale pamatujte: cena akcie není firma a firma není akcie. Cena akcie padá, a mezitím může firma velmi dobře prosperovat. To je právě ta příležitost.

Totéž se snažím aplikovat na všechny své investice. Mým cílem je nakoupit výrazně pod hodnotou a potom už neřeším, kdy trh situaci přehodnotí. Často se dlouho nebude dít nic a najednou se všechno odehraje během chvíle – tak akcie fungují. Jak sám Buffett říká: nikdy jsme nebyli dobří v časování, ale byli jsme přiměřeně dobří v odhadování, kdy za své peníze dostáváme velkou hodnotu. Dokázali tedy načasovat vstup – věděli, že je na trhu moment, kdy za své peníze dostanou mnohem víc hodnoty, protože se trh mýlí – a neřešili, kdy trh tento omyl přehodnotí.

Lekce 3: Soustřeďte se na to, co se může stát, ne na to, co se stane

Předpovídat konkrétní události – války, pandemie, recese – a jejich načasování je nemožné. Proto se Buffett a Munger neptají, co se stane s ekonomikou. Místo toho se ptají, a to je důležitá otázka: je tento byznys za tuto cenu schopen přežít téměř cokoliv, co se může stát?

To mě můžete slyšet opakovat pořád v Investičním klubu, když se mě kdokoliv zeptá, jestli budeme hedgovat portfolio a co budeme dělat, až to začne padat, když nevíme, jak velký výprodej bude. Nejlepší obranou pro akciové portfolio je mít v něm skvělé společnosti, které z jakékoliv krize vzejdou ještě silnější. Při krizi totiž spoustu firem smete a zůstane jen pár hráčů. Trh tam pořád je a spíš se ještě zvětšuje, ale obsluhuje ho daleko méně firem, takže silné firmy, které to dokážou přežít, z toho vyjdou ještě silnější.

Při propadech proto opravdu jen zkoumáme: máme dobrou firmu? Jak moc je zadlužená, dokáže to vydržet? Může se dostat do problému, kdy pálí hotovost a cash flow a můžou jí dojít peníze? Bude potřebovat dluh? Z mého pohledu je to hodně o dluhu a o rozvaze. A potom samozřejmě, jak to ovlivní tržby a zisky a jestli se jich to vůbec týká. Při covidu se vyprodávalo všechno, přitom všichni věděli, že svět zavřel lidi doma – a když zavřete lidi doma, všichni jdou online, na internet. Přesto se vyprodával Google, Meta i Amazon, a právě tyto firmy nakonec vyletěly strašně moc nahoru. Je dobré to takto zhodnotit.

Cílem Buffetta a Mungera není vyhnout se všem problémům. Jejich cílem je vlastnit tak odolné firmy za tak atraktivní ceny, že i přes nevyhnutelné krize budou z dlouhodobého hlediska v pořádku. To je i důvod, proč se snažíme kupovat pod férovou hodnotou. Dalo by se říct, že i nákup za férovou hodnotu je dobrý, ale proč kupovat pod ní? Zaprvé mám větší potenciál zhodnocení. Zadruhé je to bezpečnostní polštář – v případě, že se mýlím a hodnota je třeba o půlku nižší, pořád můžu vydělat peníze, což je fajn. Jak Buffett řekl o své první investici během druhé světové války: makrosituace vypadala hrozně, ale byznys v Americe jel dál.

Jak tyto myšlenky aplikovat v praxi

• Nikdy neobětujte analýzu byznysu – tedy to, co dokážeme zanalyzovat, ať už fundament, nebo graf – ve prospěch předpovědi trhu, kterou znát nemůžeme. Nevíme, kde bude trh zítra, za týden nebo za měsíc, jaká bude ekonomika a jestli bude válka. Tím se nezabývám.
• Signálem k nákupu není pozitivní zpráva v novinách, ale atraktivní cena ve srovnání s vnitřní hodnotou. U swingu bych doplnil nastavení grafu – víme, že když trh v silném trendu jde do konsolidace, pravděpodobně přijde další noha nahoru, pokud je fundament stále silný a je tam vítr v zádech.
• Přestaňte se ptát, co se stane s trhem. Ptejte se, jestli je tento byznys za tuto cenu dostatečně silný, aby prosperoval i v těžkých časech.

Carvana: vypadalo to jako časování, ale nebylo

Carvana je jedna z mých posledních nejlepších investic, co se týká procentuálního zhodnocení – myslím, že přinesla víc než 2 350 % během dvou let. Když jsem sdílel tento obrázek s komunitou, mohlo to vypadat, jako bych časoval trh: cena se vyprodala, fialovou čarou vidíte můj průměrný nákup a odtud to šlo nahoru. Řeknete si: ty jo, Dominik to super načasoval. Samozřejmě jsem vůbec neměl tušení, že se to stane. Věděl jsem jen, že je to velmi potrestaný byznys, který se dostal do problémů a byl hodně zadlužený. Lidé odpočítávali, kdy firma zbankrotuje podle toho, kolik pálí peněz. My jsme tam viděli něco jiného. Vsadil jsem proti davu – a mimochodem jsem zjistil, že většina mých kontroverzních investic byla těmi nejvýdělečnějšími, Carvana mezi ně patří.

Pozici jsem budoval už od vyšších úrovní a pak jsem průměroval cenu dolů. Firma restrukturalizovala dluh a od té doby cena najednou vystřelila nahoru, protože trh zjistil, že je to tak potrestané, že hodnota vůbec neodpovídá tomu, co firma generuje a jaký má potenciál. Vystřelilo to z nějakých 15–20 dolarů na více než 350 dolarů, kde jsem to zavíral. Nebylo to časování trhu – byl to vstup, hodnota a asymetrická situace. Riziko tam bylo, Carvana samozřejmě mohla zbankrotovat, proto jsem do ní dal jen část svého portfolia. Potom jsem firmě dal dlouhý prostor, jestli dokáže restrukturalizovat dluh a dostat se z toho a kdy to trh přehodnotí. To už jsem nečasoval. Nevěděl jsem, jestli to přijde za rok, za dva roky, jak se to nakonec stalo, nebo jestli se to bude pět let plácat a přijde to šestý rok – nebo samozřejmě vůbec. To v době vstupu nevím. V Investičním klubu ale držíme krok s každou firmou, do které investuji, takže přesně vidíte, co sleduji a co se odehrává v pozadí firmy.

To je vše, co jsem s vámi chtěl sdílet. Jak říká Charlie Munger, naším úkolem je být večer chytřejší, než když jsme se ráno probudili – pokud jste video doposlouchali až sem, věřím, že si to můžete odškrtnout. Pokud byste chtěli, můžete se přidat do DK Investičního klubu, kde tyto principy sdílím v reálném čase: vidíte mě je aplikovat při hledání dlouhodobých investic i swingových obchodů, kdy buduji pozice, kdy z nich vystupuji, jaké mám riziko a portfolia – s reálnými penězi na reálných trzích.