Poráží indexy: Lžou vám o investování do akcií! Tímto přicházíte o peníze. Co dělat jinak?

Jizerská 50: umístění, časy a cíle

Na startu stála spousta lidí – v naší dvacetipětce jelo necelých 1 300 lidí a celkově jich tam bylo myslím přes 8 000. „Na jakém místě jsi skončila?“ – „Na 950., takže do tisícovky dobrý.“ Já jsem byl někde kolem 600. „Mým cílem ale nebylo umístění. Den předtím jsem si říkala, že to musím hlavně dojet, a v půlce závodu jsem si dala cíl dojet do tří hodin.“ Já jsem měl 2:20, ty 2:40, byli jsme od sebe 20 minut. Vezměte si ale, že profíci odjeli padesátku zhruba za dvě hodiny – a my 25 kilometrů. To je dané tréninkem. Nemůžete očekávat profesionální výsledky, když se něčemu věnujete jako hobby. A my se běžkování věnujeme jako hobby – letos jsme stáli na běžkách podruhé a rovnou to byly závody. Dohromady i s těmi 25 kilometry jsme měli najeto asi 35.

Úplně stejné je to u investování. Lidé přijdou do investičního klubu a chtějí profesionální výsledky, ale rádi by se tomu věnovali jen jako hobby – ideálně vůbec. To samozřejmě moc nejde dohromady. Pokud chcete dobrý výsledek, je potřeba tomu dát čas. Všichni vidí výsledky, ale ne to, co jim předcházelo. My jsme jeli v sobotu, ale na místě jsme byli už od čtvrtka a den předem jsme trénovali až do večera. Možná to byla i chyba, protože mám problém s kolenem – vypadá to, že budu muset jít na operaci – a den předtím mě hrozně začalo bolet. Na startu jsem si rovnou rozkousal lék, jinak bych nevystartoval, a přemýšlel jsem, jestli si po cestě dám ještě druhý, měl jsem záložní s sebou, ale v té euforii, jak jsem jen soupažoval a valil, jsem na to už nemyslel. Večer jsem nemohl natáhnout nohu, úplně v háji. Někdo tam měl jet padesátku, a protože byl nemocný, střihnul si jen 25 – takže já jsem si možná místo 25 měl dát startovní desítku.

Přepálený start: lidé vlítnou na trh, když se o něm všude mluví

Otázka: Na startu Jizerské 50 byla spousta lidí, kteří vyrazili jako o život, přepálili začátek a zhruba po 10 kilometrech jim došel dech – prvních asi 8 až 10 kilometrů bylo do kopce. Vidíš tohle i u investorů, že vlítnou na trhy, když se o tom propírá v médiích, a za půl roku jsou bez účtu?

Já jsem se teda snažil start napálit, ale nešlo to, protože jsme startovali v poslední vlně – kdo jede poprvé, je jedno, jaké má časy. Příště už půjdeme myslím ve druhé. Na začátku je asi deset stop, které se do kopce zužují na tři, takže to byla kolona. Snažil jsem se obíhat lidi úplně mimo stopu vlevo kolem kameramana, těsně jsem to tam bral. Den předtím jsme s celou skupinou rozebírali taktiku, jak pojedeme – a finále bylo úplně jiné.

K otázce: vidím to, protože se tím zabývám od roku 2008 a mám investiční klub. Mimochodem, funguje to stejně u fondů a asi i u klubů – největší příliv lidí je samozřejmě na vrcholu, kdy o tom všichni mluví, akcie jedou nahoru a všechno je veselé. Lidé se podívají do historie, která je velmi krátká, a řeknou si: „Ty jo, tam spousta lidí vydělává, tak tam skočím a budu vydělávat taky.“ Za poslední dva tři roky to možná fungovalo, protože lidé mohli koupit akcie prakticky za jakoukoliv cenu a téměř všechny jely nahoru. Investování je tedy nic nenaučilo – koupili nad férovou hodnotou, jelo to nahoru a svezli se. Teď se to samozřejmě mění, protože na trhu máme poměrně značné výplachy.

Co se teď děje na trzích: růstové akcie, krypto, zlato a stříbro

Otázka: Jak to vůbec teď vypadá?

Nemyslím S&P 500, to je těžký kolos, ale hodně akcií, jako jsou růstové technologické akcie, jde hodně dolů. Měly za poslední dva tři roky velké vzestupy a lidé je vyhnali nad reálné hodnoty byznysu – hodnota se nerovná ceně, za kterou se obchoduje. Když to firmy přepálí, protože jsou extra růstové a všechno je veselé, dostanou se daleko a o to víc pak padají zpátky dolů.

Hodně to odnáší krypto – Bitcoin a Ethereum mají obrovský výplach, protože je tam spousta páky a trh není tolik likvidní; semlelo to spoustu market makerů, kteří tam pomáhají tvořit likviditu. Krypto opravdu dostalo hodně za uši a myslím si, že to hodně způsobilo zlato a stříbro, které se mimochodem taky hodně vrací. Točil jsem o tom YouTube videa – stříbro má myslím 42% pokles z vrcholu, což je obrovský pokles. A když vidíte takové poklesy, je to vždycky dané margin callem, tedy pákou.

Můj tip, co se stalo: spousta lidí, kteří vydělávali hodně peněz na kryptu, zjistila, že minulý rok už krypto nefungovalo dobře – mělo negativní rok, nebo kolem nuly, spíš negativní. Mezitím zlato a stříbro jely nahoru, ty klasické aktiva, bezpečný přístav, fungovaly velmi dobře, a myslím si, že to vysálo likviditu z krypta. Lidé si řekli: co budu dělat na kryptu, to nic nedělá, jdu do zlata a stříbra. Začala tam naskakovat páka, a to na absolutních maximech – ukazoval jsem to včera ve videu. Jakmile se trh pohnul zpátky dolů, okamžitě přišel margin call a spousta lidí byla zlikvidovaná. Myslím, že hodně lidí dostalo velkou lekci ohledně margin účtů a pákových produktů.

Výsledek je, že padá všechno – zlato, stříbro i krypto – a nefungují ani technologické a růstové akcie, které předtím fungovaly. Peníze se přesouvají mezi akciemi do bezpečných přístavů, do cyklických, defenzivnějších a konzervativnějších akcií, jako je Berkshire. Zajímavé je, že se propad neděje všude. Myslím si, že se velmi specificky pročišťuje trh růstových akcií, rizikového krypta, obrovské páky a squeezu, který jsme měli na stříbru a zlatu. Je potřeba tomu dát čas, setrvačnost bude nějakou dobu trvat, aby se to uklidnilo. Myslím si ale, že je to zdravé, protože tam už byla nezdravá páka, všechno jelo nahoru a lidé potřebují dostat lekci a přijít na to, že to není úplně snadné a že není jedno, za jakou cenu kupují akcie nebo cokoliv jiného – i zlato nebo stříbro.

Dlouhodobým investorem do prvního pádu

Otázka: Hodně lidí má na začátku velké nadšení a chce rychlé peníze a rychlé výsledky. Jak se to podle tebe podepisuje na tom, že většina lidí dlouhodobě neuspěje?

Na psychice. Stoprocentně souhlasím, protože s lidmi pracuji už roky, a musím říct, že i ten, kdo na začátku řekne „já jdu dlouhodobě investovat“ a nemá za sebou pár let nebo nějaký medvědí trh, je dlouhodobým investorem jen do té doby, než přijde první pád. Tam se z dlouhodobých investorů stávají krátkodobí obchodníci. Všichni jsou dlouhodobí investoři, když to dva tři roky jede nahoru. Jakmile přijde pád, najednou začnou přemýšlet, jestli to raději nezavřít. Máte tendenci se toho zbavit, protože to nejde tak, jak jste si mysleli.

Problém je, že většina lidí něco nakoupí a nenastuduje to, takže neví, co vlastní. Jak jsme se už bavili, stráví daleko víc času výběrem televize nebo oblečení než výběrem akcie, kam pošlou své vydělané peníze. A to je problém při propadu, protože abyste propad vydrželi, musíte vědět, co vlastníte. Je to stále dobré? Mění se ve firmě něco zásadního, nebo je to jen stažené tím, že bylo v trhu hodně páky a trh se pročišťuje? Já mám tu firmu stejně koupenou pod férovou hodnotou. Jde to sice dolů, ale vlastně je to dar. Jak říká Warren Buffett, jsem jako malé dítě v hračkárně, protože všechno, co potřebuji, je mít dostatek hotovosti – najednou jsou tu příležitosti.

Otázka: Říkal jsi, že když se firma propadne o 20 %, většinou to neznamená, že se o 20 % propadl její byznys, ale je to jen negativní nálada a příležitost využít slevu?

Přesně. A k tomu ještě mechanika trhu – tříská se tam využití páky, do toho začnou prodávat algoritmy, které vědí, kde je likvidita, a trh jde tím směrem, kde způsobí největšímu počtu lidí největší bolest. Až tohle vymizí a pročistí se to, je trh zase volný jet nahoru. Ne všechno ale půjde nahoru – jen ty dobré a kvalitní věci, pokud se v byznysu nic nezměnilo.

Sociální sítě ukazují jen extrémy

Otázka: Může být dnes problém i to, že nás sociální sítě krmí náladou, že všechno musí být hned? Jak moc to podle tebe zkresluje cestu k bohatství?

Rozhodně strašně moc. Na sociálních sítích je obrovský gap mezi tím, co se prezentuje, a realitou, protože na sociálních sítích podle mě uspívá vždycky extrém. V normálu je největší konkurence a k takovému obsahu se většinou nikdo moc nedostane, takže se běžný člověk dostane k extrému. Pokud sledujete investory nebo máte cíl vybudovat finanční svobodu, algoritmus vás zná velmi dobře a bude vám předhazovat přesně tohle – ale extrémy. Lidi, kteří létají v tryskáči, jezdí v Rolls-Roycu a žijí úplně v extrémech. A prostor mezi nimi a běžným člověkem, který tam směřuje, je hrozně vzdálený.

Člověk má na začátku dva problémy: má málo zkušeností a vědomostí a má málo peněz. To je většinou úplně stejné výchozí stanovisko na startu. Paradox je, že když má člověk málo peněz, řekne si, že aby to dávalo smysl a mohl se přiblížit tomu tryskáči, autům a vysněnému životu, který se mu prezentuje, musí začít riskovat. Musí začít využívat páku, obchodovat rizikové věci, CFD, margin, aby přeskočil ten gap a rychle se dostal k tomu, co se mu prezentuje. To v 99,9 % případů nekončí dobře, protože páka vás semele – otázka není jestli, ale kdy. A není to jen o jednotlivcích, týká se to i fondů.

Nakonec je daleko dražší ztracený čas. Člověk si řekne: „Ty jo, rok nějak obchoduji a teď mě to vyplo“ – třeba na stříbře nebo na zlatě, protože používal margin a CFD. Přišel o peníze, dobře, ale ztratil celý rok smysluplného investování a obchodování se složeným úročením. A to je daleko dražší.

Kdy lidé odpadnou: propad, nebo nuda

Otázka: Kdy podle tebe přijde první moment, kdy většina lidí odpadne? Je to první měsíc, kdy trh klesne o pár procent, nebo třeba po dvou letech, kdy člověk nevidí výsledky, které chtěl, a ještě z něj není boháč?

Asi obojí. Záleží samozřejmě na tom, jestli se bavíme o swingovém obchodování, tradingu, nebo o dlouhodobém investování – to bude mít úplně jiné setrvačnosti. Ale řekla jsi to dobře, protože jsou to přesně tyhle dvě věci. Lidi to přestane bavit, jakmile trh jde proti nim. Pokud koupili akcii draze, nad férovou hodnotou, vůbec nepřemýšleli o hodnotě a skočili tam jen proto, že slyšeli o Palantiru nebo o Tesle, najednou si můžou uvědomit, že budou muset čekat měsíce, možná roky, jestli se to dostane zpátky na úrovně, kde byli. To člověka unudí a bude zklamaný. Měl by to ale vzít jako poučení, že je potřeba jít více do hloubky, víc to nastudovat a naučit se, co je to férová hodnota, protože u investování je hrozně důležitá. Já ji používám i u swingového obchodování – to je bezpečnostní polštář.

A pak je samozřejmě potřeba mít kolem toho vymyšlený celý plán. Není to jen o tom, že teď vezmu nějaké peníze a jdu něco nakoupit, ale mít stálý příliv nových peněz, protože to mi umožňuje být investorem pořád. Myslím si, že spousta lidí k tomu na začátku přistupuje trochu jako k sázce nebo výhře: naspořil jsem něco, dám to tam, budu se koukat, jestli to bude fungovat, a dám tomu rok. Takové přemýšlení je za mě špatné. Je potřeba nastavit proces – investování je proces. U firem se za dva měsíce nic nezmění. Žádný byznys se nezmění o 30 % za dva týdny, když se akcie propadne. To nedává smysl, pokud ve firmě nebouchne bomba, která by ji zlikvidovala. Všechno má setrvačnost.

Druhá věc, jak jsi říkala, je, že investování může začít nudit – když dlouho nic nedělá. Uplyne rok, dva, chvíli byl člověk v plusu, pak v mínusu, teď je zpátky na nule a říká si: „Ty jo, co tu dělám?“

Otázka: To jsou možná lidé, kteří nemají plán. Odpadnou buď proto, že přepálí začátek, nebo proto, že nemají dlouhodobý plán – nevědí, kam směřují, nemají to nastavené na deset let, ale řeknou si, že se kouknou za rok, a když to nebude fungovat, půjdou dělat něco jiného. Nebo nemají vyřešenou psychiku.

Jasně. A taky nerozumí podnikání. Pokud investujeme do firem, investujeme do reálných byznysů, které zaměstnávají lidi – zatím ještě lidi, už i nějaké roboty. Blíž k investování budou mít určitě lidé, kteří podnikají, bude to pro ně snadněji pochopitelná věc. Zaměstnanec bude mít větší nevýhodu, pokud jeho hobby není opravdu studovat účetnictví a fungování firem. Pokud je někdo v takové pozici, je za mě potřeba vrhnout se do studia a pochopit, jak funguje podnikání a firmy.

A lidé, kteří dávají něčemu u investování rok, jsou podle mě bohužel úplně mimo, protože rok je hrozně krátká doba na to, abyste zhodnotili, co se ve firmě odehrálo a jestli se nakonec teze potvrdí a bude mít úspěch. To, že cena v daném roce vyletěla nebo spadla, nemusí ve spojení s byznysem v jádru firmy znamenat vůbec nic. Na akciích se často děje, že firma – řeknu příklad – čtyři roky nedělá nic, chvíli jde nahoru, chvíli dolů, jste na nule, a pátý rok vyletí o 100 % a najednou máte 20% průměrné zhodnocení za rok. To málokdo na začátku vydrží.

Dá se psychika natrénovat? Můj margin call na zlatě

Otázka: Dá se psychika natrénovat, tak jako se trénuje na závod na běžkách? Nebo je to talent, či spíš zkušenosti?

Když nad tím přemýšlím – kéž by to šlo. U mě jsem si to musel prožít. Důležité je ale podle mě to, co teď můžou lidé udělat, pokud se někdo spálil na zlatě, stříbře nebo kryptu, byl napákovaný a teď ho to vypnulo. Mně se to stalo na začátku na zlatě, už jsem ten příběh sdílel. Zlato jsem hodně obchodoval v letech 2009, 2010 a 2011. Hodně to letělo a pak se to rapidně otočilo – velmi podobná situace jako teď. Směju se tomu, protože jsem se úplně vžil do těch let, kdy jsem přesně tohle prožil, a soucítím s lidmi, které to teď vyplo, protože mě to vyplo taky. Byl jsem napákovaný na marginu, šup, margin call, přišel jsem o účet. Nebyl velký, řádově pár set tisíc, ale i tak to bolelo, protože to pro mě v té době byly velké peníze.

Na chvíli jsem to zavřel – myslím, že to byl týden nebo 14 dní, kdy jsem nechtěl vidět grafy. Pak jsem se k tomu vrátil, protože mě baví výzvy, a řekl jsem si: jdu znovu projít, co se odehrálo. Obchodoval jsem krátké časové rámce, takže jsem vůbec nesledoval, co se děje na denním nebo týdenním grafu. Vůbec jsem nevnímal, že to giganticky letělo a pak prorazilo zásadní supporty. Přehrál jsem si to a napsal jsem si body, které už nikdy nechci dělat: žádná páka, žádný margin účet, a chci mít přehled o tom, co se děje na dlouhodobých grafech, i když budu obchodovat krátkodobé. To byly zásadní body, které hodně změnily mé následné obchodování. Napsat si hlavně to, co už nedělat – to je disciplína.

Spousta lidí se spálí, ale pak jdou udělat to samé. Zakládají si další margin účet a říkají si: „Jé, teď to spadlo o 40 %, ono to o 20 % vyletí,“ znovu si založí margin, znovu koupí CFD a udělají úplně stejnou věc. To podle mě není poučení, to je jen hazard – jdu tam zase něco chytit.

Chovat se s malým účtem jako s milionem

Vždycky jsem se snažil přemýšlet tak, že to jednou budu dělat s miliony, desítkami, stovkami milionů, s miliardou – a chovat se s miliardou tak, jak jsem se choval předtím.

Otázka: Takže i když tam máš 10 000 Kč, máš si představit, že tam máš 10 milionů, a chovat se stejně?

Přesně tak. Protože jedině to lidi připraví na to, až tam jednou takové peníze budou. Myslím si, že spousta lidí k tomu přistupuje tak, že začne nějak obchodovat, protože má malý účet a moc tomu nerozumí – což si nepřiznávají, protože párkrát klikli a vydělali – a říkají si, že až účet vybudují na větší, budou obchodovat jinak. Ale jak jinak, když jinak obchodovat neumí? Umí obchodovat tak, jak obchodují.

Ego investora: chci mít pravdu, nebo vydělat peníze?

Otázka: Už to tu naznačuješ – ego investora. Jak moc podle tebe ovlivňuje investování? Čísla jsou jasná, ale člověk si řekne: „No, ale já jsem měl stejně pravdu.“

Myslím, že tohle je vůbec nejzásadnější věc u obchodování, protože spousta lidí se takzvaně ožení s akcií nebo s komoditou, to je jedno, protože potřebují mít pravdu. Důležitější otázka u obchodování ale je: chci mít pravdu, nebo raději vydělat peníze? To jsou dvě úplně odlišné věci. Nakonec záleží na tom, kolik vydělám, když mám pravdu, a kolik prodělám, když pravdu nemám.

Tím se dostáváme k money managementu, což je systém práce s penězi. Jednoduše řečeno: mám balík peněz, kolik dám do čeho, kde mám stop, kde mám cíl, jaké je tam riziko a jakou dám alokaci. U investování stopy samozřejmě nepoužívám, ale mám procentuální alokace – kolik procent dám do této investice. Spousta lidí se nadchne a do rizikové investice dá 50 % účtu. Já mám u rizikovější investice třeba hranici 10 %. To je hrozně důležité, protože pak nezáleží na tom, jestli budu mít pravdu, nebo se budu mýlit – oba tyto světy budeme zažívat pořád. Zažívá to i Warren Buffett, který minul spoustu investic.

Přistupuji k tomu tak, že vím, že budu několikrát mít pravdu a několikrát se mýlit, a bude se to opakovat pořád dokola, každý rok stejný příběh. Když se nad tím zamyslíte, potřebujete se naučit přijmout, že to tak je. Nebude to dokonalé, ztrátám se nelze vyhnout, ale zaměřím se na to, co můžu řídit – a to je, kolik peněz do toho dám a jestli k tomu přistoupím agresivně, nebo smysluplně.

Jak přistupuji k padajícím trhům: swing v cashi, investice skrz hory a doly

Otázka: Na začátku jsi říkal, že trhy teď padají. Co bys poradil – jak k tomu přistupuješ ty, když trhy padají a výsledky nikde? Co ti drží psychiku?

Na začátku je to těžké. Každý chce výsledky – všichni zadáváme obchody z jediného důvodu, abychom vydělali peníze. Trh nám ale ukáže, že ne vždy vyděláme, a to je na začátku hrozně bolestivé. A začátkem nemyslím tři měsíce nebo rok. Každý by si měl reálně uvědomit, že pokud to dělá kratší dobu než pět let, je prvních pět let trénink a nemůže čekat žádné profesionální výsledky. Dobře, když trefíte super býčí trh, jako to teď pár lidí trefilo, bude to fajn – ale to všechno se změní, je to jen otázka času.

Je potřeba si na to zvyknout a mít v hlavě plán. Musíme to podle mě rozdělit na dva světy: jeden je investování, druhý swingové obchodování. Na swingovém účtu, kde dělám momentum obchody, to mám rád oddělené, ať se mi to nemíchá s investicemi, takže na to mám zvláštní účty. Tam jsem teď v cashi. Od začátku roku jsme v investičním klubu udělali dva obchody a jsme +26 %. Trhy jsou už v mínusu, takže super – nemám kam chvátat a trpělivě čekám na svůj setup. Je to opravdu o sezení, jako rybaření – dokázat i neobchodovat. Když se trhy nechovají tak, jak chceme, jsou příliš divoké a volatilita je příliš vysoká, proč bych tam vůbec lezl? Nepotřebuji. U swingového obchodování se tedy nepřeobchodovat.

Na investičním účtu jedu skrz hory a doly. To je daň – a možná ji teď někteří lidé prožívají, protože daní je, že musím projet i velkým propadem. Čím růstovější a rizikovější akcie budu mít, tím větší propady budou, dolů i zpátky nahoru. Konzervativnější věci budou mít menší propady, rizikovější klidně 40 i 70 %. Když hledáme multibaggery, tedy akcie, které se můžou několikanásobit, a je tam velký potenciál, po cestě to bude extrémně bolet. Měli jsme akcie, které šly čtyřikrát o 70 % proti mně – třeba během čtyř let jsem tam čtyřikrát zažil 70% výplach – a stejně pak šly na nový absolutní vrchol. To je ta daň. Daní u swingu je zase to, že akcie možná vyletí nahoru, já se na to dívám, ale nejsem tam, takže celý pohyb nechytím. Všechno má svou daň a je potřeba přijmout, že to tak je, a najít si jen své momenty.

U investování musím být jistý jen tím, že když jedu skrz hory a doly – a teď skrz ten důl, kdy to padá –, vlastním dobré akcie s dobrým fundamentem a mám je nakoupené za ceny pod férovou hodnotou. To bych teď šel udělat, kdybych měl investiční portfolio. Sám to dělám a v Klubu se neustále vracíme k tezím a ujišťujeme se: dobře, akcie to táhne dolů, ale mění se něco v byznysu? Padají tržby, padají zisky, zadlužuje se firma víc, má finanční problémy? Pokud vidíme úplný opak – není zadlužená, žádný dluh nebere, tržby i zisky pořád rostou a ještě schvalují buybacky, tedy zpětné odkupy akcií –, pak mi vlastně říkají, že samy sebe vidí jako velmi podhodnocené, a přitom akcie padá o 40 %.

Kupovat akcii, jako bych kupoval celou firmu

Otázka: Přistupuješ k tomu tedy skoro jako ke svému byznysu – jako bys byl součástí té firmy? Když člověk koupí akcii, sice se nepodílí na vývoji, ale dal tam peníze.

Přesně tak. Mimochodem, dobrá poučka, kterou používám: když jdu do nějaké investice, představím si, že kupuji celou firmu a zítra vlastním 100 % firmy. Rozumím jí tak, že otevřu dveře, přijdu tam a vím, co se tam děje, a jsem ochotný za ni zaplatit celou tu sumu, protože je podhodnocená. Problém je, že když se spousta lidí teď podívá do svých portfolií – kupovali Netflix, Spotify a další různé hyperrůstové akcie, i když Netflix už úplně hyperrůstová akcie není, nebo třeba HOOD, tedy Robinhood, což je broker –, uvidí, že je pravděpodobně nakoupili za ceny, které nebyly pod férovou hodnotou. Kupovali je, protože letěly nahoru. A to je pak úplně jiná situace: v portfoliu mám akcie, které jsou dobré, dobrý byznys, ale nakoupený za špatnou cenu. To ve většině případů nebývá dobrá investice. Pak k tomu musím dát dlouhý čas, jsou to zabetonované peníze a ztrácí se průměrná výnosnost – výnos v přepočtu na roky bude klesat. A to je samozřejmě problém.

Chtěl jsem to vzdát? Děda a fyzické zlato

Otázka: Měl jsi někdy v investování moment, kdy sis řekl, že už na to kašleš, účty jdou dolů a nemá to cenu?

Ten moment jsem měl jen na začátku, když mě to vypláchlo na zlatě. Svou první investici jsem udělal do akcií – to jsme tu už rozebírali – a pak jsem přešel na zlato, hodně jsem ho obchodoval, tam mě to vypláchlo a byl jsem z toho špatný, protože jsem předtím zažil euforii. Strašně se mi dařilo – dal jsem tam pár desítek tisíc a během chvilky jsem účet vybudoval na čtvrt milionu. Za týden jsem byl schopný vydělat třeba 40–50 000 Kč, což pro mě v té době byly úplně nepředstavitelné peníze. Problém byl, že jsem pak všechny ty peníze vrátil trhu. Bylo to vystřízlivění, trh mi dal facku a řekl: hele, není to tak jednoduché, jak si myslíš, sklop hlavu a běž se učit. Naučilo mě to, že je potřeba být hodně pokorný, protože trhy vůbec nezajímá, jaké jsou vaše potřeby a co chcete. Trh má vždycky pravdu a je potřeba si kolem toho vybudovat nějaký systém, který – pokud se tomu chci věnovat i s miliony – musí mít smysl.

Chci ještě doplnit, že mi tam pomohl děda. Hodně jsme spolu obchodovali zlato, opravdu jsme společně promýšleli trady. Děda obchoduje i teď, po tolika letech – je mu 86, 87, něco takového. Úžasné, cvičí si u toho mozek. A děda mi řekl: „Hele, nepřestávej, vrať se k tomu, podívej se zpátky.“ Tak mě trošičku zase nakopl. My jsme v té době už měli e-shopy, takže jsme naštěstí měli byznys, který vydělával peníze, a já už jsem věděl, že mám nějaké peníze bokem.

Udělali jsme tehdy jedno rozhodnutí, které teď musím vyhodnotit jako skvělé – zaplatilo se a ještě násobně vydělalo to, o co jsem přišel na zlatě při tom výplachu, myslím v roce 2012 nebo 2013. Vzal jsem sumu, kterou jsem prodělal, řádově stovky tisíc korun, a nakoupil jsem za ni fyzické zlato. To držím dodnes. Můj nejlepší nákup byl za 1 100 dolarů za unci, nejhorší za 1 250. A dnes je zlato za 5 000. Takže dobrý.

Cíl, nebo proces?

Otázka: Hodně lidí chce mít peníze, ale nemají cíl. Při závodě bych 25 kilometrů nedojela, kdybych nevěděla, že na konci je fialová brána T-Mobile, kterou když projedu, mám po závodě. Když lidé cíl nemají, je cesta hrozně těžká. Jak moc je u investování důležité mít definovaný konec, abychom věděli, že směřujeme k cíli?

Paradoxně si myslím, že mít definovaný konec není vůbec podstatné. Podle mě je důležité mít definovaný proces, protože u investování konec nikdy není. A to je možná to, co mi pomohlo vstát z pádu po zlatě: za prvé děda, za druhé to, že mám rád výzvy, a za další to, že jsem to opravdu viděl jako nástroj, kterým na světě zbohatla spousta lidí. Když se podíváte do žebříčků nejbohatších lidí na planetě, vlastní firmy nebo podíly ve firmách, jsou to investoři – ať se bavíme o firmách, nebo o nemovitostech. Uvědomil jsem si, že to je svět, který se prostě musím naučit, přes to nejede vlak. Je to obrovská výzva a musím se jí probít, protože pokud chci být finančně svobodný a zajištěný, cestovat po světě a neřešit, jestli na něco mám peníze, musím se naučit investovat a pochopit finanční svět. To byl pro mě motor.

K té cílové bráně: když se vžiji pár let zpátky, na začátku jsem si říkal, že se potřebuji dostat na milion, pak na 10 milionů. Samozřejmě mám krátkodobé cíle a podle strategií, které používám, mám matematicky vypočteno, za jakou dobu se reálně dostanu třeba k miliardě. Realita je samozřejmě vždycky jiná, někdy je to rychlejší, někdy pomalejší – klíčem je dělat co nejméně chyb. Tím se ale dostávám k procesu. Mnohem víc se teď soustředím na to, že je důležitější definovat si proces a vědět, že když se naučím nesmrtelné principy investování a swingového obchodování a budu to dělat smysluplně – nebudu na marginu, nebudu používat pákové produkty, budu rozumně alokovat kapitál, budu se soustředit na multibaggery, třeba nakombinované s nějakými většími firmami –, dojdu daleko. Pokud chci velký růst, potřebuji jít do menších firem, ne kupovat giganty a ETF, protože to je spíš spoření. To mi život nezmění. Je to super věc, nic proti tomu.

Warren Buffett radí S&P 500, ale sám ho nekupuje

Warren Buffett, když se ho běžný člověk zeptal, co by měl dělat, řekl: kup S&P 500. On sám ale do S&P 500 neinvestuje. Já do S&P 500 taky neinvestuji. Je daleko důležitější dívat se na to, co člověk nakonec dělá, než na to, co říká, protože všeobecnou radu dát nejde – všeobecná rada neexistuje. Všeobecná rada pro člověka, který ví, že by asi měl investovat, ale moc ho to nebaví a nemá velké ambice, je opravdu S&P 500. Warren Buffett to ale nedělá, já to nedělám a úspěšní investoři a lidé, kteří posunuli svůj finanční život do úplně jiné dimenze, to nedělají. To je realita. Takže se zaměřit na proces, vybrat si, co mě reálně dostane k cíli a za jakou dobu, a vytvořit si systém.

Můj ideální den: čtení, sport, jídlo a motor pro investování

Otázka: Cíl by ale neměl být úplně abstraktní. Mělo by to být něco konkrétního – když ne číslo, tak aspoň proces a cesta, abychom věděli, kam směřujeme.

Řeknu to úplně jednoduše, bavili jsme se o tom. Skvělý den je u mě takový, že strávím hodně hodin čtením – opravdu studuji firmy. O tom ta práce je. V tom mají lidé v investičním klubu výhodu: jeden z důvodů, proč jsem ho založil, je, že mě svým způsobem dokopou, abych pracoval, šel číst a klopil hlavu, protože oni na to nemají čas. Pak tam nasdílím, na co jsem přišel, dám věci do souvislostí, protože mám nějakou zkušenost – člověk se samozřejmě pořád učí –, a když nám to zapadne dohromady, udělám investiční rozhodnutí a oni si přeberou, jestli jim to dává smysl. Studium je tedy potřeba, ideálně několik hodin, minimálně aspoň 4 hodiny denně je podle mě potřeba číst o firmách. A stejně nepočítejte s tím, že budete mít super hyper výsledky – pořád bych to nazval spíš hobby úrovní.

Pak se musím každý den hýbat, takže potřebuji sport, abych uvolnil mysl. A potřebuji dlouhou runway, protože potřebuji využít složené úročení, aby peníze dlouho pracovaly – je k ničemu mít strategii, kdybych za rok umřel. To samozřejmě nikdo z nás nemůže vědět, ale snažíme se dělat všechno pro to, abychom se dožili 100 let a víc a mohli udělat co nejvíc zdvojnásobení. Třetí věc bylo jídlo, to jsme řešili.

A teď mě napadá ještě důležitá věc: motor pro investování. Investovat nelze bez peněz. Pro Berkshire a Warrena Buffetta je motorem pojišťovna. Pojišťovna vybere spoustu peněz, které jí leží ladem, protože pojistné plnění vyplácí jen některým – většině lidí se nic nestane. A pokud se někomu něco stane, je to možná za několik měsíců, možná za pět let. Má tedy obrovský příval peněz, které leží úplně ladem, a ty bere a investuje do akcií. Využívá obrovskou páku, aniž by to byla páka – pracuje s cizími penězi. Nepůjčuje si je od brokera, má je od klientů, takže nepotřebuje margin účet, ale vlastně margin má, protože to nejsou jeho peníze. To je ten float. Musí samozřejmě držet nějaké rezervy, ale zbytek je obrovský a ten jde rovnou investovat. To je jeden z hlavních důvodů, proč Buffett vydělal tolik peněz a je jedním z nejbohatších lidí – mnoho lidí to neví. Takhle vlastně funguje i banka: uložíte si do ní peníze a banka je jde investovat.

Potřebujeme tedy motor. Pro spoustu lidí to bude práce – osm hodin denně, nebo méně, pokud je to zkrácený úvazek. Pak přijdu domů – já jsem to takhle taky dělal. Měli jsme internetové obchody, pracoval jsem od rána do půl čtvrté, kdy se otevírá americká seance, ve 15:30 už jsem seděl u počítače a jel do deseti večer. Ideální doba na to byla, když ještě nemáte děti a můžete jen sklopit hlavu a jet v tomto režimu. Díky tomu jsme myslím dosáhli nějakého úspěchu.

A pak je podle mě důležité strávit v práci nebo v podnikání část dne tím, abych zlepšil své dovednosti, protože potřebuji motor, který pohání investování – buď práci, nebo podnikání –, abych rostl a dostával se k větší sumě peněz. Potřebuji tedy budovat skills a číst o firmách. Skvělé je, že pro podnikatele je začít investovat ultimátní benefit, protože je to tak propojené. Z earnings callů, kde firmy každý kvartál vyhlašují výsledky, si beru tolik chytrých věcí, které můžete používat i ve svých firmách – neustále k vám tam mluví ti nejchytřejší a nejbohatší lidé podnikatelského světa.

Otázka: Bavili jsme se o tom doma – mně hodně pomáhá zlepšovat skills hned ráno, když vstanu. Musím se něco naučit a mám pak psychicky radost z toho, že jsem se něco naučila, rutinní práce mi jde líp a mám ji rychleji hotovou, protože vím, jak si ji v dni načasovat. Člověk chce stihnout všechno, ale to nejde, takže musí některé věci upřednostnit.

Za sebe můžu říct, že pokud mám den, kdy jsem nesportoval, ve většině případů ho vyhodnocuji jako horší, někdy až hrozný, nanejvýš průměrný. Vleťte ráno do posilovny, jděte si zaběhat, jeďte na kolo – to vás tak nakopne. Kolikrát se člověku nechce, ale musím říct, že si nedovedu představit dělat to, co dělám, a nesportovat při tom. Psychicky je člověk úplně ponořený a zamlžený a stejně nic nevymyslí. Měl jsem taková období, kdy jsem ani nevylézal ven a byl jsem jen zavřený, a už bych to znovu neudělal. Nebylo to produktivní.

Trénink před závodem a pád v zatáčce

Otázka: Tohle vzdělávání se dá přirovnat k tréninkům na běžky. Jedeš závod, ale potřebuješ předtím něco natrénovat – trénink není o výsledcích, ale zkoušeli jsme si třeba, jak vystoupit ze stopy nebo jak nastoupit v rychlosti.

Přesně, a jedna zatáčka se nám povedla – škoda, že ji nemáme natočenou. Můj taťka běžkuje a říkal: „Musíme si natrénovat tuhle zatáčku, zítra tu pojedete z kopce dolů – pravá ostrá, vlevo hned les a ještě nějaká obrovská cedule.“ Taťka jel první, protože umí běžkovat nejlíp – odjel mimochodem padesátku za 3:30, fakt super. A to je pro mě motivace: taťka, který je o hodně starší než já, má větší fyzičku než já. To přece nemůžu takhle nechat.

Takže zatáčka, jedeme dolů, taťka první. Už měl moc velkou rychlost, tak vystoupil a začal naštěstí plužit. Jedu za ním, vidím, že to nedám, nezatočím, tak jsem taky vyskočil do pluhu a jen tak tak jsem dobrzdil. A ty jsi letěla hned za mnou.

„Já to řeknu, jak to bylo: dostala jsem předtím brutální instruktáž, že to musím rozjet, soupažit, v zatáčce se naklopit a hlavně zůstat ve stopě, nevystupovat. Udělala jsem to přesně podle rady. Jenže stopa v zatáčce končila, protože ji rozjeli ti chytřejší, kteří plužili. Naklonila jsem se jako na kole, jedna lyže mi vyjela ze zatáčky, druhá se přidala a skončila jsem ve sněhu. Naštěstí den předtím sněžilo, takže jsem spadla do měkkého.“

Já se jen otočil a viděl jsem, jak Marťa letí ze zatáčky ven – jen oblaka sněhu, zkřížené lyže nahoře a Marťa hlavou ve sněhu, těsně vedle té cedule v lese.

„Chtěla jsem plužit, ale zaseklo se mi to, slítla jsem na bok a běžky i nohy mi letěly přes hlavu a zabodly se do sněhu před tu ceduli. Nic se mi ale nestalo, byla jsem jen v šoku, jak to dopadlo. Mám takovou povahu, že když vidím, že to nevyjde, rychle se s tím smířím a říkám si: dopadnu, kam dopadnu. Ten trénink mi ale pomohl, protože jsem si osahala techniku a věděla jsem, že do zatáčky takhle letět nemůžu. Při závodě mě to trochu i zbrzdilo, protože jsem byla opatrnější a nepustila jsem to tak, jak bych to normálně pustila.“

Nudná rutina u investování: okruh kompetence a jít proti davu

Otázka: Tyhle tréninky jsou důležité, je to taková nudná rutina. Co znamená nudná rutina u investování? Je to vzdělávání, nebo spíš technika a strategie?

Pokud se bavíme o dlouhodobém investování do firem, je to za mě prostě čtení – nastudování firmy a uvědomění si, jaký je můj okruh kompetence, čemu rozumím. Spousta lidí skočí do biofarmaceutické společnosti jen proto, že letí nahoru, a absolutně netuší, co ta firma dělá. To je úplně mimo jejich okruh kompetence. Nejdřív si tedy říct, co dělat nechci, a vědět, kde se pohybovat.

Je to tedy strašně moc o vzdělání. Všechno se nakonec vrátí k tomu, že musím vědět, co dělám, protože strach plyne z toho, čemu nerozumím. Musím tomu rozumět, dát tomu čas a naučit se spoustu mechanik – fungování trhu, sentiment – a to všechno vnímat, naučit se číst mezi řádky, aby věci zapadaly do sebe, a pak to vyhodnotit jako příležitost. Paradoxně totiž příležitosti nacházíme tam, kde je trh nevidí, kde nám trh říká opak. Ve finále jdete vždycky proti davu. Jako u Carvany, jedné z mých nejlepších investic, kde jsem docílil zhodnocení asi 2 600 %. Někteří lidé ji drží dodnes – když jsme tu měli osobní setkání, byl tu pán, který tam má přes 11 000 %. Taková jedna investice vám samozřejmě změní život.

Otázka: Jak říkáš, jde to proti proudu – akcie klesá, klesá, klesá a ty ji musíš jít nakoupit?

Přesně tak. A ještě přikupujete víc. A pozor, analytici do toho vydávají takzvané short reporty – to jsou fondy, které jdou shortovat, tedy prodávat. Říkají: ta firma je špatná, jde dolů, brzo zbankrotuje, pálí peníze, má obrovský dluh. A vy jdete a říkáte: „Ne, já si myslím opak,“ a vesele budujete pozici, protože si myslíte, že nemají pravdu. Všechny ty short reporty přitom zní hrozně chytře – přečtete si to a říkáte si, že všechno dává smysl a nemůžete proti tomu nic říct. Pak si ale uvědomíte, že byznys není černobílý, že ekonomika a podnikání jsou šedé a všechno se tam neustále mění.

Myšlení druhého řádu: nezajímá nás, co se děje teď

Spousta lidí podle mě přemýšlí v tom, čemu říkám první řád – co se děje teď. Je tam dluh, padá to, pálí peníze, prodeje aut klesají. A já říkám: ano, ano, ano – ale to je první řád, to se děje teď. Nás jako investory nezajímá, co se děje teď, ale co se může dít. Pokud jsem vyhodnotil, že situace je jen přechodná, ptám se, co se bude dít s dluhem. Dokážou s ním něco udělat? Je to finální stanovisko, že ho teď musí splatit, a když ho nesplatí, zbankrotují? Nebo ho můžou refinancovat? A co se stalo? Refinancovali dluh. Odložili splátku, dostali ještě výhodnější úrok, takže ušetřili stovky milionů dolarů, a situace bankrotu byla najednou úplně zahnaná. O tom už se nemusíme bavit, protože máme dalších 10 let, než bude dluh splatný. Ano, auta se trochu přestala prodávat, ale marže byly pořád dobré, takže to dokázali dělat efektivně. Situace se pak úplně změnila a auta se začala prodávat víc.

Je potřeba si uvědomit, že se všechny komponenty neustále mění. To byly důvody, proč jsem na tom dokázal setrvat. Bohužel jsem na tom nedokázal setrvat na svém hlavním účtu, kde jsem měl daleko víc peněz, a to byla chyba. Takový je svět – je potřeba to vzít jako poučení a recept, který teď používám v dalších investicích.

Testovací účet a proč je nejhorší přeskakování mezi strategiemi

Otázka: Když chceš zkusit něco nového nebo změnit strategii, ale tvoje strategie ti říká, že musíš sedět na rukách a nic nedělat – na osobním setkání Radim mluvil o tom, že má tendenci zkoušet věci, i když ví, že by neměl, tak si založil druhý účet, kde se vybije, aby byl na hlavním účtu psychicky v pohodě. Je to podle tebe dobré?

To je skvělá taktika a dělám to úplně stejně. Mám účet, kde míchám úplně všechno dohromady – není nijak velký, ale testuji si tam strategie. Spoustu let zpátky jsem prakticky žil jen testováním strategií, protože chci věci objevit a zažít jich co nejvíc, abych si pak našel, co sedí mně. Jak můžete říct, že vám něco sedí, když je to první věc, kterou zkusíte? Ten účet stále mám, testů už dělám míň a míň, ale nedávno jsem tam zrovna testoval put credit spread, strategii, kterou jsme rozebírali i osobně s lidmi. Je dobré si věci vyzkoušet a najít, co vám sedí a co dává smysl. Na hlavním účtu, kde jsou ty peníze, se ale potřebuji držet strategie, protože to nejhorší je přeskakování.

Tipl bych si, že se to teď v tomto trhu děje hodně lidem – dokážu se do nich vžít a pochopit, co prožívají. Nejhorší, co teď může člověk udělat: byl na kryptu, protože tam vydělával spoustu peněz a bylo jedno, za jakou cenu koupil, všechno jelo nahoru. Minulý rok zjistil, že to přestává fungovat, a mezitím pokukoval: hele, zlato proráží, taková nudná komodita jede nahoru, a já na Bitcoinu a Etheru nic nevydělávám, tak jdu skákat do zlata. Přeskočili tedy na úplně jiný segment a začali kupovat komoditu za vysoké ceny. Najednou jde −20 %, −30 %, stříbro −40 %, a teď zase přemýšlejí, kam půjdou dál. Možná někteří komodity zavřeli a šli na akcie, že růstové akcie budou fungovat – a teď padají růstové akcie. Když takhle člověk přeskakuje sem a tam…

Tenhle stav jsem na začátku zažil a nazýval jsem ho „kdybych udělal všechno obráceně, byl bych neskutečně bohatý“. To je pravda, přátelé, i takové strategie jsem na začátku vymýšlel. Normálně jsem si vytiskl papír s nápisem: „Kde chceš jít long, jdi short.“ Ale ono to taky nefunguje. Člověk se u toho necítí dobře, protože dělá opak toho, co mu říká tělo nebo hlava, a tak se podle mě dlouhodobě fungovat nedá. Nakonec mi to řeklo, že je potřeba vytvořit si systém a následovat systém – ne následovat to, co roste a kde vydělávám peníze, protože nic neroste do nebe. To je blbost. Zlato nám zatím ukazuje, že roste pořád do nebe, ale v jakých časových úsecích? Pak se může sedm let plácat. Zažil jsem to – zlato se plácalo sedm, osm let a nedělalo nic od doby, co jsem koupil tu cihličku.

Jednoduchý systém pro swing i investice

Je potřeba mít systém a následovat ho. Dobře, budu swingově obchodovat – jdu dělat obchody do jednoho roku, na několik týdnů nebo měsíců, to je swing. Dedikuji tomu tento objem peněz, je to rizikovější a budu hledat tohle: denní graf, silný support na akcii, která je podhodnocená. Jdu si tam pro 20 %, a když to jde 10 % proti mně, vypnu to a jdu dál. Mám nějaký systém, který může být na začátku jednoduchý.

U investování je to gró. Já to mám třeba tak, že 80 % peněz jde do investic, do multibaggerů. Potřebuji nastudovat téma – jdu chytat malé firmy, vím, co u nich chci hledat, kupuji je pod férovou hodnotou a chci, aby splnily podmínky. To mi umožní setrvat i ve výprodejích a vědět, že se budu mýlit a budu mít pravdu, ale kontrolovat můžu jen to, kolik vydělám, když mám pravdu, a kolik prodělám, když se mýlím.

Kdy strategii změnit: příklad Robinhoodu a Spotify

Otázka: Když trh jde dolů a jsou tam ztráty, jak poznat, že musím ve strategii zůstat, nebo kdy přijde moment ji změnit?

Ten přijde ve chvíli, kdy nastudujete téma, protože nejdřív musíte vědět, co máte zkontrolovat, jestli je to dobrá strategie, přístup nebo systém. Myslím si, že je teď velká skupina lidí, kteří mají nakoupené hyperrůstové technologické akcie, u kterých bylo doteď jedno, za jakou cenu je koupili, protože pořád jely nahoru. Vydělávali peníze a najednou jsou v propadech. V tom stavu ale nevíte, na co se máte koukat – díváte se jen na to, že jste byli v plusu a teď jste v mínusu, a nevíte, jestli to držet, nebo vystoupit.

To zjistíte jen tak, že porozumíte stylu obchodování. Vím, že jsem na růstové akcii – co by u ní mohlo být klíčové? Růstové firmy rostou hlavně proto, že jim rostou tržby, nejde ani tak o zisky. Spousta z nich bude mít šílené, úplně nesmyslné P/E, takže hodnotový investor do nich nikdy nepůjde, ale tržby jim rostou strašným tempem. Musíte tedy kontrolovat, jestli se tržby zpomalují, nebo pořád rostou. Pak: jak cyklický je byznys? HOOD je třeba poměrně cyklický byznys, protože je to broker, něco jako banka. Pošlete si tam peníze, máte tam vklady a s něčím obchodujete. Spousta vkladů tam ale leží ladem a spousta lidí je na marginu, takže jim broker půjčuje peníze. Na čem bude záležet? Na úrokových sazbách. Pokud měl Robinhood skvělé období, bylo to hlavně kvůli vysokým úrokovým sazbám, protože na vkladech a marginech vydělával hrozné procento a to tvoří třeba 30–40 % tržeb. A teď úrokové sazby jen klesají. Robinhood tedy musí přinést daleko větší příval lidí, aby pokryl to, o co přijde na úrocích, které vydělal minulý rok. Zrovna jsem se na to díval – když úrok klesne na 3 %, můžou vydělat o 200–300 milionů dolarů méně než před rokem nebo dvěma, kdy byly úroky hrozně vysoké.

Musíte tedy vědět, co sledovat a jak u toho přemýšlet. A pak je samozřejmě velmi důležité propočítat reálnou hodnotu. Vidím tempo růstu a jdu odhadnout, co firma za ten objem peněz vygeneruje, jaká je její marže a jakou to může mít hodnotu za jeden, dva, tři, čtyři, pět let. A pak mi to ukáže: „Ty vole, já to mám nakoupené za 150, ale férová hodnota je 50.“ Pak je to blbé, protože budu muset čekat buď dlouho, nebo na nějaký zázrak. Ten se může stát – podnikání je šedé. Může přijít Vlad a říct: tokenizovali jsme tohle a tohle, získali jsme 3 miliony nových uživatelů, klikají tam jako blázni, vydělali jsme o miliardu víc a všechno je v pohodě. I u současné ceny si tedy musím rozmyslet, jestli si myslím, že to půjde ještě níž a prodělám víc, nebo jestli se to udrží, případně aspoň trochu zvedne, a zůstanu tam.

Když jsem se tohle učil, vždycky jsem volil strategii, že rozhoduje to, jestli tomu rozumím a jestli to dává smysl – ne to, jestli jsem teď ve ztrátě, nebo v plusu. Klidně se stalo, že jsem se naučil byznys a poznal, že ho mám nakoupený za blbou cenu a že jsem mu málo rozuměl. Zjistil jsem, že tam jsou aspekty, které jsem neviděl, a že vedle je firma, která je úžasná, předvídatelná a podhodnocená. Mám čekat, až se ta první dostane z 50 dolarů na 100, abych byl na svých? Nebo můžu koupit tu druhou za 50, kde je daleko větší pravděpodobnost, že vyletí na 100? Když ji koupím za 50, mám ji na podhodnocené úrovni, kdežto ta první nemusí být podhodnocená ani teď. To platí u většiny firem. HOOD teď není levný. Spotify spadlo ze 700 dolarů na 430 a není levné ani za 400 – rozumně nacenění je pro mě až okolo 330. Vedle ale můžu koupit něco podhodnoceného, co mi dá bezpečnostní polštář a stejný potenciál.

Dolar z akcie A je stejný jako dolar z akcie B

Nakonec jsem si řekl velmi jednoduchou věc: dolar z akcie A je úplně stejný jako dolar z akcie B. Je jedno, jestli se vám investice vrátí na nulu a tam ji zavřete, nebo jestli peníze, které tam máte – protože jiné už nemáte – přesunete do investice, která dává smysl, má bezpečnostní polštář a větší pravděpodobnost, že se zdvojnásobí. Raději budu držet tuhle firmu, protože ji můžu držet i potom dál. Pokud mám v plánu firmu, na které jsem teď v průšvihu, zavřít, jakmile budu na nule, vlastně tím říkám, že tomu byznysu nevěřím, že ho nechci mít a stačí mi, když se mi smaže ztráta. To je pro mě jednoduché rozhodnutí: jdu to hned prodat a nakoupím smysluplnou věc, které rozumím a kterou možná budu držet tři nebo pět let – a ne jen čekat, až se dostane zpátky, abych zakryl svou ztrátu.

Spousta lidí je v tom uvězněná a podle mě dělají chybu jen v tom, že o penězích přemýšlí špatně. Jsou příliš fixovaní na realizovanou ztrátu, ale ta je nepodstatná. Důležité je řídit čistou likvidační hodnotu účtu. Pokud jsem dal milion a mám 500 000, ptám se jen na to, kde těch 500 000 zafunguje nejlíp a kde má největší šanci, že je zpátky vyhoupnu na milion a možná dál. A to nemusí být akcie, kterou mám teď. Možná je daleko lepší to přesunout na jinou, která teď nabízí příležitosti, které rozumím a kterou mám nakoupenou levně. Je potřeba naučit se takhle u investování přemýšlet a skládat si to dohromady.

Tím jsme doběhli do cíle. Nejvíc si z dneška asi zapamatujeme, že dolar A je stejný jako dolar B – dolar vydělaný na Tesle je úplně stejný dolar jako vydělaný na Googlu. Je to jasné, ale člověk si to neuvědomuje. Díky moc a mějte se.