Marek: +120,13 % za první pololetí 2025
Člen Klubu, obchoduje s opcemi a akciemi. Účet zhodnotil bez drawdownu pod 0 %.
Klub otevírám jen 3–4× ročně, vždy na pár dní. Lidé z čekací listiny se o otevření dozví jako první. Formulář můžete vyplnit i během sledování – video se nepřeruší.
Vaše e-mailová adresa je v bezpečí a zpracujeme ji podle zásad ochrany osobních údajů. Odesláním souhlasíte se zasíláním e-mailů od Dominika Kovaříka. Odhlásit se můžete kdykoliv jedním kliknutím v každém e-mailu.
Ve videu vidíte, jak přemýšlím o trhu. V Klubu uvidíte i to, co s tím reálně dělám — moje portfolia, obchody a analýzy v přímém přenosu.
Každou středu od 19:00 analyzujeme trhy, firmy a obchody. Vše je i ze záznamu.
Co mám koupené, kolik procent v které firmě a aktuální zisk či ztráta.
Upozornění v mobilu, když vstoupím do obchodu nebo ho zavřu.
Člen Klubu, obchoduje s opcemi a akciemi. Účet zhodnotil bez drawdownu pod 0 %.
Vzdělává se v naší komunitě od roku 2019. Investuje do akcií a obchoduje akcie i opce.
Vedle práce pilota začal se swing tradingem. Velmi konzervativními obchody s výpisem put opcí.
Začínal investováním, dnes obchoduje i akcie a opce. Jak mu pomáhá komunita a kurzy.
Provozuje e-shopy v několika zemích a vedle toho investuje. V Klubu od roku 2020 — jediná investice do CVNA mu vklad znásobila.
Vítejte u dalšího dílu podcastu Otázky, co mají výnos. Tentokrát se s Marťou bavíme o tom, jaký je rozdíl mezi investováním a tradingem, jak poznat, co vám sedí, proč mít oddělené účty, kolik peněz dávat do jedné akcie, co je agresivní a co konzervativní strategie, kolik času to celé zabere a jak je to s daněmi.
Mimochodem, název podcastu vymyslela Marťa – s pomocí AI – a je vynikající. Strašně moc se mi líbí, protože v tomto podcastu jde o to, abychom vám přinesli co největší hodnotu. Než se dostaneme k otázkám: kdo nás sledujete na YouTube, napište nám do komentářů vaše dotazy, co řešíte a co by vás zajímalo. Pomůže nám to připravit další podcasty na témata, která vás budou zajímat.
Otázka: Jaký byl tvůj týden v investičním klubu?
Máme pátek a jsme tady s malým ve Španělsku, protože jsme ho chtěli dát do školky, aby se naučil jazyky. Týden byl na trhu poměrně krušný, protože bylo hodně událostí. Zásadní věc přišla od Fedu, který po delší době snížil úrokové sazby. Září je typicky pro akcie velmi negativní měsíc – co se týká sezónnosti, je to velmi slabé období a trh většinou zavře negativně.
V investičním klubu jsme se ale dívali na to, že jsme našli dvě situace, v letech 2024 a 1998, kdy došlo ke snížení úrokových sazeb v září. Když pomineme roky 2007 a 2001 – v roce 2001 šlo o útok na dvojčata – zjistili jsme, že když v září snížili sazby, září bývalo silné. A zatím je hodně silné, takže se to podle této analýzy projevuje. Myslím, že mnoho lidí, hlavně krátkodobých obchodníků, je v trhu hodně v penězích a nedrží akcie, protože čekali, že září bude negativní. My jsme se trošku opřeli o tuto analýzu a o historii, což rád dělám, a myslím, že se nám podařilo najít fakt pár pěkných obchodů. Portfolia jsou na absolutních nových maximech a myslím, že i hodně lidí v investičním klubu zasáhlo all-time high na svých portfoliích, ať investičních, nebo tradingových.
Mimochodem nám přišla skvělá zpětná vazba od Otakara, který je v investičním klubu od února. Posílal ji před třemi, čtyřmi dny, takže zhruba po půl roce, a měl zhodnocení tuším kolem 156–158 %. Zajímavé na tom je, že Otakar nepřišel a nezačal nakupovat až v dubnu, kdy přišla událost s cly, kdy se Trump trošičku zbláznil a hodně zamával s trhy. Byl tam už předtím, takže musel tím velkým výplachem projít a dostal hned velmi dobrou školu toho, že všechno nejde jenom nahoru.
Otázka: Jaký je rozdíl mezi investováním a tradingem? Úplně jednoduše, jako pro začátečníka.
Jsou to dva pojmy, které si podle mě hodně lidí plete. Často se setkávám s lidmi, kteří přijdou do investičního klubu a říkají: „No, já investuju“ – a přitom tradují. A druhý je zase trader a říká, že investuje. Přitom jsou to z mého pohledu úplně rozdílné světy. Je to, jako kdybychom se podívali na běhání a srovnávali sprint na 100 metrů s maratonem. To je asi nejlepší přirovnání. Sprinter bude trénovat úplně jinak a budou ho zajímat úplně jiné věci než maratonce. Zaslechl jsem třeba, že se špičkový sprinter při tréninku soustředil na krátké úseky – za jakou dobu uběhne prvních 10 metrů, pak druhých 10 metrů. Maratonec – nejsem odborník – se bude soustředit na něco úplně jiného než na takové momentální vypětí.
Rozdíl má pro mě několik úrovní. První je, že pokud jsem investor, zajímá mě fundament – to, co se děje ve firmě. Nezajímá mě graf, ale jak firmě rostou tržby, jak jí rostou zisky, jaké má hrubé marže nebo jak moc je zadlužená. U tradingu budu daleko víc času a pozornosti věnovat grafu, protože tam obchoduji setupy. Setup je takové nastavení grafu, kdy například cena začne konsolidovat v nějakém specifickém patternu. Je to pattern, který mám ověřený a nakoukaný z historie, že má slušnou pravděpodobnost, že pak nejspíš přijde pohyb, na který čekám. Nevím, kdy přijde, ale vím, že v tomto patternu chci začít budovat pozici, chytit si jenom kus masa a jít ven. Je to tedy víc technické.
Ty víš, že v investičním klubu začínáme všechno od fundamentu, takže i když jdu tradovat, rád traduji akcie, které fundamentálně znám. Vím, že firma má dlouhodobý vítr v zádech, máme na ni teze – víme, že jí rostou tržby a zisky, má konzervativní dluh nebo není zadlužená vůbec. Super, mám ji na watchlistu, prošla nějakými kritérii a teď čekám na technickou analýzu – až přijde třeba pullback, tedy vracečka k nějakému klouzavému průměru, nebo až se cena dostane do konsolidace. Tam si jdeme chytit jenom tu vysoce pravděpodobnou situaci a hned jdu z trhu ven.
Otázka: Myslíš si tedy, že by kombinace tradingu a investování byla ideální, když je to takhle provázané?
Já to mám takhle rozdělené a myslím si, že hodně lidí v investičním klubu k tomu přistupuje stejně. Skvěle se to doplňuje. Myslím si, že trading děláme trochu jinak, než ho možná většina zná. Zaprvé se soustředím na akcie a ETF a k tomu používám ještě opce – to můžeme někdy rozebrat v samostatném podcastu, protože jsou to skvělé nástroje, které používá i Warren Buffett a velké fondy.
U investování má člověk velmi dlouhodobý horizont. Pro mě je investování všechno, co je delší než jeden rok, ideálně tři až pět let, kdy můžeš opravdu nechat peníze pracovat. Než firmě fundamentálně porostou tržby nebo než otevře nové obchody, trvá to nějakou dobu a v jádru byznysu se nic moc hodně rychle nezmění. U tradingu nám jde o momentum. Já to dělám tak, že zaujmu dlouhodobou pozici, o které vím, že na ni nebudu tři roky sahat, ale vedle toho se objevují vlny. Když se trh dostane do trendu, jede ve vlnách, tvoří vyšší vrcholy a vyšší dna – není to přímá čára nahoru. My pak obchodujeme ty vlny a krátkodobě se na nich vozíme, zatímco sedíme na akciích.
Otázka: Jak poznám, jestli jsem investor, nebo trader?
Poznáš to podle toho, na co se soustředíš – jestli na fundament, nebo na technickou analýzu – a jak dlouho pozici držíš. Pokud ji držíš déle než jeden rok, déle než tři roky, jsi samozřejmě investor. Pokud ji prodáváš do jednoho roku, je to pro mě trading a swingové obchodování.
Otázka: Myslela jsem spíš, jestli tam hraje roli věk nebo povaha – jak poznám, co by bylo vhodné pro mě.
Věk ani povaha podle mě nehrají vůbec žádnou roli. Roli hraje tvůj cíl – co vlastně chceš. Jdeš do trhu, jak už jsme se bavili, pro cash flow, nebo pro kapitálové zhodnocení? U investování těžko uděláš to, že bys z trhu pravidelně stahovala peníze, protože musíš dát akcii velký prostor, aby pracovala. Možná dividendy. Proto se o akciovém investování říká, že je to nástroj pro bohaté lidi, kteří nepotřebují na peníze dlouhou dobu sáhnout a mají něco vedle, z čeho dokážou žít. To je myslím hrozně důležitá věc.
Dividendy můžou dost lidí lákat – třeba čtvrtletní výplata. Já se jim snažím vyhýbat, protože typicky je dividendová firma firma, která se už dost vyvinula: vydělá peníze a už neví, co s nimi dělat. Nedokáže je investovat zpátky do byznysu a otevřít dalších 50 poboček, protože už má otevřené maximum, nedokáže udělat něco lepšího v marketingu ani vytvořit nový produkt. Řeknou si: máme tyhle peníze, nemáme s nimi co dělat, už nedokážeme růst, tak je dáme lidem, kteří drží naše akcie. Ve většině případů to tedy budou firmy, které nejsou moc růstové. A pokud je tvým cílem růst kapitálu, ve většině případů nebudeš mít v portfoliu dividendové akcie.
Jsou to takové ty konzervativní akcie jako Coca-Cola, McDonald's a dnes už i Apple, který prošel silným růstem a už vyplácí nějakou dividendu. Jakmile firmy projdou růstovou fází, stabilizují se a vytvářejí volné peněžní toky, mohou vyplácet dividendy. Vedle toho třeba zpětně odkupují akcie, a to se mi líbí daleko víc, protože dividendu musíš danit, kdežto zpětné odkupy danit nemusíš. Firma zmenší koláč, tedy počet akcí, a tím automaticky přináší hodnotu akcionářům. Akcií je v oběhu méně, takže mají větší hodnotu – čeho je méně, to je hodnotnější. To je skvělá věc, kterou na akciích taky sledujeme.
Otázka: Jaké nástroje se používají v investování a jaké v tradingu?
Pro začátek je podle mě skvělé držet se akcií a nekomplikovat to. Už v předchozím podcastu jsme se bavili o tom, že na začátku bych se úplně vyhnul margin účtu – to je velmi nebezpečná věc. Jsi tedy na cash účtu, soustředíš se na akcie, a od toho je podle mě dobré se odrazit. U investování je to jednoduché: kupujeme akcie a držíme je. Vedle toho taky traduji akcie, ale protože obchoduji specifický setup, tedy nastavení grafu a konsolidaci, jsem samozřejmě agresivnější. Trading je už rovnou přístup, který bude trošičku rizikovější. Záleží ale, jak ho uchopíš – může být hodně agresivní, nebo docela konzervativní a podobný investování, jen to budeš víc časovat.
Vím, že lidé říkají: „Nečasujte trh, hlavně v něm buďte – čas strávený v trhu je důležitější než časování trhu.“ Ovšem když se podíváš na Warrena Buffetta – teď jsem o tom psal článek v klubu – i on sám časuje trh. Mluví o tom v knížce Unscripted o Buffettovi a Mungerovi, která je mimochodem skvělá. Říká tam, že kupuje, když se cena dostane pod férovou hodnotu byznysu. Najde si firmy a klidně dva, tři roky čeká, než se propadnou nebo dostanou na cenu, za kterou je chce koupit. To je automaticky časování.
Otázka: A tu cenu zjistí fundamentální analýzou?
Přesně tak. Je to poměrně složité, ale nejpřesnější způsob, jak ji zjistit, je pomocí diskontovaného volného peněžního toku. Představ si, že u fundamentu v dlouhodobém hledisku záleží jen na tom, kolik firma vygeneruje hotovosti od dneška do soudného dne, kdy ji prodáš. Tenhle balík peněz odhadneš a zlevníš ho na dnešní hodnotu – musíš ho zlevnit, protože peníze v budoucnu mají menší hodnotu než dnes. Pak ho přepočteš na počet akcí v koláči – pokud jich je méně, má to automaticky větší hodnotu, protože nedělíš větším, ale menším číslem. A dostaneš férovou hodnotu, která ti řekne třeba, že by to na základě fundamentu a odhadů mělo stát 500, a ono se to obchoduje za 100. Skvělé, našla jsi podhodnocenou situaci.
Tím Buffett trh časuje. Co už nečasuje, je, za jak dlouho se cena akcie dostane k férové hodnotě, kterou odhadl. To čeká – už nedokáže říct, jestli tam dojde za měsíc nebo za rok. Možná se pět let nebude dít nic, a pak to tam dojde za půl roku. Až trh zjistí, že se mýlí, dojde k přecenění – lidem najednou dojde, že firma udělala takové tržby, a že by jí měli dát jinou cenu. To už neřeší, ale vstup časuje tím, že čeká, až cena klesne na jeho úroveň pod férovou hodnotu, pod reálnou hodnotu byznysu.
Otázka: Musí se to pořád sledovat, nebo se to dá nějak nastavit?
Určitě to nemusíš sledovat. Můžeš si normálně přednastavit úrovně – až to dojde na stovku, nakoupí mi to 100 akcí. To jde dělat bez problémů. U investování to nebude tak časté, takže se tento způsob využívá spíš u tradingu, kdy si přesně nastavíš levely, kde chceš vstupovat a kolik toho koupit. A samozřejmě i na prodej – tomu se říká take profit, kdy vezmu zisk. Nastavím si, kdy vstoupím, kdy vezmu zisk a kdy vezmu ztrátu.
U tradingu obchody musíš časovat a časuješ je podle grafu a podle setupu, protože price action je vedoucím indikátorem všeho. Jakmile si do grafu dáš jakýkoliv indikátor, všechno je minulost – žádný indikátor by se ti nezobrazil, kdybys mu nedala historická data. Lidé si často pletou, že budou mít nějaký zázračný indikátor, který jim řekne, kam to půjde, ale dívají se na historii, protože budoucnost ti nic neukáže. Když obchoduješ pravou stranu grafu, kde je černo a kde cena ještě nebyla, je to mnohem těžší, než když v knížkách procházíš, jak tady bylo dobré koupit dole a támhle prodat nahoře a jaký to byl strašně dobrý obchod.
Připravujeme si proto scénáře, jak jsi velmi dobře řekla – a musím říct, že u toho dobře přemýšlíš, měla bys začít obchodovat. Abyste věděli, my se spolu normálně o obchodování takhle nebavíme. Celý obchod je, přesně jak jsi odhadla u Buffetta, předem rozhodnutá věc. Přesně víš, co uděláš v jaké fázi a co sledovat, aby když to nastane, změnilo to tvé rozhodnutí – že třeba odprodáš, přidáš, nebo zavřeš úplně. Není to tak, že se dnes probudím a řeknu si: „Jé, tak co jede nahoru?“
Takhle to ale spousta lidí dělá, protože chtějí rychle zbohatnout. Jdou se dívat do skupin, kde jim někdo posílá signály – kde nějaký Franta řekne: „Já jsem támhle vydělal a teď to tady vidím znovu.“ A člověk slepě věří. Myslím si, že jde i o přesun odpovědnosti na někoho druhého – lidé nechtějí brát zodpovědnost za sebe, aby to případně nebyla jejich chyba. To je ale podle mě stav, kdy se člověk není schopný posunout vůbec nikam. Je to začarovaný kruh, kde nemáš obchodování pod žádnou kontrolou a nevíš, co děláš.
Pak ti budou naskakovat otázky, které jsou velmi časté od lidí, co za mnou přijdou: Kdy to mám prodat? Mám to ještě držet? Myslíš, že to půjde níž? Mám přidat? Mám ubrat? Nemají to rozhodnuté dopředu, žádný plán. S tím se prolíná to, že mi člověk řekne: „Šel jsem tam dělat krátkodobý obchod třeba na měsíc“ – a drží to už tři roky. Najednou se z tradingového, swingového obchodu dostal k investování. Je to takové odsunutí do „doufací fáze“: jde to proti mně, zisk to rychle nepřineslo, tak počkám a vydržím.
Otázka: Zmiňoval jsi opce. Co to je?
Opce jsou za mě pokročilejší nástroj. Je to finanční derivát, což jednoduše řečeno znamená, že je to kontrakt vázaný na akcii. Ten kontrakt je samozřejmě ovlivněn tím, jak se podkladové aktivum, v tuto chvíli akcie, chová. Může to být taky ETF, tedy fondy, které kopírují třeba index S&P 500. A jsou to pákové nástroje – jedna opce kontroluje 100 akcií. Když koupíš jednu opci, je to, jako bys koupila 100 akcií. Pro lidi, kteří to dobře nenastudují, je to nebezpečný nástroj. Já říkám, že opce jsou atomová zbraň pro investora, protože jsou to zkrátka pákové produkty.
Otázka: Pamatuji si, že občas zaznělo, že byl někomu přiřazen balík akcií.
Přesně tak, a pak lidé blázní. Určitě si pamatuješ, jak nám psala spousta lidí: „Dostal jsem přiřazené akcie za takový objem, co mám dělat, co to znamená, co se děje?“ Je to známka toho, že ten člověk to zaprvé nenastudoval, takže by v takové fázi vůbec neměl obchodovat opce. Není to nebezpečí, když tomu rozumíš – je to nebezpečí, když tomu nerozumíš a jsi přepákovaný, tedy nakoupil sis opcí moc.
Ten člověk v tomto případě opce vypsal – opce totiž můžeš nejenom kupovat, ale i vypisovat, a to je úplně rozdílná strategie a rozdílný směr. Když opci vypíšeš, nemáš právo rozhodovat, co s ní budeš dělat, ale máš povinnost doručit. V tomto případě to byl závazek koupit akcie. Druhá strana, která od něj opci koupila, řekla: „Já ji chci uplatnit“ – to právo má kupující – a on musel akcie koupit. Na to se tě nikdo neptá. Najednou šup: když máš vypsanou put opci, musíš koupit 500 akcií a najednou držíš akcie S&P 500 za 20 000 dolarů. Pokud je velikost tvého účtu 20 000 dolarů, jsi najednou automaticky přepákovaný. To je problém.
Otázka: Kontroluje systém nějak velikost účtu, aby na to člověk měl, když tahle situace nastane?
Skvělá otázka. Na cash účtu je to relativně bezpečné – můžeš být jenom na nule, což je ve finále strašně dobré. Pokud ale máš margin, broker ti umožní jít za hranu money managementu, na úvěr. Najednou můžeš vypsat víc opcí, protože si broker vezme jenom zlomek peněz, ne celou sumu, kterou bys potřebovala na cash účtu. To je to nebezpečí. A jsou situace, kdy vypíšeš call opci – což mimochodem nikdy nedělejte – samostatně, takzvaně nahou call opci, která není krytá akciemi. Tam jdeš do neomezené ztráty a jsou lidé, které to nejenom vymazalo, ale ještě dlužili brokerovi peníze.
Opce zní poměrně složitě a nebudeme je tu víc rozvádět, protože by to byl opravdu dlouhý podcast – poškrábali jsme jenom povrch. Potřebuji tě tu, abys mě usměrňovala, protože já rád zabrousím do čehokoliv.
Otázka: Ty investuješ i traduješ. Je potřeba mít účty oddělené?
Dobrá otázka. Myslím si, že je to rozhodně lepší, protože jinak v tom budeš mít guláš a nebudeš schopná změřit svůj výsledek. Já jsem to docela dlouhou dobu dělal dohromady a pak jsem to všechno rozdělil, protože jsem ve finále na první pohled nevěděl, jak se mi daří v investování a jak v tradingu. Druhá věc je, že když v tradingu postoupíš na vyšší level, budeš mít nejspíš margin účet, abys mohla využívat všechny opční strategie, které používám, ale na investování si z důvodu bezpečnosti a klidu necháš cash účet. I z toho důvodu bych to stoprocentně rozdělil.
Kdybych se vrátil zpátky v čase a věděl to, co vím dnes, začal bych rovnou investovat i tradovat a rovnou bych si otevřel tyhle dva účty. Pokud bych chtěl jenom investovat, začnu samozřejmě jenom investovat a tradingem se nezabývám. Postupně pak přidat trading je většinou rozumná věc, protože investování je bezpečnější cesta, bude se ti v něm líp dařit – zisky sice možná nebudou takové, ale celková úspěšnost bude větší. Naučíš se v tom prostředí orientovat a nakoukáš si akcii, jak ji držíš a jak jede skrz hory a doly. U investování musíš držet, ale u tradingu najednou zjistíš, že tenhle propad můžeš zobchodovat.
Kdybys za mnou přišla a řekla, že chceš začít tradovat, snažil bych se tě přesvědčit, abys si rovnou otevřela i investiční účet a začala investovat. Trading totiž není tak snadný. Budeš se toho potřebovat hodně naučit, vyvinout disciplínu a dovednosti, nakoukat si grafy, mít hodně pod kontrolou money management a opravdu se soustředit na riziko. To znamená: když to jde proti mně, dávám trhu prostor maximálně 7 %. Proč 7 %? Protože když prodělám 7 %, abych se dostal zpátky, potřebuji zhruba 7,5 %. Kdežto když proděláš 50 %, potřebuješ 100 %, aby ses dostala zpátky na nulu. Money management při ztrátě působí silně asymetricky proti tobě. To jsou první důležité kroky, které u tradingu potřebuješ vědět – musíš utínat ztráty, nemůžeš to nechat jen tak.
Otázka: Doporučuješ to tedy kvůli psychice – aby člověk cítil, že u investování to roste a nemusí řešit ztráty?
Přesně tak, jdeš strašně dobrým směrem – daleko víc tě to zklidní. V tradingu jsme totiž hodně často v cashi a nemáme otevřenou žádnou pozici. Čekáš na výjimečnou příležitost – já tomu říkám, až graf přijde za mnou. Ne že se to vrátí, ale že se vyformuje přesně to nastavení, které chci. Když máš plán a víš, co kupovat, jinak to dělat nemůžeš. Jinak tam jdeš opravdu jen střílet – možná dnes něco chytíš, protože trh jede nahoru, ale nemáš systém ani vytvořená pravidla, která tě ochrání, když se trh najednou dostane do medvědího trhu a samotné kupování přestane fungovat.
Další důvod, proč se věnovat investování i tradingu zároveň: když se člověk učí trading, půjde obchodovat například akcii Google, která jde dlouhodobě nahoru, bude dělat obchody na pár dnů nebo týdnů a po 10 obchodech může zjistit, že je na nule nebo jen v malém plusu, protože ještě nemá vychytaný setup. A když si graf oddálí, uvidí, že akcie za dobu, co ji tradoval, udělala pohyb o 60 % nahoru, a kdyby ji vedle toho držel, mohl být v daleko větším plusu než na tradingu. Investování tě udrží klidnějšího. Při tradingu často nejsme v trhu, skáčeme dovnitř a ven a nechytíme všechny momenty, kdežto u investování jedeme skrz hory a doly, držíme horskou dráhu a pohyb kolikrát chytíme zajímavěji.
Otázka: Je agresivnější strategie trading, nebo se dá i investovat agresivně? Jsem spíš konzervativní typ a ptám se kvůli rizikům.
Rozhodně. Trading je sám o sobě agresivnější, i když se dá dělat i bezpečně. Investování můžeš udělat agresivnějším tím, že budeš víc koncentrovaná. Představ si, že budeš mít v portfoliu 20 firem, v každé 5 %. Jsi hodně diverzifikovaná a i když se jedna firma zdvojnásobí, s portfoliem to moc nepohne. To je konzervativní přístup. Agresivní je, když budeš mít místo 20 firem 10 nebo pět. Čím koncentrovanější budeš, tím agresivnější investování je.
Warren Buffett by ti řekl, že ne, pokud tomu rozumíš. On sám byl několikrát s Charliem Mungerem 100 % v jedné jediné firmě – tak moc věřil tezi a tak moc si byl jistý, že to dopadne dobře. Do takové polohy se málokdo dostane, ale je důležité si uvědomit, že všichni mluví o Warrenu Buffettovi, a přitom Buffett není investor, který diverzifikuje. Je to silně koncentrovaný investor, koncentrovaný v pár akciích.
Otázka: Byl takový celou dobu, nebo se do toho stylu propracoval?
Říkal, že hodně záleží na velikosti kapitálu. Čím je kapitál větší, tím máš na trhu méně příležitostí a málokdy najdeš tak velkou akcii, abys do ní mohl dát tak velké procento, takže pak má akcií víc. Naopak na svém začátku – a tím nemyslím dobu, kdy se to učil, ale dobu, kdy už to uměl, ale kapitál byl stále malý – měl třeba 100 % v jedné akcii.
Otázka: Co bys poradil začátečníkovi, který jde otevřít účet? Kolik procent účtu mít v jedné akcii?
Dobrá otázka. Já bych měl v portfoliu 10 akcií. Je to takový střed, ani konzervativní, ani agresivní strategie – pro někoho to možná může být trochu agresivnější, protože 10 firem není tolik.
Otázka: Myslíš 10 firem v jednom sektoru?
Ne, ptáš se dobře. Když budu mít 10 firem z technologického sektoru a technologický sektor půjde dolů, nejspíš půjde dolů všech 10. Je dobré je mít napříč sektory. Takže 10 firem, 10 % v jedné společnosti. Vím, že o těch 10 % přijdu teprve tehdy, když firma zbankrotuje, bude vylistovaná a její akcie bude stát 0 dolarů.
Důvod je i ten, že dřív jsem míval v portfoliu třeba 20, 25 akcií, a problém je, že s nimi nevydržíš držet krok, sledovat fundamenty a rozebírat je – potřebovala bys na to prakticky tým lidí. Čím menší procento máš ve firmě alokované, tím víc se zhodnocení rozmělňuje, když se pohne. Zjistíš, že jakmile máš v portfoliu 20, 25, 30 akcií, máš výsledky podobné indexu. Něco jde nahoru, půlka jde dolů a jsme vlastně na nule. Najednou se to chová jako index a ztrácí smysl, proč vůbec vybírám 20 jednotlivých firem, když mám podobné výsledky jako akciový index a můžu koupit jednu věc, která tu práci udělá za mě. Investor, který chce dosahovat nadprůměrných výsledků, nakonec dospěje k tomu, že jediná cesta je být víc a víc koncentrovaný. A za mě je 10 akcií dostatečná diverzifikace, pokud je rozlišíš mezi sektory.
Otázka: A co strategie koupit index a k tomu třeba devět akcí?
Skvělá myšlenka, přemýšlíš skvěle. Kdyby ses přišla podívat do investičního klubu, uvidíš, že přesně takhle mám teď poskládané jedno portfolio. Mám v něm jeden index – není to S&P 500 a je trochu napákovaný, takže z tohoto pohledu rizikovější – a vedle toho individuální firmy.
V investičním klubu lidé vidí všechna moje veřejná portfolia. Mám tam čtyři. Jedno je hlavní, větší portfolio, které se teď dostalo, myslím, přes 1,2 milionu dolarů. Pak je juniorské portfolio, které jsem založil pro našeho syna Alberta a začal jsem mu tam nakupovat akcie hned první den po jeho narození. To je menší portfolio a za tři a půl roku vyrostlo na nějakých 100 000 dolarů. A protože dělám i swingový trading, mám dvě tradingová portfolia. Jedno je hlavní veřejné swingové portfolio o objemu nějakých 120–130 000 dolarů. Druhé je menší tradingový účet, protože se mě lidé ptali, jestli bych mohl ukázat, jak bych swingově spravoval menší objem peněz, aby měli reálný příklad – na větším účtu totiž můžeš používat trošičku jiné strategie. Na ten účet jsem dal 10 000 dolarů a teď je mimochodem na novém vrcholu, myslím, skoro 78–80 % zhodnocení od začátku roku. Ukazuji tam, jaké swingové obchody beru, a lidé to vidí v reálném čase.
Je to dobrý příklad, že se to dá dělat s jakýmkoliv kapitálem – jen vychytat možnosti a přizpůsobit si to částce, kterou tam vkládáš. Jakmile znáš strategie, je to už jenom o přizpůsobení výběru nástroje – jestli akcie, nebo opce, což je svět, na který se soustředím, protože v něm nejvíc lidí vydělalo nejvíc peněz na této planetě. A pak už je to jen o objemu – rozdíl je jen v tom, jestli koupíš 1 000 akcí, nebo 10.
Otázka: Jaká je časová náročnost? Musím u tradingu sedět celý den u počítače a u investování naopak otevřu pozici a 10 let se na ni nepodívám?
Na začátku bude časová náročnost veliká – do doby, než se naučíš všechny věci, které potřebuješ k tomu, abys byla úspěšná. Víš to sama dobře u mě. Jsem v tom ponořený prakticky od doby, kdy jsme spolu začali podnikat a vytvářet internetové obchody. Když jsme viděli první milion, říkal jsem si, co s ním budu dělat – chci ho zhodnocovat. A to už je dost dávno. První investici jsem provedl v roce 2008, což bylo super načasování na hypoteční krizi, takže jsem hned na začátku dostal velkou lekci – ale za to jsem rád.
Chci tím říct, že na začátku musí člověk věnovat čas studiu. U tradingu je dobré začít s jedním setupem, moc to nekombinovat, nepřeskakovat zleva doprava, naučit se jednu věc pořádně a pak ji jít otestovat do trhu a zažít ji. U investování to bude to, jak analyzovat reporty firmy, čísla, tržby, zisky, hrubé marže, jak analyzovat tezi, příkop firmy a všechny fundamentální věci. Jakmile už víš co, časová náročnost potom není tak veliká.
V klubu máme jednou týdně tradingové vysílání, kde vždycky projdeme plán na týden, shrnutí a co dál. Převážně sleduji denní graf, kde se vytvoří jedna svíčka za den, takže máš pět svíček za týden – a zanalyzovat zpětně pět svíček není tak těžké, když víš, co v tom hledat. Samozřejmě je důležitý celý kontext trhu, ale když už víš, otevřu si u tradingu graf a během pár minut vím, jestli budu ten den zadávat nějaký swingový obchod, nebo ne. Když se podívám na graf, vím, jestli je tam situace, která mi dává výhodu na mou stranu – protože je to o sbírání výhod – nebo ne. Když tam není, nic si nevymýšlím, jdu dál a trpělivě čekám na další.
Otázka: Obchoduješ spíš při otevření burzy, nebo v průběhu dne?
Spíše při uzavření, protože už máme data za celý den. Většina fondů a velkých hráčů zadává pozice na konci dne a konec dne je rozhodující. Začátek je hodně volatilní – kdo obchoduje intradenně, má na začátku dobrou volatilitu, hodně se to hýbe, pak se to zklidní, jsou obědy, a dělá to takový „volatility smajlík“. Na začátku se trh hodně hýbe, kolem oběda – našeho času kolem šesté, v New Yorku je poledne – se uklidňuje, a ke konci dne, v deset večer našeho času, se to zase začíná hýbat, protože velcí hráči začínají analyzovat den a zadávají pozice nebo z nich vystupují. Obchody tedy většinou zadávám na konci dne. Vystupovat můžu kdykoliv, nebo to automaticky zasáhne předem stanovený cíl, ale většinou taky na konci dne.
Otázka: Nechceš nechávat pozice přes víkend?
Některé, když je to hodně krátkodobý obchod. Ale většinou mám u swingu průměrnou dobu držení klidně měsíc, dva, tři, takže tam není podstatný nějaký den nebo víkend. Někdy uděláme rychlejší obchod na pár dnů, ale zjistil jsem, že když dá člověk trhu malinko víc času, stanou se zajímavější věci a chytneš větší trend, větší pohyb. Proto jsem časový rámec prodloužil. Výjimečně, když je to delší swingový obchod, je to třeba půl roku, ale většinou měsíc, dva, tři – za kvartál se už na akcii při tradingu stane zajímavá věc.
Otázka: Co si lze představit pod pojmem agresivní strategie a pro koho je vhodná?
Pro mě je agresivní strategie všechno, co má spojení s finančním derivátem. Jakmile sáhnu třeba na opce – finanční derivát, pákový produkt, kde jedna opce kontroluje 100 akcií – ať použiješ jakoukoliv opční strategii, jsi za mě agresivní obchodník. Existují samozřejmě výjimky. Pokud budeš vypisovat put opce – co to je, teď neřeš, můžeme to někdy rozebrat – na cash účtu s cílem přiřazení akcií a dostat se do swingové nebo dlouhodobé pozice, nemusí to být agresivní obchodování, byť používáš pákový produkt, protože to máš víc pod kontrolou a cílem je dostat akcie. Jakmile ale tuto strategii použiješ na margin účtu, dost přepákovaně, jak jsme se o tom bavili, je to samozřejmě dost agresivní přístup. Jakmile tedy sáhneš na derivát, je to agresivní.
Agresivnější je to i tehdy, když zkracuješ časový rámec – nejdeš investovat na rok, dva, tři, pět, ale jdeš dělat obchod na týden, měsíc nebo dva měsíce. Musíš to líp časovat, jdeš pro konkrétní pohyb, a když nepřijde, musíš utnout ztrátu, což je pro začátečníka velmi těžké.
Začátečník bere všechny dobré obchody jako ziskové a všechny špatné jako ztrátové. U tradingu to neplatí. Dobrý obchod je jenom ten, který je dodržený podle plánu, a to může být i ztrátový obchod, protože ztráty jsou součástí tohoto byznysu. To chápe velmi málo lidí. Řeknou si: „Sakra, vzal jsem ztrátu, to není dobré.“ Pro mě je to dobré, protože jsem vzal plánovanou ztrátu, přesně určenou podle plánu.
Otázka: Jak se stane, že jdeš do obchodu s plánovanou ztrátou?
Protože si vytváříme scénáře. Nikdy neznám výsledek konkrétního obchodu. Představ si, že do něj vstupuješ a nemáš nejmenší tušení, co se stane. Máš jenom pravděpodobnost, že tvůj setup má třeba 70% šanci, že to spíš půjde nahoru, ale pořád je tam 30% šance, že to půjde dolů. Jdu tam tedy s nadějí, že to bude v plusu, ale počítám s tím, že to bude v mínusu. Jako první se vždy zaměřuji na riziko – jak velký mínus to může být, aby to neohrozilo účet. Pravidlo je udržet peníze, to je ta těžká práce. Vydělat peníze není tak složité – prakticky každý dokáže za dobu svého obchodování v nějakém obchodě vydělat. Otázka je, kolik jich dokážeš udržet.
Otázka: Kolik procent svého účtu riskuješ na jeden obchod?
Bude záležet na každém daném obchodu, nemám pravidlo, že do každého obchodu dávám stejné procento. Snažím se obchodovat v situacích, kdy přicházejí velmi výjimečné příležitosti, takže se nerad vyplácám v trhu, který není úplně dobrý, jen proto, že jsem trader a potřebuji obchodovat. Myslím si, že v tom spousta lidí dělá chybu – já sám jsem ji na začátku dělal – že se takzvaně přeobchoduješ. Řekneš si: jsem trader, naplánoval jsem si, že každý měsíc tradingem vydělám 100 000, už mám zpoždění, blíží se konec měsíce, musím udělat nějaký obchod. Jenže trh nepředstavuje každý měsíc stejné příležitosti. Dva měsíce nepřijde nic a pak přijde jedna příležitost – a na tu chci být připravený a přesně vím, jak vypadá. Dá se to natrénovat, abys tu situaci poznala.
Když přijde výjimečná příležitost, beru lopatu, ne lžičku. To mimochodem říkal Charlie Munger: když přicházejí výjimečné příležitosti, berte lopatu, ne lžičku. Jdu tam tedy s velkým objemem, desítkami procent – v jednom obchodě můžu mít klidně 40–50 % objemu účtu. Většinou je moje startovací pozice třeba 10 %. Když to dělá, co chci, jdu na 25 %, a když to jde super, klidně to navýším na 30 %. 50 % už je extrém – nejčastěji budu v oblasti 20–30 %, když to fakt vypadá dobře.
Pozor, to ale není moje celkové riziko na účet, protože v takové situaci mám vždy daný stop loss, pokud používám akcie. Neriskuji tedy 30 % účtu, ve finále riskuji třeba šest procent na obchod. Důležité pro mě je, aby měl obchod asymetrický potenciál zisku vůči riziku. Jinými slovy, riskuji, že ztratím třeba 1 000 dolarů ke stop lossu, kde to vypnu, ale reálně to má šanci vydělat 2 000 nebo 3 000. Víc zisku, míň ztráty. To znamená jednu důležitou věc: nemusím mít takovou úspěšnost. Můžu mít úspěšnost pod 50 % – jinými slovy můžu nechat rozhodovat obchody opici nebo si hodit korunou – a pořád můžu být ziskový, protože víc vydělám na ziskových obchodech, než prodělám na ztrátových.
Otázka: Zní to, že člověk potřebuje mít hodně zkušeností – to, co říkáš, je nabité zkušenostmi víc, než by si to člověk někde nastudoval.
Je tam hodně věcí, které potřebuješ dokázat vnímat, ale je možné se to naučit, když víš co, jak a kde hledat. Lidem vždycky říkám jednu věc: pokud se chci něco učit, chci se učit jenom takzvaně nesmrtelné principy. Ne strategii, která bude v tomhle trhu fungovat dva týdny nebo dva měsíce, ale principy, které dokážu používat do konce života. To jsou třeba principy money managementu – kolik riskovat a jak s penězi pracovat. A je jedno, jakou strategii používáš, money management je pořád daná věc, kterou je potřeba nastudovat.
Otázka: Poslední otázka – jak je to s daněmi? Vím, že nejsi daňový poradce, ale určitě s tím máš zkušenost. Na co si dát pozor a jsou nějaké výhody u dlouhodobého investování?
U tradingu nemusíme daně vůbec řešit, protože prostě budete platit daně – obchody trvají krátkou dobu. Když budeš na konci roku zisková, musíš z toho odvést daň. Obchody eviduje broker a existují na to i aplikace a software – mimochodem na jednom z nich pracujeme, máme deník TradeWio na tradewio.com. Tam si zaznamenávám všechny obchody, dělám si z toho různé výstupy a vidím přesně, kolik budu za rok danit. U tradingu na to tedy vůbec nemám fokus.
U investování je jedna veliká výhoda. V Česku jsme prakticky v takovém daňovém ráji, protože máme časový test, který je v tuto chvíli tři roky. Může se to změnit, takže to neberte tak, že to tak bude vždycky. Pokud je ale test splněný, neplatíš z kapitálového zhodnocení vůbec žádné daně. Dividendu zdaníš, ale pokud teď koupím akcii a prodám ji po třech letech nebo později, platím nula. A to je přesně u mě ta minimální doba, na kterou chci investovat. Pokud investuješ do akcií, žijeme v Česku trochu v daňovém ráji. Slyšel jsem, že na Slovensku – teď přesně nevím, jestli je to šest měsíců, nebo jeden rok – to mají ještě kratší. Pokud by to bylo šest měsíců, může si ráj užít i swingový obchodník, když bude držet obchod déle než šest měsíců. To je úžasné.
Chci ale říct jednu důležitou věc: nikdy svá investiční rozhodnutí neovlivňuji kvůli daním. Optimalizovat se to dá – můžeš uplatnit ztráty proti ziskovým obchodům a podobně, u fyzické osoby je to zase jinak. Ale nikdy neřeším to, že si řeknu: mám tam zisk a časový test mi říká, že když to podržím ještě tři čtvrtě roku, nemusel bych nic danit – a přitom graf a fundament mi říkají, že se to možná může vrátit a není to úplně dobré. Pak prostě investici zavřu, vezmu zisk a zdaním ho, než abych řekl, že budu čekat na časový test. Časový test je u mě jako rozhodující faktor úplně na posledním místě. Pokud se u dané společnosti něco fundamentálně změní, zavírám to a zisk zdaním, než abych to držel kvůli testu. Splním sice test, ale mezitím mi akcie spadne o 40 % – tak to radši zdaním a jdu dál. Vím, že hodně lidí si tím motá hlavu a ovlivňuje tím svou strategii. Jak ale říká můj děda: pokud daníš, děláš něco dobře. To je krásný problém, který by chtělo mít spousta lidí na této planetě.
Díky za otázky a doufám, že měly nějaký výnos. Další otázky klidně pište pod video nebo nám je pošlete e-mailem – určitě z nich nějaké vybereme a probereme je tady.