Investor s 18 lety na trzích: ETF vám nezmění život. Tohle ano.

O čem byl příspěvek na X

Otázka: Pro kontext ve zkratce – v příspěvku říkáš, že většina mladých investorů dělá chybu v tom, že hraje až moc na jistotu. Kupují indexy a velké firmy a říkají si, že jsou zodpovědní, ale tím nevyužívají svou největší výhodu: čas a možnost riskovat s malým kapitálem. Když vám ve 25 letech investice nevyjde, ztratíte pár tisíc, které si vyděláte zpátky, ale když vám vyjde jedna správná, může vám zásadně změnit život. Nejde o to, že index je špatně – je skvělý pro většinu lidí – ale není to cesta k nadprůměrnému výsledku. Když jste mladí, větší riziko vás bolí méně a zároveň vám dává větší potenciál. Je to tak?

Za mě je to tak, protože jsem to napsal. Chápu ale, že se dost lidí chytilo jednotlivých vět z trochu jiného úhlu, než jsem vůbec myslel, a stojí za to to rozebrat, protože je to velké téma. Na tom příspěvku jsem si mimochodem ověřil, jak velké množství lidí investuje a kolik lidí na to reagovalo negativně. Na jednu stranu mě to nepřekvapilo, na druhou jsem byl trochu překvapený, že spousta lidí investuje, ale nestuduje to a nemá to nastudované, protože se diví argumentům, které tam říkám, nebo jim nerozumí.

Ještě řeknu, že jsem napsal e-book – Slovník investora. Kdo začínáte investovat, můžete si ho stáhnout pod tímto videem. Je tam i odkaz na Příručku akciového investora, která popisuje, jak se od indexů dostat ke stockpickingu a jak k tomu přistupuji. A teď rovnou na komentáře – moderátorka tu dnes zastupuje publikum, takže bude skeptická a tvrdá.

Je to gambling? Rozdíl mezi investováním a kasinem

Otázka: Asi nejčastější reakce bylo přirovnání ke gamblingu a loterii. Jeden z komentářů: „Taky by měli hrát ruletu a sázet loterii, dokud jsou mladí.“ Kde je podle tebe hranice mezi investováním a gamblingem?

Tohle byl rozhodně nejčastější komentář, byly jich tam desítky, jeden a ten samý dokola. Myslím, že lidi vzali do extrému větu, kde jsem napsal, že stačí jeden home run – jeden multibagger, jak Peter Lynch nazývá akcii, která se několikanásobí, tedy investované peníze se otočí krát 3, 4, 5, 10 a více. Lidi to vzali tak, že stačí vzít všechny peníze a dát je na zelenou, na jednu kartu – buď to vyjde, nebo jsem na nule, ale aspoň jsem mladý a můžu se z toho ještě zmátořit.

I to je, když to vezmeme do extrému, pravda. Nechci se nikoho dotknout, každý je v úplně jiné situaci – někdo je ve 20 milionářem, někdo miliardářem – ale spousta lidí bude mít desítky nebo stovky tisíc korun. Když o ně ve 20 přijdu, ve 25 už o tom skoro ani nevím. Sám jsem v 18 letech, když jsem začínal, přišel o svůj první kapitál při obchodování. V tu chvíli mi bylo hrozně špatně, protože to pro mě byly velké peníze, dnes se tomu směji. Nejvíc mi to přineslo zkušenosti a vědomosti.

A proč to není gambling? Gambling a kasino mají negativní očekávanou hodnotu. Kasino vždycky vyhrává – ať se budete učit a zkoušet, co chcete, a i kdybyste náhodou nějakou dobu vyhrávali, stejně vás přijdou zabanovat. Je tam algoritmus, který je nastavený proti vám. U investování tohle vůbec neplatí, takže srovnávat to je za mě úplná blbost. Pokud děláme smysluplné investování do individuálních akcí – o tom jsem psal, a převážně o akciích s menším tržním kapitálem, protože tam podle mě člověk, který se tomu věnuje, najde největší výhodu – máme pozitivní očekávanou hodnotu a spousta věcí je nastavená na naši stranu.

Hledám totiž akcie, kde je riziko limitované aktivy, která firma má. Představte si firmu, která drží budovy, nemovitosti, software – to všechno má nějakou hodnotu – má lidi a produkuje cash flow. Je to živý organismus, který tvoří hodnotu, a i kdyby byznys zavřela, stejně bude mít nějakou hodnotu. Když to dokážu nakoupit blízko té hodnoty – v investičním klubu máme kolikrát nakoupené akcie i pod reprodukční hodnotou, tedy cena akcie se obchoduje pod hodnotou budov či majetku, pod likvidační hodnotou – dává to super bezpečný polštář pro případ, že se budu mýlit. Nikdy totiž nevím, jestli konkrétní investice vyjde. A tomu, že se akcie můžou několikanásobit, jsem tam říkal multibagger. Jsou to dvě úplně rozdílné věci, které vůbec nejdou dohromady.

Proč index není špatně, ale není transformační

Otázka: Další komentář: „Shrnul bych vaši radu tak, že když jsi mladý, šup na gamble, a spořit můžeš ve středním věku. Tohle je zatím nejhorší investiční tip, který jsem tento měsíc četl.“

Zase podobná věc, opakovalo se to tam neskutečně – kolik lidí stále přistupuje k investování do akcí tak, že hledat jednotlivé firmy je čistý gamble, a radši půjdou do indexů. Já si myslím, že mladí opravdu dělají obrovskou chybu. Možná jsem to nazval trochu kontroverzně, protože investovat do akciových indexů chyba není, je to rozumná a dobrá věc. Warren Buffett ji doporučuje, ale sám ji nedělá. Pro většinu lidí je to nejlepší možnost, protože většina lidí nechce jít do hloubky, nechce o víkendech číst kvartální reporty a výroční zprávy, poslouchat rozhovory s CEO a managementem, zkoumat a testovat produkty.

Před pár dny jsme se třeba vrátili ze Spojených států, kde jsme cestovali po Floridě a navštívili spoustu firem, do kterých investuji nebo je mám na watchlistu v investičním klubu. Snažím se jít fakt do hloubky – o firmách nejen číst, ale i je navštívit. Investuji do firem ve Spojených státech a spousta z nich nemá sídlo v Evropě, takže se na ně tady nejde podívat. Neskutečně mě posunulo vidět fyzicky tu budovu, lidi, zaměstnance, jejich zákazníky a jak to vypadá uvnitř. Většina lidí tohle samozřejmě dělat nechce a pro ně je index lepší volbou. Index vám ale dá zkrátka v průměru 10 % ročně. Za mě je to skvělé spoření, ale není to transformační věc.

Snažil jsem se napsat ten post a mluvit k lidem, kteří se tomu chtějí věnovat, ponořit se do toho, dosáhnout nadprůměru a nějaké transformace své finanční situace. Jednoduše základní čísla: 10 % v průměru jako S&P 500 za 20 let vám dá zhruba 6,7násobek. Pokud dosáhnete 20 % – a to si myslím, že se při aktivním investování do individuálních společností dá velmi dobře dosáhnout, klidně v kombinaci s trochou indexu, to není nic špatného – jste při 20 % za 20 let na 38násobku. To je diametrálně odlišný výsledek v tom, jak roste vaše jmění.

Takže to není gambling. Gambling je to pro toho, kdo vezme jen tip – přihlásí se někam k někomu, chce jen nějaký tip a ani neví, co koupil. Myslím, že většina lidí neví, co koupila, a i ti, kteří si myslí, že vědí, co drží, kolikrát nevědí. Je to samozřejmě pořád malý vzorek, ale 80 000 už není málo a je vidět, že spousta lidí stále přistupuje k akciovému investování jako ke gamblingu. A to je obrovská škoda.

Index plus práce, nebo investování i podnikání?

Otázka: Další komentář: „Co takhle kupovat index, neřešit to a raději se soustředit na to, jak vydělat více peněz prací nebo řemeslem?“

To byl za mě celkem rozumný komentář a rozhodně dává smysl lidem, kteří – jak tomu říkám, možná jste mě o tom slyšeli mluvit – nechtějí používat svůj mozek, aby investovali do akcí. Pokud ho používat nechcete, investujete do indexu, do ETF, protože ty dělají většinu práce za vás. Pokud ho používat chcete, jdete vybírat jednotlivé firmy, čtete si o nich a jdete do hloubky. Index a vedle toho práce, kde se soustředíte na to, jak zvýšit svůj výkon, růst, dostat větší mzdu nebo posunout podnikání na novou úroveň, rozhodně smysl dává.

Mám s tím ale vlastní zkušenost. Začal jsem investovat v době, kdy jsme ještě provozovali internetové obchody – mimochodem právě tam jsem vydělal svůj první milion korun, ještě předtím, než jsem začal investovat. Vždycky jsem přemýšlel, že chci ty peníze začít zaměstnávat – dát je někam, kde se budou zhodnocovat a tvořit finanční svobodu. A přišel jsem na jednu věc, pro někoho to asi nebude novinka: pokud si začnete číst o firmách a studovat je, ať už nějakou firmu provozujete, nebo jste v ní zaměstnaní, začnete se na to dívat úplně jinak a tyto dvě věci se neskutečně propojují. Zjistil jsem, že díky tomu, že investuji, jsem lepší podnikatel, a díky tomu, že podnikám, jsem lepší investor. Za mě to tedy není buď, anebo – jde dělat obě věci dohromady.

V práci pak najednou chápete. Nejdete tam dělat jen to, co vám někdo řekl, ale jste schopní dívat se na to očima majitele firmy. A to je sen každého majitele – kéž bych měl zaměstnance, kteří se na firmu dívají jako já. Když začnete investovat, musíte se vžít do role majitele. Já si vždycky, když jdu koupit nějakou akcii, byť je to jen zlomek hodnoty firmy, představuji, že kupuji celou firmu. To mi hrozně pomáhá v selekci, jestli mám ve firmu opravdu důvěru, a zároveň mě to učí, jak přemýšlet, a to pak aplikuji ve vlastní firmě nebo v zaměstnání. Tyto dva světy se skvěle podporují. Warren Buffett začal investovat ve 13 a mezitím roznášel noviny a vydělával si. Peter Lynch byl nosič golfových holí a mezitím se učil o firmách. Práce a investování se nádherně prolínají.

Otázka: Nehledě na to, že podnikání je motorem pro investování.

Přesně tak. A ten motor potřebujeme, protože k investování potřebujeme peníze.

Proč 90 % fondů neporazí index

Otázka: Tenhle byl zajímavý: „Milé děti, 90 % fund managerů se svými armádami analytiků, přístupem k Bloomberg terminálu a kancelářemi v Mayfair není schopno porazit index. Přesto se stále najde mnoho jedinců, kteří si myslí, že právě oni po zhlédnutí dvou videí na YouTube s dvěma, klidně 20 či 200 tisíci korunami jsou ti vyvolení, kterým jistě zanedlouho bude někdo z Citadelu, BlackRocku nebo Apolla klepat na dveře.“

Upřímně, pokud by mi někdo z BlackRocku klepal na dveře, snažil bych se utéct hodně rychle a hodně daleko. Je vidět, že tohoto člověka příspěvek hodně rozrušil a vyvolalo to v něm pocit, že se potřebuje povznést nade všechny – nazval nás dětmi, i když už děti máme, a asi chtěl svým způsobem zachránit i další lidi, kteří to čtou. Je to ale názor, který má spousta lidí, a je pravdivý – opravdu 90 % fund managerů akciový index neporazí. Důležité je ale vědět, proč ho neporazí. Když si to v rychlosti řekneme, lidi možná líp pochopí, proč je naprostá hloupost se kvůli tomu vzdát a říct si: tahle statistika říká, že to 90 % profíků nedokáže, tak to ani nebudu řešit a jdu indexovat. To je za mě největší chyba, kterou člověk může udělat, obzvlášť pokud je retail investor s malým kapitálem – a tím myslím klidně kapitál do 50 nebo 100 milionů dolarů, což je stejně obrovská suma.

Důvod, proč 90 % fondů neporazí index, není, že by jim chyběla dovednost, vědomosti nebo profesionální nástroje, ale to, že struktura a nastavení fondů jsou proti nim, proti tomu, aby měly výjimečné výsledky:

• Povinná diverzifikace: fond může mít například maximálně 5% pozici v jedné akci a jen určité procento v jednom sektoru (každý fond to má trochu jinak podle typu). Musí tedy nakoupit hromadu akcií.
• Krátké hodnocení podle benchmarku: manažeři jsou hodnoceni za velmi krátkou dobu, většinou jeden až tři roky, podle S&P 500. Každý se tak bojí od indexu odklonit, skončí kopírováním indexu a drží většinou akcie, které v něm jsou. Když budete mít za rok −7 % a index +10 %, máte vyhazov, jste velmi špatný investor. Když ale máte −7 % a index −6 %, řeknete, že trh je špatný, a klient řekne: máte pravdu, jedeme dál.
• Přílivy a odlivy peněz: nejvíc peněz do fondu přiteče, když to jede nahoru – všichni jsou happy a vidí, kolik se vydělalo. Fond manager pak má najednou hromadu peněz, které musí zaměstnat, a musí je dát na vrcholu, když jsou akcie drahé. A peníze si lidi chtějí vybrat, když to padá – je to rizikové, jste v mínusu, radši mi to vyberte. Fond tak musí prodávat, když by potřeboval kupovat.
• Další omezení: některé fondy dokonce nesmí investovat do akcií, které nevyplácejí dividendy.
• Velikost: spravují obrovské množství peněz, takže nemůžou koupit malou akcii – musely by koupit celou firmu, což jim podmínky nedovolí. A i kdyby ji koupily a vyrostla pětkrát, s jejich penězi to stejně nepohne.

Mimochodem tuto taktiku zvolilo spousta velmi známých influencerů u nás, kteří dávají tipy na akcie a učí lidi investovat. Když se podíváte na jejich portfolia, je to prakticky složené S&P 500. Doporučují diverzifikovat tím, že k S&P nakoupíte Nasdaq, což absolutně nechápu, protože firmy, které v obou indexech zabírají největší procento, jsou prakticky totožné. Je to úplný nesmysl. K tomu vám řeknou, kupte Amazon, Google, Metu, Nvidii – které jsou zase v tom indexu – a pak postují výsledky velmi podobné indexům, o trošičku lepší, nebo o trošičku horší, když je blbý rok. Pozorovatel, který tomu nerozumí do hloubky, to uzná, protože máte automatickou omluvu: je špatný rok, S&P je dole, tak moje portfolio bude asi taky dole. Máte logické ospravedlnění.

Když si dáte všechno dohromady – a těch věcí je daleko víc – zjistíte, že fondy mají velmi svázané ruce. My jako retail investoři žádnou z těchto věcí řešit nemusíme. Naopak máme luxus, o kterém Peter Lynch napsal celou knihu: otevřený trh právě na malé společnosti. Jako retail investorovi mi vůbec nedává smysl soustředit se na nákup Amazonu. Neříkám, že jsou to špatné firmy, jsou dobré, ale pokud mají příliš velký tržní kapitál, nevidím reálně, že by mohly udělat krát 3, krát 5, krát 10 – aspoň ne za mého života, možná ani za života mého syna.

Výhoda malého investora: koncentrace a menší firmy

Peter Lynch říkal, že největší výhodou retail investora, který spravuje menší obnos peněz, je, že může vysoce koncentrovat. To znamená málo pozic, jít do hloubky, investovat do firem, kterým rozumí – v okruhu kompetence – a vytvořit velkou koncentrovanou pozici, když se cena dostane pod férovou hodnotu a všechno do sebe zapadne. Podmínky tam musí přijít, nejde to střelit jen tak.

A pak jít hledat do rybníku menších a středních firem – nemusí to být úplně micro caps. Je tam jedna obrovská výhoda: sleduje je velmi málo analytiků z Wall Street. Celý svět sleduje velké firmy, takže ty budou většinu času naceněné kolem férové hodnoty. Nedostanete tam mispricing, výhodnou cenu, a potenciální multibagger se tam hledá velmi těžko – to jsou výjimečné situace, většinou by musela přijít velká finanční krize. Tím, že malé akcie sleduje velmi málo lidí, je daleko vyšší šance, že tam najdete chybně naceněnou akcii a poznáte proč. Tomu ale samozřejmě musíte rozumět. Mě to stálo roky a roky – roky studia, analýz, výpočtů, zkušeností, spoustu špatných investic a vytváření myšlenkových pochodů. Ležím v tom prakticky denně.

Jedna investice nestačí – jde o dovednost

Otázka: Další komentář: „Jak prosím člověku investice za pár tisíc změní život, když to bude krát 5, krát 10, krát 20? Jedna rozhodně nestačí.“

Jedna rozhodně nestačí. Tady se možná lidi chytili toho, že stačí chytit jednu a najednou jste hned jinde. Samozřejmě, když dám 10 000 Kč do jedné akcie a udělá krát 5, mám 50 000 Kč. Je to super, ale život vám to nezmění – a to vůbec nebyl cíl toho sdělení. Cílem bylo, že se naučím dovednost vybírat a budu ji používat dál. Kdo je ve 20, 25, 30 nebo 35, je za mě strašně mladý. Všichni pod 45 let jsou podle mě extrémně mladí a mají dlouhou runway na to chytit spoustu multibaggerů.

Když se nad tím zamýšlím: jakmile se člověk naučí dovednost hledat akcie, které letí mimo radar a mají několikanásobný potenciál, ani nevím, jestli bych i v 70 nebo 80 letech dělal něco jiného. Když studuji další investory, kolikrát i velmi slavné, vidím, že tu metodu používají pořád stejně, i když je jim třeba 70 let. Když máte tu dovednost, proč byste dělali něco jiného? Donutit vás k tomu může jen to, že kapitál vyroste rapidně na tak vysokou úroveň, že vám to znemožní. Ale dokud bude na úrovni, kdy to dělat jde, je podle mě rozumné v tom setrvat – aspoň je to můj plán.

Jako starší člověk pak samozřejmě můžu mít cíl mít spíš pravidelný cash flow než úplně růst. Pak to můžu dát do konzervativnějších věcí a třeba vypisovat put opce – to rádi děláme v investičním klubu taky a vím, že spousta starších lidí tuto strategii miluje. Záleží na věku a na cíli a od toho se odvíjí strategie investování.

Otázka: To by mohlo být zajímavé téma i na příště – lidé z různých věkových skupin nám píšou e-maily, že si s tím neumí poradit.

Ještě dopovím odpověď na otázku, že jedna investice nestačí. Cílem je naučit se tu dovednost a nastudovat to, protože i když je kapitál na začátku velmi malý, dá se tím za nějakou dobu vybudovat velký. Pořád se bavíme o jedné investici. Řeknu příklad: když dám 100 000 Kč do jedné investice, která mi přinese krát 20 – jako jsme nedávno trefili Carvanu v investičním klubu, kde jsem na jednom účtu udělal +2 350 % a někteří lidé ji drží dodnes a mají daleko větší zhodnocení, myslím, že někdo snad i 4 000 % – otočí se vám 100 000 na 2 miliony. Carvanu jsme mimochodem navštívili v Miami na osobním setkání. Důležité ale je, že se něco naučíte, ať z povedených, nebo nepovedených investic, a do další jdete s úplně jiným budgetem.

Když pak dám milion korun – já teda nikdy nechodím 100 % do jedné investice, to není ten příklad – musím jich mít aspoň dva. I tady musíme říct další fakt, který jsem se naučil od Warrena Buffetta a Charlieho Mungera: na svých začátcích měli několikrát v životě 100 % majetku v jedné nebo dvou akciích. To mnoho lidí neví a myslí si, že investují do 30 nebo 50 firem. To je blbost. Warren Buffett jich má sice nějakých 45, ale prakticky 90 % kapitálu je v prvních pěti. A donedávna měl v Applu přes 52 % – víc než polovina jeho majetku byla v jediné firmě. Investuje velmi koncentrovaně, protože ví, že jedině koncentrací se dá dosáhnout nadprůměrných výnosů.

Je dobré se nad tím zamyslet tak, že primárně chci nabrat vědomosti a naučit se, jak to hledat, protože ve 25 na 100 % investuji s nejmenším kapitálem, jaký budu v životě spravovat. A nezapomínejme, že složeným úročením – osmým divem světa, jak řekl Albert Einstein – se úročí nejen kapitál, ale i vědomosti a dovednosti. Funguje to potichu, ale za 5 nebo 10 let studia se člověk neskutečně posune. Všechno se nabalí, najednou v tom budete jako ryba ve vodě a budete vědět, co ignorovat a co dělat. A pochopíte, že samozřejmě každá investice nevyjde.

Spousta lidí tam ale psala, že z 10 investic jich 9 nevyjde a počítají s tím, že devět padne na nulu. Pokud ale analyzuji firmu, která má reálná aktiva a něco produkuje, je to málo pravděpodobné – já jsem zatím neměl investici, která by šla na nulu, a už vůbec ne devět z deseti. Když je to hodně špatné, zavřu ji třeba na −50 %. Kolikrát špatnou investici zavřu na nule nebo na −10 %. A kolikrát je „špatná“ investice +40 % a zavírám ji, protože multibagger nevyšel. Záleží tedy, co vůbec znamená „nevyšlo to“. Nejde o jednu investici, jde o to se to naučit a replikovat. V tom je to složené úročení.

Deset firem, jedna udělá krát 20 – a pozvánka na webinář

Otázka: „Tohle je ale trošku blbost a asi to i sám víte. Když vložím 10 000 do indexu, nebo po 1 000 do 10 super firem a z nich jedna udělá krát 20 – a to bych chtěl vidět – nevidím v tom extra výhru.“

Asi není v klubu, jinak by to viděl, a to v přímém přenosu. Možná se přihlásí na webinář: v neděli 10. května dělám letos vůbec první webinář. Jinak už jsem jich udělal spoustu – myslím, že mám za sebou přes 1 000 živých vysílání, možná i daleko víc. Bude to živě, budu odpovídat na otázky a budu tam sdílet čtyři strategie, čtyři přístupy, kterými se snažím budovat jmění a zajišťovat si život. Odkaz bude pod tímto videem.

K té otázce: tento člověk počítá s tím, jak jsem říkal, že devět firem spadne na nulu, což se mi zatím nestalo. Neříkám, že firma nemůže zkrachovat, menší na to mají určitě větší šanci než velké. Zároveň ale volatilita – i Meta byla schopná spadnout o 70 %. Stejně tak malá akcie je schopná spadnout o 50 nebo 70 %, ale na rozdíl od Mety může vystřelit krát 10, krát 20, krát 30 vůči tomu riziku.

Bez zkušeností je gamble všechno

Otázka: „Já jsem za pár tisíc trefil Nvidii krát 20 a život mi to nijak nezměnilo. Na druhou stranu pravidelná investice do indexu už přes 10 let dělá docela divy. Řekl bych, že jste napsal celkem hloupost. Pro lidi bez zkušeností je to především gamble.“

Pro lidi bez zkušeností je to samozřejmě 100% gamble – to se tady snažím celou dobu vysvětlovat. Všechno bez zkušeností je gamble, buď s penězi, nebo se životem. Je to stejné jako se sportem: pojď, skočíme tady na snowboardu salto. Pokud nebudete mít naskákané série skoků a vyzkoušená salta na trampolíně, je to gamble se životem. To, co popisuji, vyžaduje pohnout zadkem, něco dělat a ponořit se do toho.

Co to lidem může usnadnit: všechno, co nastuduji, mají k dispozici v investičním klubu prakticky na zlatém podnose. Jsou tam všechny watchlisty, velmi úzký výběr firem, které splní mé parametry a mají potenciál na multibagger, a sám do nich investuji. Mám skin in the game a lidé v reálném čase vidí, že do nich třeba sám dávám 10 milionů korun. A je jedno, kolik mají oni – jestli tam dají 10 000 Kč, nebo 100 milionů, jsou tam lidé s různou výší kapitálu.

U toho krát 20 na Nvidii samozřejmě záleží, kolik tam dal. Pokud tisícovku, má 20 000 Kč. Pokud 100 000, má 2 miliony korun, a to už je posun v životě. Tento člověk ale přemýšlí jen o jednom jediném obchodu, o jednorázové věci. Teď jdu hledat další, ale už mám mnohem větší kapitál. Rozhodně souhlasím, že index dlouhodobě dává smysl – je to za mě nejlepší spoření, které člověk může udělat, a pro většinu lidí bude dávat obrovský smysl. Ale jakmile se naučíte, jak chytit krát 20, já si nemůžu pomoct – nechci 10 %. Chci jít hledat poklady, protože tam jsou, a to hledání mě strašně baví. Když to najdete, projedete si aktiva a vidíte to tam… Zrovna teď máme v investičním klubu jednu takovou firmu, kde se snažím budovat co největší pozici. Už mi zabírá 30 % účtu a asi bych ji chtěl ještě navýšit, protože čím víc si o ní čtu, tím víc mi věci zapadají dohromady a vidím tam potenciální multibagger. A pak je hrozně těžké ty peníze tam nedat a říct si: ne, dám to do indexu.

Otázka: A teď na vrcholu jsou lidé, kteří ani neřeší, kde cena je, prostě investují pořád.

Disciplína je důležitá, ale berou to opravdu jako spoření, ne jako investování. Proto říkám, že index je spíš spoření.

Příliv peněz do ETF je ráj pro stockpickery

Otázka: „Jestli tohle někdo čte, prosím, vykašlete se na tyhle univerzální moudra. Srovnávat to se schopnostmi Buffetta je úplně mimo. Pracujte a v klidu si investujte.“

To je zase jedno a to samé dokola: je to gamble, nedělejte to, v klidu pracujte a dejte peníze do indexu. Jak říká Warren Buffett, je to správná rada a on ji doporučuje. Buffetta jsem v příspěvku vůbec nezmiňoval kvůli stockpickingu, ale proto, že v jednom rozhovoru řekl, že většině lidí doporučuje index – ale on ani já to neděláme. Post byl napsaný pro lidi, kteří se do toho chtějí ponořit a dělat to jinak.

Mimochodem, ten post mi ukázal ještě něco, co považuji za nejcennější data: do indexů a ETF jde obrovský příliv kapitálu. A čím větší příliv kapitálu je do pasivního investování, tím menší je konkurence u stockpickingu. Proto si myslím, že jako stockpickeři v investičním klubu jsme v ráji, protože je tam spousta příležitostí, kam nikdo nejde a na které se nikdo ani nedívá.

Riziko není totéž co nejistota

Otázka: „To zní jako vějička pro mladé hloupé, aby naházeli spoustu peněz do rizikových investic, a když se nezadaří, zodpovědný poradce jen pokrčí rameny.“

Ten člověk se snaží ochránit mladé lidi, ať na to nejdou, protože za to nikdo zodpovídat nebude. Samozřejmě každý je zodpovědný za to, co dělá. Ze všeho, čemu nerozumím, mám strach, a tam je riziko. Pro mě je ale důležité odlišit nejistotu a riziko, protože to jsou dvě odlišné věci.

Riziko je pro mě to, kolik peněz můžu v investici ztratit. Pokud tam dám 100 000 Kč, ale vím, že investuji pod likvidační hodnotou firmy, tak i kdyby firma šla do likvidace, nejspíš dostanu 100 000 Kč zpátky. Moje riziko je tedy i v nejhorším scénáři nula. A když si představím, že se stane něco ještě mnohem horšího a něco jsem přehlédl, budu možná −30 %, možná ztratím 50 %, tedy 50 000 Kč. To je riziko.

Nejistota je, kam až akcie může jít a jak se může hýbat. Kolem akcie je třeba spousta negativního sentimentu, protože se udály věci, které nejsou dobré – firma restrukturalizuje dluh, řeší nějaký soud. Nebo je to komoditní byznys a je nejisté, jak se bude vyvíjet cena komodity, třeba ropy – teď je na trhu obrovský chaos a šílená volatilita. To je nejistota a ta vytváří volatilitu. My to máme zajištěné reálnými aktivy firmy. Pro mě je vždycky důležité koupit za dobrou cenu a pak mít otevřený asymetrický potenciál – tedy aby firma reálně měla šanci udělat krát 5 nebo krát 10 v dohledné době několika let. To je dané třeba už velikostí tržního kapitálu a spoustou dalších věcí, které v investičním klubu podrobně rozebíráme u každé firmy, kterou máme.

Otázka: Myslím, že jsi tím ukázal, že nejde slepě kopírovat nákup a že si člověk musí zjistit, do jakého rizika jde a jaký má potenciál. Hodně se tam opakovalo „dám na červenou“ – když netrefím, jsem na nule, když trefím, jsem krát dva.

Přesně tak. Lidé se dívají jen na zelené a červené čárky, jako by investice buď byly, nebo nebyly. Tak to není. Pro mě je to na úrovni investování do nemovitostí – většina firem, které mám nakoupené, nakonec nemovitosti vlastní, spousta z nich na lukrativních místech, ke kterým se člověk ani nedostane.

Otázka: Už jsi v jiných podcastech zmiňoval, že cokoliv si člověk jde koupit, i nějakou spotřební věc, tomu věnuje x hodin času a analýz. A myslím, že spousta lidí, kteří mají koupený index, o něm taky nic neví.

Lidé, kteří mají třeba S&P 500, k tomu Nasdaq a k tomu Google, nad tím nemohli strávit ani 5 minut, protože mají jednu a tu samou věc koupenou třikrát. A srovnávají to s benchmarkem S&P 500, takže ho budou nejspíš lehce překonávat – mají vybranou jednu z velkých firem, které index táhnou, plus Nasdaq, který dělá trošku větší zhodnocení než S&P 500 – a jsou spokojení. A je to obhajitelné: když trh jde dolů, nemůžu být v plusu.

Stockpicking bude kličkovat proti indexu

U stockpickingu, o kterém se tu bavíme, je důležité zmínit jednu zásadní věc: výsledky budou proti indexu kličkovat. Letos je to nádherně vidět. V investičním klubu dosahujeme od začátku roku velmi nadprůměrného zhodnocení, protože máme individuální akcie, které se pěkně zhodnocují. Když bylo S&P 500 v mínusu, byl jsem na účtu +20 %. Teď je S&P 500 +3 % a my jsme na investičních účtech víc než +20 %, na swingovém investování jsem +46 %. A to v roce, který je pro většinu lidí špatný. Je to dané tím, že investujeme do individuálních, menších firem, které proti indexu kličkují.

Co spousta lidí u této strategie nevydrží, je, že budou období, kdy budete pod indexem zaostávat. To je realita – index bude +10 % a vaše portfolio −10 %. Když to budete sdílet na sociálních sítích, lidé si budou klepat na hlavu, jak to může být v mínusu, když všechno roste. To jsou ale lidé, kteří nepřemýšlejí, nevědí, jak to funguje, plácají nesmysly a nic to neznamená.

Buffett nám to ukázal, nejviditelněji v roce 2000. Úplně zaostával za indexy, které explodovaly nahoru, protože zůstal mimo a nešel do technologických firem – a potom stejně outperformoval. Lidé o něm, o bohu investování, tehdy říkali, že ztratil krok, že to už není on a je mu konec. Média se tohle hrozně hodí. Zajímavá statistika je, že většina nejvýkonnějších fondů v období 2000 až 2008 – velmi komplikovaném, volatilním období velké konsolidace, které si dovedu představit, že by mohlo nějakým způsobem přijít i teď, kdy by se indexy mohly nějakou dobu plácat – strávila víc než třetinu času z těch let úplně na konci žebříčku fondů, a pak outperformovala.

Otázka: To je zase zajímavá statistika, která říká, že musíme být odolní a trpěliví.

Ano, a pak to může přinést ovoce.

Skin in the game: proč sdílím, co sám dělám

Otázka: Teď jsou tu komentáře, které se úplně nevztahují k tématu, ale jsou tady. Třeba: „Úplně nejlepší je prodávat tradingové kurzy.“

K tomu řeknu dvě věci. Nassim Taleb o tom napsal knížku Skin in the Game a myslím si, že je to nejrozumnější věc ve finančním světě. Nejde o to, jestli člověk nabízí finanční produkty – což my nenabízíme – nebo kluby a kurzy. Jde o to podívat se, jakou kůži v trhu ten člověk má a jak velkou. Pokud já mluvím o tom, že dělám stockpicking a hledám multibaggery, v klubu vidíte, že v tom mám investovanou většinu svých peněz. Vedle toho mám něco v nemovitostech, ale většinu peněz, které kdekoliv vydělám, ať na nemovitostech, nebo v podnikání, mám přesně v tom, co sdílím.

Klub jsem pojal tak, že sdílím, co dělám – pojďte se učit společně se mnou. Sdílím všechno, na co jsem přišel, všechny chyby, ze kterých jsem se ponaučil, analýzy, proč dělám to, co dělám, proč něco nevyšlo a proč něco vyšlo, co si z toho vzít a jak být v dalším obchodě lepší. Lidé se se mnou můžou učit a přitom vidí, do čeho přesně, kdy a jak dávám peníze. A mně samotnému to neskutečně pomáhá a posouvá mě to vpřed. Zjistil jsem, že se nejlépe učím, když něco někomu vysvětluji – lidé v klubu mě vlastně přinutí jít se o tom naučit. Ani nevím, jestli bych šel do takové hloubky, kdybych to dělal jen sám. Takhle mám dvojí motivaci: neskutečně mě to baví, chci zhodnotit vlastní peníze a ještě to předám lidem, kterým to pomůže. Zlepšuji se u toho a ještě to vydělá nějaké peníze. Celý tento obor je pro mě triple win a jsem rád, že mám možnost to dělat.

Pozitivní komentáře a investování jako sport

Otázka: Aby tu nebyly jen negativní, máme i pozitivní komentáře. Třeba: „Ano, stačí jeden pořádný home run. To už ale vyžaduje znalost trhu a nalezení toho pravého tickeru. Souhlasím s vámi.“ A pak jeden vtipný: „Souhlas, ale pokud někdo chce sledovat fotbal, taky to není úplně špatný život.“

To určitě není. Člověk musí mít své proč, musí mít důvod. Rozhodně to není pro každého, je důležité mít touhu a motivaci. Pro mě je to jako sport. Do 18 let jsem jen sportoval a teď jsem si ze sportu udělal investování. Je to adrenalin. Zvyknout si na volatilitu a výkyvy mi trvalo nějakou dobu, ale mám pro vás, kdo začínáte, dobrou zprávu: dá se na to zvyknout a za nějakou dobu se stanete imunní. Když jsem ztratil prvních 20 000 Kč, bylo mi na zvracení – musel jsem jít ven, zabouchl jsem dveře a šel se projít. Dnes, když ztratím 20 000 Kč, ani o tom nevím.

Otázka: Úplně odolný se člověk nestane, ale s každou další zkušeností se stane odolnějším.

Přesně tak. Je to pro lidi, kteří chtějí.

Růstové, nebo defenzivní akcie? Na kategoriích nezáleží

Otázka: Ještě docela dobrý komentář: „Co tím říkáte? Že je lepší kupovat růstové akcie než defenzivní? Nebo jsem vás jen špatně pochopil?“

To ne. Příspěvek ani celé téma není o tom, že jdu chytat multibaggery do růstových akcií a defenzivní nebudu kupovat. Snažím se ty kategorie moc nerozlišovat, protože spousta akcií se v různých kategoriích prolíná. Warren Buffett a Charlie Munger říkají, že každé investování je hodnotové investování, takže i růstové je hodnotové – kupujete hodnotu a chcete v budoucnu získat zpět větší hodnotu, než jakou jste tam dali.

Příležitosti hledám prakticky všude. Může to být cyklická akcie v komoditním sektoru, která je potrestaná, podinvestovaný sektor, kde se objeví multibagger. Může to být růstová akcie, které neskutečně rostou obraty a je ještě ztrátová, protože jí jde o to zaujmout co největší podíl na trhu. Kolikrát to může být i větší akcie, pokud je kvůli něčemu hodně potrestaná – naposledy pro mě byla velká investice Meta, když se propadla o nějakých 70 %, a pak udělala asi krát tři, což je docela dobré. To byla ale výjimečná situace, protože velké firmy budou ve většině případů férově naceněné, když je sleduje celý svět. A může to být speciální situace, nějaký spin-off a podobně.

Firma má mít určité věci, které mi ukazují potenciál na multibagger, ale nejdůležitější jsou pro mě lidé ve firmě, protože si myslím, že nekupuji akcii, ale dávám peníze do rukou lidí, kteří firmu řídí. Tomu věnuji nejvíc času, detailně to rozebíráme u každé akcie a v investičním klubu s firmou držíme krok. Nejde tedy o kategorie, ale o přístup, myšlenkový pochod a myšlenkové modely, které používáme. Klíčový je kruh kompetence: musím tomu rozumět a musím být schopný vysvětlit investiční tezi desetiletému dítěti. Pokud to nedokážu, nemůžu do toho investovat, necítím se komfortně.

A když to vezmete do extrému a řeknete si, že budete koncentrovat jako Warren Buffett a mít jen dvě pozice, tedy 50 % v jedné firmě, najednou si řeknete: ty jo, 50 % tam dát nemůžu, ještě o tom spoustu věcí nevím. Ale 5 % tam klidně kliknete – co přinejhorším, ztratím 5 %, na nulu to asi nepůjde. Takhle k tomu přistupuje spousta lidí, ale pak mají průměrné výsledky. S průměrným vložením kapitálu mají průměrné výsledky.

Jak hledám akcie s potenciálem krát 5 nebo krát 10

Otázka: Na závěr – můžeš nám prozradit pár tipů, jak konkrétně hledáš akcie, které mají potenciál krát 5 nebo krát 10?

Detaily bych si chtěl nechat hlavně pro klub, kde to rozebíráme do hloubky, a mám to rozebrané i ve workshopech – bylo by to na celodenní živé vysílání. Nemám to mechanicky nastavené jako systém. Vůbec nepoužívám skenery na akcie, takže vám neřeknu, ať si nastavíte takový market cap, takové P/E, takový dluh a prvních pět firem je to pravé. Vůbec ne.

Prakticky vám ale můžu říct, jak to hledám. Snažím se vzdělávat v co největším počtu oborů a sektorů, ve kterých se firmy pohybují. Preferuji samozřejmě ty, které mám rád, kterým rozumím na první dobrou a které mě něčím přitáhly. Nemám třeba rád biotech a mám úplně vytipované sektory, které dělat nechci – nejen proto, že je nemám rád, ale protože většině investorů nepřinesly pozitivní zhodnocení. Snažím se strávit spoustu času orientací v těch nejsilnějších a nejhorších hráčích a pochopit, proč jsou nejsilnější nejsilnějšími a nejhorší nejhoršími. Kolikrát si čtu o oborech, které teď ani nechci kupovat nebo kde jsou firmy velmi drahé, ale už chci být zorientovaný a mít to připravené.

Pak pročítám kvartální výsledky a poslouchám hromadu rozhovorů s lidmi z firem. A musí mi to splnit podmínky – máme dlouhý checklist s x podmínkami a odškrtávám si body: tohle tu je, tohle chybí. Pokud něco chybí, musím jít dál. Neříkám ale, že vždycky udělám úplně podrobnou analýzu, kterou musím rozpitvat, než tam něco dám. Kolikrát nejdřív střílím a pak se ptám. Pokud mi všechno zapadá, hodnota je dobrá, chápu firmu a už mám většinou načteno, o co jde, ale ještě jsem nešel do takové hloubky, jakou bych potřeboval, vložím zatím část kapitálu. Jakmile tam člověk něco vloží, má větší důvod se o to zajímat. Je to bič na sebe, který vás vtáhne do toho, abyste pohnuli zadkem a naučili se o tom víc – protože pokud tam mám vybudovat 30% pozici, chci o tom vědět maximum.

A samozřejmě grafy. Technická analýza je pro mě důležitější u swingového investování a obchodování, ale i u investování se dívám na grafy. Chci kupovat, když je cena u nějakého rozumného supportu pod férovou hodnotou, a aby všechno zapadlo dohromady. Hodně sledujeme neobvyklou aktivitu. V investičním klubu jsme nedávno, minulý rok, dali všem k dispozici všechny naše aplikace, které jsme založili, ať je to TradeStreet, nebo deník TradeWio. Tam sledujeme neobvyklé aktivity jako insidery, guru investory, opční aktivitu a všechny tyto věci, aby do sebe zapadly.

Myslím, že když je víc času to rozebrat, příspěvek vlastně kontroverzní není. Nezapomeňte se přihlásit na webinář v neděli 10. května od 19:00 – i když tam nebudete moct být, přijde vám záznam. A pokud začínáte, stáhněte si Slovník investora nebo Příručku akciového investora, kde jdu víc do stockpickingu – obojí je pod videem. Děkujeme a těšíme se na příště.